62 C 211/2024-45 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala zaplacení 17.248 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 3. 7. 2019 s předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, ) smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 3.676 Kč, poplatkem za zpracování ve výši 5.339 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 3.305 Kč v 18 měsíčních splátkách ve výši 1.647 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 12.394 Kč. S účinností ke dni 27. 9. 2023 předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Dne 3. 7. 2019 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském zápůjčce č. , hodnota, . Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 15.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 3.676 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, poplatkem za zpracování ve výši 5.339 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 3.305 Kč, tj. celkem 14.642 Kč, v 18 měsíčních splátkách ve výši 1.647 Kč nejpozději do 3. 1. 2021.5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce byla dne 3. 7. 2019 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že je ženatý, nezaměstnaný, má jednu vyživovací povinnost a jeden zdroj příjmů. Čistý příjem žalovaného činil 10.812 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti činily 20.000 Kč. Měsíční výdaje byly odhadnuty částkou 2.000 Kč. Z karty vyplývá, že údaje uvedené žalovaným byly předchůdcem žalobkyně ověřeny z rozhodnutí o přiznání podpory.6. Na dluh ze smlouvy žalovaný uhradil 12.394 Kč (jak plyne z tabulky umoření).7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka s účinností k 27. 9. 2023 postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne 29.9. 2023, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 34.272,12 Kč do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl odeslán dne 27. 10. 2023.8. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 3. 2024 žalobkyně upozornila žalovaného na výši dluhu a opětovně jej vyzvala k úhradě nejpozději do 12. 4. 2024. Upomínka byla odeslána 2. 4. 2024.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.13. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o zápůjčce.16. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.17. V posuzované věci žalovaný sdělil předchůdci žalobkyně informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z žádosti o zápůjčku a listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany předchůdce žalobkyně dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Žalovaný byl v době žádosti o poskytnutí zápůjčky nezaměstnaný a jeho jediným zdrojem příjmu byla podpora v nezaměstnanosti. Předchůdce žalobkyně žádným způsobem nezkoumal a neověřoval, co je zdrojem dalšího příjmu žalovaného ve výši 20.000 Kč, když žalovaný uvedl, pouze jediný zdroj příjmů domácnosti. Jistě bylo v možnostech předchůdce žalobkyně ověřit si výši a zdroj těchto dalších příjmů; pokud se předchůdce žalobkyně spokojil s tvrzením žalovaného o celkovém příjmu, aniž se zajímal o všechny jeho zdroje, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet zápůjčku postupoval s odbornou péčí. Za dostatečně obezřetný nelze považovat přístup právního předchůdce žalobkyně, pokud shledal schopným splácet úvěr žalovaného v situaci, kdy byl nezaměstnaný a pobíral podporu v nezaměstnanosti, jejíž výplata je však časově omezena.18. Ohledně výdajů se předchůdce žalobkyně zjevně spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřoval. O tom ostatně svědčí i skutečnost, že výdaje žalovaného byly stanoveny pouhým odhadem bez toho, aniž by bylo známo, zda se jedná o náklady na bydlení, osobní potřeby, splátky jiných dluhů apod. Předchůdci žalobkyně bylo známo, že žalovaný žije v nájmu, jistě proto bylo v jeho v možnostech ověřit si alespoň výši nákladů na bydlení (nájemné, náklady na energie).19. Předchůdce žalobkyně tedy postupoval formálně a do žádosti o zápůjčku uvedl údaje sdělené žalovaný bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádostí k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek N