43 C 14/2025-181 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 42 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z uvedené částky od 4.1.2024 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru, na základě které žalobce žalované na poskytl finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, ničeho nezaplatila. Žalovaná částka 42 000 Kč sestává z jistiny 30 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku 12 000 Kč. Žalobce se dále domáhal zaplacení smluvní pokuty 3 780 Kč. Žalovaná2. Žalovaná se k doručené žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. Z předložených listin zjistil soud následující skutkový stav. Společnost , Jméno žalobce, . poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru do výše 20 000 Kč dne 30.6.2023 finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a dne 27.9.2023 ve výši 10 000 Kč, byl sjednán úrok ve výši 40 % měsíčně, který se žalovaná zavázala každý měsíc splácet, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, byl splatný jednorázově (smlouva o úvěru, výpisy z účtu). V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že má měsíční příjem 32 361 Kč a měsíční výdaje 13 000 Kč (žádost o úvěr). Z výpisů z účtu žalované se podává, že jak v dubnu, tak v květnu 2023 byly výdaje žalované vyšší než příjmy, v březnu 2023 byly téměř vyrovnané, z výpisů, jakož i z bank reportu vyplývá, že žalovaná před uzavřením smlouvy se žalobcem čerpala více spotřebitelských úvěrů od různých poskytovatelů, například dne 29.6.2023 ve výši 20 000 Kč, dne 28.6.2023 ve výši 39 000 Kč, ve výši 10 000 Kč a ve výši 20 000 Kč, dne 27.6.2023 ve výši 15 000 Kč (výpisy z účtu, bank report). Žalobce pro porušení smlouvy žalovanou vyzval žalovanou k úhradě celého úvěru do tří dnů dopisem ze dne 31.12.2023 (oznámení o zesplatnění). Před podáním žaloby byla žalovaná o úhradu upomenuta zástupcem žalobce (předžalobní výzva, podací lístek).5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.6. Smlouva uzavřená mezi účastníky byla smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), neboť právní předchůdce žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná jako nepodnikající fyzická osoba.7. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, jinak se dopouští správního deliktu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015).8. Ohledně splnění uvedené povinnosti žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalované ověřil lustrací žalované v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI s tím, že odesláním žádosti o úvěr žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit a že řádně zvážila své možnosti. K ověření příjmu poskytla žalované výpisy ze svého bankovního účtu.9. Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, neboť postupoval zcela formálně, výpisy z účtu si ověřil žalovanou udávaný příjem, avšak zcela pominul další pohyby na účtu žalované, z nichž vyplývalo, že výdaje žalované jsou mnohem vyšší než uvedené v žádosti o úvěr, že výdaje žalované převyšují její příjmy a že žalovaná čerpala více spotřebitelských úvěrů. Před výplatou druhé částky se schopností žalované úvěr splácet žalobce vůbec nezabýval. Pokud žalobce žalované úvěr poskytl, počínal si nezodpovědně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované.10. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je neplatná podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.z.“), neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18).11. Při vypořádání plnění z neplatné smlouvy je třeba v obecné rovině vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).12. Se zřetelem ke shora uvedenému výkladu má žalobce právo na vrácení jistiny 30 000 Kč. Soud proto žalobě co do částky 30 000 Kč vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla dohodnuta nová doba splatnosti nevrácené jistiny, soud tak určil lhůtu k plnění dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku.13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017) procesně úspěšný co do 53 %, neúspěšný co do 47 %, žalobce tak má po odečtení neúspěchu od úspěchu právo na náhradu nákladů řízení ve výši 6 %. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 289 Kč, z odměny advokáta po 300 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 1 a