54 C 285/2024-72 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 26. 7 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 14.974,09 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, . (dále je „právní předchůdce“) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalovanému převodem na jeho účet poskytnuty finanční prostředky ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr spolu s úrokem ve výši 10,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách, dostal se však do prodlení s úhradou splátek a předchůdce žalobce proto prohlásil celý úvěr za okamžitě splatný ke dni 16. 10. 2023. S účinností ke dni 12. 3. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Jelikož žalovaný ani přes výzvy ze strany žalobce dlužnou částku neuhradil, domáhá se žalobce její úhrady podanou žalobou na zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:5. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce na kliknutí č. , Anonymizováno, a akceptace návrhu soud zjistil, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl dne , datum, závazkový vztah, na základě kterého předchůdce žalobce poskytl žalovanému převodem na jeho účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s úrokem ve výši 10,99 % ročně a poplatky dle ceníku a všeobecných podmínek předchůdce žalobce formou inkasa z účtu, a to ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 1.767,54 Kč.6. Před uzavřením smlouvy o úvěru předchůdce žalobce posuzoval schopnost žalovaného řádně hradit úvěr na základě vnitřních a vnějších zdrojů; uvedené zdroje žalobce specifikoval jako BRKI, NRKI, SOLUS; závěrem byl negativní výsledek. Žalobce dospěl k závěru, že žalovaný má příjem 37.770 Kč.7. Z výpisu z úvěru žalovaného a mimořádného výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný dne 5. 12. 2022 čerpal úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný na dluh uhradil celkem 7.316,98 Kč, a to dne 15. 1. 2023 částku 6,53 Kč, dne 19. 1. 2023 částku 100 Kč, dne 28. 1. 2023 částku 140,29 Kč, dne 15. 3. 2023 částku 1.584,37 Kč, 183,17 Kč, 1.598,88 Kč a 168,66 Kč, dále dne 15. 4. 2023 částku 1.613,53 Kč a 154,01 Kč, dále dne 15. 5. 2023 částku 0,21 Kč, dne 22. 5. 2023 částku 1.628,09 Kč a 139,24 Kč.8. Dopisem ze dne 16. 10. 2023 žalobce prohlásil celý úvěr za splatný s ohledem na opakované prodlení žalovaného s úhradou dluhu. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě dlužné částky 15.017,07 Kč. Dopis byl odeslán téhož dne.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2022/14 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že předchůdce žalobce dne 6. 3. 2024, s účinností od 12. 3. 2024, postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.10. Z dopisu ze dne 25. 3. 2024 soud zjistil, že předchůdce žalobce vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky. Dopis byl odeslán téhož dne.11. Z předžalobní výzvy k plnění soud zjistil, že žalobce dne 11. 6. 2024 upozornil žalovaného na dluh ze smlouvy o úvěru a vyzval žalovaného k úhradě nejpozději do 26. 6. 2024. Výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 12. 6. 2024.12. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.17. Podle § 547 občanského zákoníku, musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.18. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.20. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.21. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.22. Žalovaný sdělil předchůdci žalobce informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z listin předložených žalobcem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Předchůdce žalobce na žalovaném nevyžádal jediný doklad, ze kterého by zjistil, jaké jsou pravidelné příjmy žalovaného, jaká je majetková a sociální situace žalovaného nebo jaké jsou výdaje žalovaného. Předchůdce žalobce provedl pouze lustraci v registrech BRKI, NRKI, SOLUS.23. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně, aniž by dostatečně ověřil příjmy a výdaje žalovaného, ve vztahu k žalovanému neprovedl žádné aktivní kroky. Uvedený postup nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).24. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobce dostatečně neověřil příjmy a výdaje žalovaného, nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalova