43 C 134/2024-62 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 10 000 Kč s kapitalizovaným úrokem 3 999,10 Kč, úrokem ve výši 24,36 % ročně z částky 10 000 Kč od 2.6.2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 395,42 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 2.6.2023 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná, která se zavázala splatit úvěr do 18.10.2021, úvěr řádně nesplácela, uhradila pouze částku 1500 Kč. Žalobce se dále po žalované domáhal zaplacení částky 8 400,08 Kč s kapitalizovaným úrokem 3 340,61 Kč, úrokem ve výši 20,25 % ročně z částky 8 400,08 Kč od 2.6.2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 360,99, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 400,08 Kč od 2.6.2023 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná, která se zavázala splatit úvěr do 24.6.2021, úvěr řádně nesplácela, uhradila pouze částku 7 800 Kč. Žalované tak vznikl dluh, který je předmětem žaloby.2. Žalovaná se k doručené žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne 24.8.2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, , na základě níž byly žalované v hotovosti při podpisu smlouvy vyplaceny finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč celkem 18 000 Kč (smlouva o úvěru č. , hodnota, ). V kartě zákazníka/žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 24.8.2020 bylo uvedeno, že žalovaná je partner/ka, je nájemník, má jedno nezaopatřené dítě, jako zdroj hlavních příjmů byla uvedena mateřská/rodičovská, bylo uvedeno, že již má úvěr u stejného poskytovatele ve výši 10 000 Kč, k měsíčním příjmům bylo uvedeno, že má státní podporu hlavní 10 000 Kč a další příjem vedlejší 4 150 Kč, k měsíčním výdajům bylo uvedeno s poznámkou zbytek hradí partner, že výdaje na bydlení činí 1 000 Kč, osobní výdaje 6 000 Kč, splátky úvěrů 1 350 Kč, nebyly uvedeny jiné výdaje; bylo uvedeno, že byly doloženy bankovní výpisy, pracovní smlouva, nájemní smlouva (karta zákazníka/žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 24.8.2020). Mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne 30.4.2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, , na základě níž byly žalované v hotovosti při podpisu smlouvy vyplaceny finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč celkem 18 000 Kč (smlouva o úvěru č. , hodnota, ). V kartě zákazníka/žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 30.4.2020 bylo uvedeno, že žalovaná je partner/ka, je nájemník, má jedno nezaopatřené dítě, jako zdroj hlavních příjmů byla uvedena mateřská/rodičovská, k měsíčním příjmům bylo uvedeno, že má státní podporu hlavní 10 000 Kč a další příjem vedlejší 4 300 Kč, k měsíčním výdajům bylo uvedeno s poznámkou zbytek platí přítel, že výdaje na bydlení činí 1 000 Kč, osobní výdaje 5 500 Kč, nebyly uvedeny žádné splátky úvěrů ani jiné výdaje; bylo uvedeno, že byly doloženy doklad o přiznání mateřské/rodičovské, pracovní smlouva, nájemní smlouva (karta zákazníka/žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 30.4.2020). , právnická osoba, postoupil smlouvou ze dne 1.6.2023 pohledávky za žalovanou žalobci (smlouva o postoupení pohledávek). Žalovaná byla spolu s vyrozuměním o postoupení pohledávek z obou smluv vyzvána postupitelem k úhradě (oznámení o postoupení pohledávek, podací lístek). Žalovanou vyzval k úhradě i zástupce žalobce (předžalobní výzva z 29.9.2023, podací lístek).5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.6. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).7. Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, neboť v obou případech si kromě předložené nájemní smlouvy nenechal doložit žádné výdaje žalované, vzal v úvahu pouze ničím nedoložené tvrzené výdaje na bydlení a osobní výdaje žalované (a u pozdější smlouvy splátku úvěru u sebe samého). Navíc žalovanou pouze tvrzené osobní výdaje ve výši 5 500 Kč, respektive 6 000 Kč jsou zjevně podhodnocené s ohledem na to, že žalovaná vyživovala nezaopatřené dítě, poskytovatel úvěru pouze uvedl, že zbytek výdajů hradí partner, aniž však cokoli o partnerovi žalované a jeho majetkových poměrech zjišťoval a ověřoval. Poskytovatel úvěru žalovanou lustroval pouze v insolvenčním rejstříku, ohledně zjištění, zda žalovaná není v exekuci, se spolehl pouze na prohlášení žalované, při uzavírání ani jedné ze smluv ani neprovedl lustrum v obvyklých bankovních či nebankovních registrech stran závazků žalované, spolehl se na pouhé tvrzení žalované, že splátky úvěrů nehradí, vyjma splátek u samotného poskytovatele v případě smlouvy uzavřené dne 24.8.2020.8. Protože poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, jsou uzavřené smlouvy neplatné dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.z.“), neboť též zjevně narušují veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudky Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18 a ze dne 11.1.2024 ve věci C-755/22).9. Při vypořádání plnění z neplatných smluv je třeba v obecné rovině vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na úroky z prodl