43 C 236/2024-82 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce po žalované domáhal zaplacení 114 333,38 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 440,67 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 112 116,38 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 3 555,23 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 114 333,38 Kč od 11.6.2024 do zaplacení s odůvodněním, že žalobce žalované na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi účastníky dne 4.3.2022 poskytl finanční prostředky ve výši 146 484,21 Kč. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, uhradila pouze 65 161 Kč, a vznikl jí tak dluh, který je předmětem žaloby. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě.2. Žalovaná se k doručené žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky byla dne 4.3.2022 uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž žalobce žalované poskytl úvěrový rámec ve výši 30 750 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky splatných vždy k 20. dni v měsíci, ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaná má dvě děti, rodinný stav družka, bydlí v podnájmu, má střední vzdělání, je na mateřské dovolené, což je zdroj jejího hlavního příjmu, její čistý hlavní měsíční příjem činí 8 800 Kč, nemá vedlejší příjem, příjem ostatních členů domácnosti činí 35 000 Kč (úvěrová smlouva). Žalovaná vyčerpala 146 484,21 Kč, uhradila 65161 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalobce vyzval žalovanou z důvodu prodlení žalované ke splacení celého úvěru do 14 dnů dopisem ze dne 11. 3. 2024 (výzva ke splacení celého úvěru, podací arech). Žalobce v kartě klienta uvedl k žalované, že je družka, bydlí v podnájmu, má dvě děti, má střední vzdělání, zdrojem příjmu je mateřská dovolená, výše příjmu 8 800 Kč, dále uvedl příjem ostatních členů domácnosti 35 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti 15 000 Kč (karta klienta). Z výpisů z účtu žalované soud zjistil, že v lednu 2022 činil počáteční zůstatek mínus 47,33 Kč, příjmy činily 15 471 Kč, výdaje (včetně v tomto měsíci již rezervovaných prostředků) činily 15 421,54 Kč, konečný disponibilní zůstatek činil 2,13 Kč, v únoru 2022 činil počáteční (disponibilní) zůstatek (bez prostředků rezervovaných již v lednu 2022) 2,13 Kč, příjmy činily 26 139 Kč, výdaje (bez prostředků rezervovaných již v lednu 2022 a zaúčtovaných až 1.2.2022) činily 25 967,76 Kč, konečný zůstatek činil 173,37 Kč, dále z výpisů vyplývá, že výše nájemného a služeb činila v roce 2022 měsíčně 7 250 Kč, z přehledu pohybů na účtu žalované vyplývá, že v období 10.12.2021 až 31.12.2021 činily příjmy 16 071 Kč, výdaje činily 15 916 Kč. V prosinci 2021 činil příjem na účtu příspěvek na bydlení ve výši 6 571 Kč a dále dva nespecifikované vklady přes bankomat ve výši 9 100 Kč a 400 Kč, v lednu činil příjem příspěvek na bydlení ve výši 6 571 Kč a dále dva nespecifikované vklady přes bankomat ve výši 7 100 Kč a 1 800 Kč, v únoru 2022 činil příjem na účet příspěvek na bydlení ve výši 7 509 Kč a příspěvek na dítě, porodné a rodičovský příspěvek celkem ve výši 18 130 Kč a dále jeden nespecifikovaný vklad přes bankomat ve výši 500 Kč (výpisy z účtu, přehled pohybů). Zástupce žalobce vyzval před podáním žaloby žalovanou k úhradě dopisem ze dne 4.4.2024 (předžalobní výzva, poštovní podací arch).5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.6. Smlouva uzavřená mezi účastníky byla smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), neboť žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná jako nepodnikající fyzická osoba.7. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, jinak se dopouští správního deliktu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015).8. Ohledně splnění uvedené povinnosti žalobce uvedl, že při poskytování úvěrů splňuje povinnost prověřování bonity spotřebitele zjišťováním jeho kreditního skóre, k čemuž využívá statistický model. Žalobce zjišťuje kontrolu bonity klienta, ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru, vypočítává limit nejvyšší měsíční splátky jak na žadatele, tak na domácnost (MLS klienta a domácnosti) s tím že využívá ten MLS, který je nižší. V případě žalované prověřil její schopnost poskytnutý úvěr splácet kontrolou žalované v registrech NRKI, CEE a ISIR, přičemž z NRKI zjistil jen jeden závazek žalované v podobě kreditní karty, dále si vyžádal od žalované přehled pohybů na účtu žalované od 10.12.2021 do 28.2.2022 a výpisy z účtů za 1-2/2022, jimiž ověřil tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích s tím, že žalovaná v uvedeném období obdržela příspěvky na bydlení a přídavek na dítě, a dále vklady v hotovosti ve výši 18 900 Kč, a dále že výdaje žalované na stravu, léky, chovatelské potřeby, obuv, televizi, školku, elektřinu a plyn a nájemné činily celkem 7 000 Kč. Při výpočtu MLS klienta vzal žalobce v úvahu jako příjem žalované 8 800 Kč a jako výdaje žalované životní minima žalované a dvou vyživovaných dětí a dále splátku u žalobce ve výši 1 600 Kč a splátku schváleného úvěru 1 230 Kč, výsledkem MLS Klienta byla 0 Kč. Při výpočtu MLS domácnosti vzal žalobce v úvahu příjem žalované 8 800 Kč s příjem ostatních členů domácnosti ve výši 35 000 Kč, jako výdaje normativní náklady na bydlení a životní minima členů domácnosti a splátku úvěru u žalobce 1 600 Kč a splátku schváleného úvěru 1 230 Kč, výsledkem MLS domácnosti bylo 14 578 Kč.9. Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalobce postupoval zcela formálně, příjmy a výdaje žalované sice ověřoval prostřednictvím údajů z účtu žalované, z nich však vyplývaly pravidelné příjmy pouze v podobě dávek od Úřadu práce a jinak pouze nepravidelné a nespecifikované vklady (viz bod 4.), žalobce však přesto vzal v úvahu nijak nespecifikovaný příjem ostatních členů domácnosti ve výši 35 000 Kč, který však nijak neověřoval ani si jej nenechal nijak doložit, přičemž z účtu žalované se takový příjem nepodává. Pokud žalobce uvedl, že celkové výdaje vyplývající z účtu žalované činily 7 000 Kč, pak nelze přehlédnout, že z pohybů na účtu vyplývá, že pouze nájemné a služby činily v roce 2022 měsíčně 7 250 Kč a že příjmy a výdaje na účtu byly v jednotlivých měsících téměř stejné. Pokud žalobce žalované úvěr ve sjednané výši poskytl, počínal si nezodpovědně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované.10. Protože žalobce nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, je uzavřená smlouva neplatná podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve