43 C 165/2024-103 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce po žalované domáhal zaplacení 135 762,71 Kč s kapitalizovaným úrokem 16 678,88 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 134 162,71 Kč od 26.3.2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 4 430,11 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 135 762,71 Kč od 26.3.2024 do zaplacení s odůvodněním, že žalobce žalované na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi účastníky dne 26.6.2022 poskytl finanční prostředky ve výši 146 340 Kč. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, uhradila pouze 46 958 Kč, a vznikl jí tak dluh, který je předmětem žaloby. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě.2. Žalovaná se k doručené žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky byla dne 26.6.2022 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž žalobce žalované poskytl úvěrový rámec, výše prvního čerpání činila 70 000 Kč, výše úvěrového rámce činila 136 000 Kč, žalovaná se zavázala splácet úvěr v měsíčních splátkách ve výši 2,447 % z úvěrového rámce splatných vždy k 20. dni v měsíci, ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaná nevyživuje žádné dítě, je vdaná, bydlí v podnájmu, má učňovské vzdělání, je zaměstnána, její čistý měsíční příjem činí 29 000 Kč, nemá vedlejší příjem a dále byl uveden nijak nespecifikovaný příjem ostatních členů domácnosti 50 000 Kč (úvěrová smlouva, výpis čerpání, splátek a úhrad, úvěrové podmínky, ověření bonity klienta). Žalovaná vyčerpala 146 340 Kč, uhradila 46 958 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad). Výše první splátky činila 1 958 Kč, počínaje druhou splátkou činila výše splátky 3 450 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalobce vyzval žalovanou z důvodu prodlení žalované ke splacení celého úvěru do 14 dnů dopisem ze dne 21.12.2023 (výzva ke splacení celého úvěru, podací arch). Žalobce v kartě klienta uvedl k žalované, že je vdaná, bydlí v podnájmu, nemá děti, zdrojem příjmu je zaměstnání, výše příjmu 29 000 Kč, dále uvedl příjem ostatních členů domácnosti 50 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti 25 100 Kč (karta klienta). Z přehledu pohybů na běžném účtu žalované za období od 30.3.2022 do 26.6.2022 soud zjistil, že v dubnu byla na účet žalované připsána mzda ve výši 27 766 Kč, v květnu ve výši 25 086 Kč a v červnu ve výši 28 379 Kč, v každém z těchto měsíců byla z účtu provedena platba ve výši 18 100 Kč s označením nájemné, z přehledu není zřejmý počáteční ani konečný zůstatek na účtu (přehled pohybů). Žalovaná v době uzavření úvěrové smlouvy měla pět úvěrových závazků, z toho tři splátkové, jeden nesplátkový a jednu kreditní kartu (úvěrová zpráva). Zástupce žalobce vyzval před podáním žaloby žalovanou k úhradě dopisem ze dne 11.1.2024 (předžalobní výzva, poštovní podací arch).5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.6. Smlouva uzavřená mezi účastníky byla smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), neboť žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná jako nepodnikající fyzická osoba.7. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, jinak se dopouští správního deliktu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015).8. Ohledně splnění uvedené povinnosti žalobce uvedl, že při poskytování úvěrů splňuje povinnost prověřování bonity spotřebitele zjišťováním jeho kreditního skóre, k čemuž využívá statistický model. Žalobce zjišťuje kontrolu bonity klienta, ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru, vypočítává limit nejvyšší měsíční splátky jak na žadatele, tak na domácnost (MLS klienta a domácnosti) s tím že využívá ten MLS, který je nižší. V případě žalované prověřil její schopnost poskytnutý úvěr splácet kontrolou žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž z NRKI zjistil, že žalovaná měla ke dni uzavření úvěrové smlouvy pět závazků, z toho jeden nesplátkový, a jednu kreditní kartu, dále si vyžádal od žalované přehled pohybů na účtu žalované od 30.3.2022 do 26.6.2022, jimiž ověřil tvrzení žalované o příjmu ze zaměstnání a výdajích s tím, že žalobce při výpočtu MLS z opatrnosti vyšel z příjmu za měsíc 5/2022 ve výši 25 086 Kč, jakožto z nejnižšího ověřeného příjmu žalované. Při výpočtu MLS klienta vzal žalobce v úvahu jako příjem žalované 25 086 Kč a jako výdaje žalované životní minimum žalované 3 910 Kč a splátky jiným společnostem dle NRKI 9 745 Kč a dále splátku schváleného úvěru 1 713 Kč, výsledkem MLS Klienta bylo 9 718 Kč. Při výpočtu MLS domácnosti vzal žalobce v úvahu příjem žalované 25 086 Kč s příjem ostatních členů domácnosti ve výši 50 000 Kč, jako výdaje splátky jiným společnostem dle NRKI 9 745 Kč, normativní náklady na bydlení 11 079 Kč, životní minima členů domácnosti 7 440 Kč a splátku schváleného úvěru 1 713 Kč, výsledkem MLS domácnosti bylo 45 091 Kč.9. Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalobce postupoval zcela formálně, příjmy a výdaje žalované sice ověřoval prostřednictvím údajů z účtu žalované, jimiž ověřil výši příjmu žalované ze zaměstnání, přičemž výše byla nižší než 29 000 Kč uvedených ve smlouvě a v kartě klienta, žalobce však vzal dále v úvahu nijak nespecifikovaný příjem ostatních členů domácnosti ve výši 50 000 Kč, který ale nijak neověřoval ani si jej nenechal nijak doložit, přičemž z účtu žalované se takový příjem nepodává. Ohledně výdajů žalované žalobce kromě splátek zohlednil pouze životní minimum a dokonce u výdajů na bydlení vycházel pouze z normativních nákladů na bydlení ve výši 11 097 Kč, ačkoli z přehledů pohybů na účtu žalované vyplývalo placené nájemné 18 100 Kč. Jen zjištěné výdaje žalované na nájemné a splátky tak přesahovaly doložený příjem žalované. Pokud žalobce žalované úvěr ve sjednané výši poskytl, počínal si nezodpovědně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované.10. Protože žalobce řádně nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je uzavřená smlouva neplatná podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.z.“), neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, a to bez ohledu na to, že spotřebitel případně v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti poskytovatele úvěru neutrpěl škodlivé následky, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudky Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18 a ze dne 11.1.2024 ve věci C-755