62 C 35/2025-43 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, , ve znění jejího částečného zpětvzetí ze dne , datum, , domáhala zaplacení 16.000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 23. 1. 2024 s právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, ) online smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které předchůdce žalobkyně poukázal na účet žalované 16.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky jednorázovou platbou do 22. 2. 2024. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalované se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Dne 23. 1. 2024 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou prostřednictvím služeb komunikace na dálku (na webových stránkách žalobkyně , Anonymizováno, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované 10.000 Kč bezhotovostním převodem na její účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem č. , var. symbol, . Skutečnost, že žalovaná je žadatelkou o úvěr byla ověřena odesláním 0,01 Kč ze strany žalované na účet žalobkyně dne 23. 1. 2024. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky do 22. 2. 2024. Pro případ prodlení byla žalovaná povinna hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a náklady na upomínání. Dne 31. 1. 2024 uzavřeli účastnicí smlouvy o úvěru dodatek č. , hodnota, ke smlouvě; jistina úvěru nově činila 16.000 Kč. Částka 6.000 Kč byla žalované poskytnuta bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem č. , var. symbol, , a to dne 29. 1. 2024 ve výši 5.000 Kč a dne 31. 1. 2024 ve výši 1.000 Kč.5. Dne 13. 11. 2023 byla mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, kterou účastníci této smlouvy upravili podmínky pro budoucí postoupení dílčí pohledávek. Na základě společného prohlášení právního předchůdce žalobkyně a žalobkyně o uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 8. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovanou o této skutečnosti informoval předchůdce žalobkyně přípisem ze dne 15. 8. 2024, kterým ji současně vyzval k úhradě dluhu v celkové výši 18.724 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu; přípis byl odeslán 16. 8. 2024.6. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 10. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu nejpozději do 31. 10. 2024; upomínka byla odeslána 21. 10. 2024.7. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.13. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.14. Z předložené smlouvy o úvěru nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobkyně jakkoliv zabýval schopností žalované splácet poskytnutou částku, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalované, nevyžádal na žalované jediný doklad, ze kterého by plynuly informace o měsíčních příjmech a výdajích žalované. Pokud žalobkyně uvedla, že předchůdce žalobkyně provedl lustraci žalované v dostupných rejstřících, pak v reakci na výzvu soudu nepředložila jediný dokument. V reakci na výzvu soudu stran zkoumání úvěruschopnosti žalované vzala žalobkyně žalobu částečně zpět.15. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 z. s. ú. Měsíční příjmy ani výdaje nebyly právním předchůdcem žalobkyně vůbec zjišťovány a následně řádně ověřovány a hodnoceny. Za situace, kdy právní předchůdce žalobkyně nenashromáždil dostatek informací o příjmech a výdajích žalované, měl postupovat zcela opačným způsobem a úvěr žalované neposkytnout. Pokud totiž nemohly být určeny volné prostředky, se kterými je žalovaná schopna měsíčně nakládat, musela na straně právního předchůdce žalobkyně panovat důvodná pochybnost o tom, zda žalovaná bude schopna hradit dluh v předepsaných splátkách.16. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).17. Ve světle uvedeného proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou platně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 16.000 Kč.18. Splatnost neopráv