43 C 243/2024-60 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 14 400 Kč s kapitalizovaným úrokem 371,28 Kč, úrokem ve výši 18,2 % ročně z částky 14 400 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení 2 448 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 400 Kč od 28.9.2023 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr do 7.8.2023. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, uhradil pouze 600 Kč, vznikl mu tak dluh, který je předmětem žaloby. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek.2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi společností , právnická osoba, , a žalovaným byla dne 8.8.2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byly žalovanému vyplaceny finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 52 týdenních splátkách po 519 Kč (smlouva o úvěru, tabulka umoření). V zákaznické kartě ze dne 5.12.2020 sepsané zástupcem , právnická osoba, bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, nevyživuje žádnou osobu, žije s rodiči, má jeden zdroj příjmu, byl uveden jeho čistý příjem 24 193 Kč a další čisté příjmy domácnosti 35 700 Kč, jako výdaje byly uvedeny odhadované měsíční výdaje 1 499 Kč, jako dokumenty k ověření čistého příjmu žadatele byly uvedeny dvě výplatní pásky (zákaznická karta). , právnická osoba, a.s. postoupil smlouvou ze dne 21.9.2023 pohledávku za žalovaným žalobci (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení postupitele o postoupení pohledávek). Žalovaný byl spolu s vyrozuměním o postoupení pohledávky vyzván postupitelem k úhradě (oznámení postupitele o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalovaného vyzval k úhradě i zástupce žalobce (předžalobní výzva z 28.3.2024, podací lístek).5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.6. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).7. Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, neboť zjišťoval a ověřoval sice čistý příjem žalovaného, na straně příjmů však zohlednil i nijak nespecifikovaný a nedoložený další příjem domácnosti ve výši 35 700 Kč. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) nadto není určena pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Poskytovatel úvěru však na ověření výdajů žalovaného zcela rezignoval a vycházel z nijak nedoložených pouze odhadovaných výdajů ve výši 1 499 Kč, které jsou zjevně podhodnocené. Protože poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, je uzavřená smlouva neplatná dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.z.“), neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudky Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18 a ze dne 11.1.2024 ve věci C-755/22).8. Při vypořádání plnění z neplatné smlouvy je třeba v obecné rovině vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji na návrh založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).9. Se zřetelem ke shora uvedenému výkladu má žalobce, jehož aktivní věcná legitimace vyplývá ze smlouvy uzavřené podle § 1879 o.z., právo na vrácení nesplacené jistiny 14 400 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou částkou 15 000 Kč a úhradou žalovaného ve výši 600 Kč. Soud proto žalobě co do částky 14 400 Kč vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla dohodnuta nová doba splatnosti nevrácené jistiny, soud tak určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017) procesně úspěšný co do 53,6 %, neúspěšný co do 46,4 %, žalobce tak má po odečtení neúspěchu od úspěchu právo na náhradu nákladů řízení ve výši 7,2 %. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny advokáta po 300 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a z částky 252 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), tj. celkem 2 252 Kč, z toho 7,2 % činí 162 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Za podání, jímž žalobce doplňoval žalobu, soud žalobci náhradu nepřiznal, neboť tento náklad neshledal potřebným k účelnému uplatňování práva, když žalobce tímto podáním kompenzoval nedostatky žaloby.