43 C 45/2024-87 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z uvedené částky od 4.12.2023 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 26. 4. 2023, na základě které žalobce žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, neuhradil ničeho, vznikl mu tak dluh, který je předmětem žaloby.2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce poskytl dne 26.4.2023 žalovanému na základě smlouvy o úvěru finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, úvěr měl být splácen v 12 měsíčních splátkách po 4 000 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje 15.5.2023 (smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 26.4.2023, předsmluvní informace). V posouzení úvěruschopnosti sepsaném žalobcem bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, zaměstnanec, jeho průměrný měsíční příjem za poslední tři měsíce činí 23 548 Kč, jako výdaje byly uvedeny náklady na bydlení 3 000 Kč a pravidelné finanční závazky - splátky úvěrů ve výši 2 720 Kč a sázky 113 Kč, žalobce dále žalovaného lustroval v registru SOLUS, REPI, AML, insolvenčním rejstříku a databázi odcizených dokladů, a to bez negativních záznamů, nechal si doložit tři výplatní pásky, výpisy z účtu za předcházející tři měsíce a ověřil totožnost žalovaného předložením kopie občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele). Z výplatních pásek soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila 5 000 Kč a 19 550 Kč za měsíc únor 2023 a 5 000 Kč za měsíc březen 2023, ze mzdy za únor 2023 byly provedeny srážky v rámci výkonu rozhodnutí ve výši 3 637 Kč (výplatní pásky). Z výpisů z účtu žalovaného za leden, únor a březen 2023 soud zjistil, že ve všech třech měsících měl žalovaný vyšší výdaje než příjmy, výdaje v lednu 2023 činily 63 490,21 Kč, v únoru 2023 činily 32 108,09 Kč a v březnu 2023 činily 60 275, 81 Kč, konečný zůstatek v březnu 2023 činil 327,09 Kč (výpisy z účtů). Žalovaný neuhradil ani první splátku splatnou 15.5.2023, a žalobce jej proto vyzval k úhradě celého úvěru dopisem ze dne 21.10.2023 (předžalobní výzva, podací lístek).5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.6. Smlouva uzavřená mezi účastníky byla smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), neboť žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný jako nepodnikající fyzická osoba.7. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, jinak se dopouští správního deliktu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015).8. Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobce sice ověřil a nechal si doložit příjem žalovaného, schopnost splácet úvěr však není dána pouze výší příjmů, ale též výší reálných výdajů. Žalobce se však skutečnými výdaji žalovaného nezabýval a vzal v úvahu pouze tvrzené výdaje na bydlení, které nijak neověřoval, a dále jen splátky úvěrů a sázky, to vše celkem ve výši 5 843 Kč, ačkoliv z výpisů z účtu vyplývalo, že výdaje žalovaného jsou mnohem vyšší a že výdaje žalovaného převyšují jeho příjmy. Pokud žalobce žalovanému úvěr poskytl, počínal si nezodpovědně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného.9. Protože žalobce nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, je uzavřená smlouva neplatná podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.z.“), neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18).10. Při vypořádání plnění z neplatné smlouvy je třeba v obecné rovině vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).11. Se zřetelem ke shora uvedenému výkladu má žalobce právo na vrácení nesplacené jistiny 40 000 Kč. Soud proto žalobě co do částky 40 000 Kč vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Mezi účastníky nebyla dohodnuta nová doba splatnosti nevrácené jistiny, soud tak určil lhůtu k plnění dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku.12. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017) procesně úspěšný co do 78,5 %, neúspěšný co do 21,5 %, žalobce tak má po odečtení neúspěchu od úspěchu právo na náhradu nákladů řízení ve výši 57 %. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 600 Kč, odměny advokáta po 50