44 C 85/2025-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 3. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11.873,65 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (spol. , právnická osoba, .) uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 6.100 Kč, který měl být splacen společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5.773,65 Kč nejpozději dne 14. 10. 2023. Pohledávka za žalovaným byla postoupena ze spol. , právnická osoba, ., na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku ani přes předžalobní upomínku nezaplatil.2. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil.3. Na základě dokazování provedeného při jednání soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný skutečně dne , datum, či jiného dne uzavřel s , právnická osoba, ., smlouvu o úvěru. Na listině označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, ze dne , datum, absentuje podpis žalovaného. Soud v tomto směru dodává, že zaslání SMS kódu na zadané telefonní číslo a jeho vyplnění do formuláře na internetových stránkách nelze považovat za ověření totožnosti jednající osoby, neboť z ničeho neplyne, že by zadané telefonní číslo bylo telefonním číslem právě žalovaného, resp. že by zaslaný kód vyplnil na internetových stránkách právě žalovaný. Soud dále dodává, že si je vědom toho, že ve Smlouvě o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, jsou uvedeny identifikační a kontaktní údaje žalovaného, to však ale ještě neznamená, že to byl právě žalovaný, kdo tyto údaje v žádosti o úvěr na internetových stránkách vyplnil. Totožnost osoby podávající žádost o úvěr prostřednictvím internetových stránek nebyla žádným způsobem ověřena. Z ničeho tedy nelze dovodit, že by žalovaný dne , datum, či jiného dne Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, skutečně podepsal či jiným způsobem uzavřel.4. Z provedených důkazů nicméně vyplynulo, že , právnická osoba, ., zaslala žalovanému na jeho bankovní účet dne , datum, částku 6.100 Kč (výpis z účtu v přílohové obálce s přílohami žaloby, sdělení , právnická osoba, ., ze dne , datum, na č.l. 18 a násl. spisu).5. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena z , právnická osoba, ., na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 20. 12. 2024.6. Předžalobní výzvou ze dne 20. 12. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 25.063,20 Kč do tří dnů na bankovní účet žalobkyně. Předžalobní výzva byla předána k poštovní přepravě dne 20. 12. 2024.7. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.8. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.9. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Jelikož se žalobkyně nařízeného jednání soudu dne 4. 11. 2025 nezúčastnila, soud ji nemohl vyzvat a poučit ve smyslu § 118a o. s. ř. a v řízení tak nebylo prokázáno, že by mezi , právnická osoba, ., a žalovaným vznikl dne , datum, či jiného dne závazkový vztah uzavřením Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, . Z ničeho totiž neplyne, že by žalovaný uvedenou smlouvu podepsal či jiným způsobem uzavřel. Nicméně vzhledem ke skutečnosti, že , právnická osoba, ., vyplatila žalovanému bankovním převodem částku 6.100 Kč, soud na daný skutkový stav nahlížel jako na bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor , právnická osoba, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena z , právnická osoba, ., na žalobkyni. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku má tak nyní žalovaný vůči žalobkyni.11. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze považovat předžalobní výzvu ze dne 20. 12. 2024, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě částky 25.063,20 Kč do tří dnů. Předžalobní výzva ze dne 20. 12. 2024 byla předána k poštovní přepravě dne 20. 12. 2024. Za použití domněnky doby dojití dle § 573 občanského zákoníku tedy byla předžalobní výzva doručena žalovanému dne 30. 12. 2024 a od 3. 1. 2025 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení (ve výzvě byla stanovena lhůta 3 dnů k zaplacení, poslední den této lhůty připadá na čtvrtek 2. 1. 2025). Žalobkyni tedy od 3. 1. 2025 do zaplacení náleží úrok z prodlení z nevráceného bezdůvodného obohacení (§ 1970 občanského zákoníku).12. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě částečně vyhověl a výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6.100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6.100 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení. Výrokem II. tohoto rozsudku byla žaloba zamítnuta ohledně požadovaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5.773,65 Kč (vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, nemá žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru), ohledně požadovaného úroku z prodlení z poplatku za poskytnutí úvěru, ohledně úroku z prodlení z jistiny za období od 15. 10. 2023 do 2. 1. 2025 a ohledně rozdílu mezi požadovaným úrokem z prodlení z jistiny ve výši 15 % ročně a úrokem z prodlení skutečně náležejícím dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (při počátku prodlení dne 3. 1. 2025 náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně).13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaný byl sice po provedené kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu ve věci poměrně úspěšnější než žalobkyně, nicméně pro jeho pasivitu v celém řízení mu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.