62 C 110/2022-75 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, , doplněnou podáním ze dne , datum, , domáhala po žalované zaplacení 319.685,90 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 7. 11. 2020 s právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, .) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 288.651 Kč. Žalovaná se zavázala hradit úvěr spolu poplatky a úrokem ve výši 14,99 % ročně. Pohledávka za žalovanou byla dne 1. 10. 2021 postoupena na přechodného věřitele , právnická osoba, , který následně dne 1. 10. 2021 postoupil pohledávku na žalobkyni. Žalovaná na dluh uhradila celkem 6.508 Kč. Žalobkyně domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 316.297,90 Kč, poplatků ve výši 3.388 Kč a příslušenství.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalované se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Dne 7. 11. 2020 byla mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 288.651 Kč k úvěrovému účtu č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala hradit úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 14,99 % ročně ve 108 měsíčních splátkách ve výši 4.963 Kč vždy k 18. dni daného kalendářního měsíce počínaje dnem 18. 12. 2020. Součástí smlouvy o úvěru byl rovněž ceník žalobkyně a všeobecné obchodní podmínky.5. V souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru žalovaná uvedla, že její měsíční příjem činí 20.500 Kč a výdaje 2.500 Kč. Právní předchůdce žalobkyně stanovil životní výdaje žalované dle ekonomického modelu ve výši 8.730 Kč. Žalovaná dále uvedla, že její měsíční splátky dluhů činí celkem 2.500 Kč. Právní předchůdce žalobkyně zjistil, že žalovaná měla v době podání žádosti o úvěr závazky ve výši 400.308 Kč a měsíční splátky dluhů v celkové výši 8.699 Kč. Úvěr ve výši 291.318 Kč byl v rámci úvěrové žádosti konsolidován, nové splátkové zatížení by tedy činilo 8.832 Kč.6. Přípisem ze dne 29. 6. 2021 byla žalovaná upozorněna na prodlení s úhradou splátek. Dopisem ze dne 31. 7. 2021 prohlásil předchůdce žalobkyně celý úvěr za splatný ke dni 31. 7. 2021 s ohledem na opakované prodlení žalované s úhradou splátek.7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2021 byla pohledávka za žalovanou s účinností ke dni 1. 10. 2021 postoupena na přechodného věřitele , právnická osoba, . O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna přípisem ze dne 14. 10. 2021; přípis byl odeslán téhož dne.8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.10.2021 byla pohledávka za žalovanou s účinností k témuž dni postoupena z přechodného věřitele na žalobkyni. O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna přípisem ze dne 1. 11. 2021; přípis byl odeslán téhož dne.9. Předžalobní upomínkou ze dne 1. 11. 2021 žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu a upozornila ji na možnost uplatnění nároku soudní cestou.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.17. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.18. V posuzované věci žalovaná sdělila předchůdci žalobkyně informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích. Příjem žalované byl ověřen z výpisů z běžného účtu žalované. Výdaje žalované, potažmo výdaje domácnosti, pak byly zjišťovány nedostatečně. Předchůdce žalobkyně nezjišťoval, jaké jsou náklady žalované na bydlení, domácnost, stravování, osobní potřeby, nebo volnočasové aktivity, pouze využil statistické modely, k jejich zjištění. Za situace, kdy zatížení žalované z dřívějších úvěrových smluv činilo 400.308 Kč a žalovaná měsíčně splácela téměř 9.000 Kč měl právní předchůdce žalobkyně postupovat se zvýšenou obezřetností. Přestože část úvěru měla sloužit ke konsolidaci starších dluhů, byla část úvěru určena pro neúčelové použití ze strany žalované, právní předchůdce žalobce se tedy měl důsledně a obezřetně zabývat zjištěním skutečných výdajů žalované, resp. zjištěním, zda žalovaná bude schopná úvěr splácet, zejména, když mu bylo známo, že žalovaná své starší závazky neplní řádně.19. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).20. Předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobkyně dostatečně neověřil výdaje žalované, nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalované a zda tedy žalovaná bude schopna hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalované vůbec poskytnut.21. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však předst