104 C 15/2026-23 – Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 7. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobkyně v návrhu uvedla, že předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . s žalovaným dne 25. 8. 2023 uzavřela prostřednictvím komunikace na dálku Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr celkem ve výši 36 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit, přičemž splatnost úvěru byla sjednána na dobu neurčitou. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou úvěru, žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 24. 1. 2024. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku celkem 6 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 postoupila společnost , právnická osoba, . pohledávku žalovaného na společnost , právnická osoba, . a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 postoupila společnost , právnická osoba, . pohledávku žalovaného na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozumíván dopisem ze dne 2. 6. 2025. Téhož dne byla žalovanému zasílána i předžalobní upomínka. Ke dni podání žaloby žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení částky 30 000 Kč, tj. neuhrazenou část poskytnuté jistiny a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z žalované částky od 25. 1. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, . Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které měla společnost , právnická osoba, . poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný měl tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 1,25 % denně formou měsíčních splátek splatných vždy k 24. dni příslušného kalendářního měsíce nebo následující pracovní den, přičemž bylo na volně žalovaného, zda uhradí dlužnou částku nebo alespoň minimální platbu ve výši 10 % jistiny plus veškeré úroky a penále přirostlé během doby čerpání úvěru, nejméně však 500 Kč. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení.5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 25. 8. 2023, ze dne 28. 8. 2023, ze dne 13. 10. 2023, ze dne 25. 10. 2023 a ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 27. 2. 2026 bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, byla z účtu společnosti , právnická osoba, ., pod variabilním symbolem , var. symbol, , zaslána dne 25. 8. 2023 částka 20 000 Kč, dne 28. 8. 2023 částka 10 000 Kč, dne 13. 10. 2023 částka 3 000 Kč a dne 25. 10. 2023 částka 3 000 Kč. Dle sdělení , právnická osoba, . se jedná o účet žalovaného.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na společnost , právnická osoba, ., která následně smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 3. 2025 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne ze dne 2. 6. 2025. Dopisem, kterým bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Dle poštovního podacího lístku byl tento dopis podán k poštovní přepravě téhož dne.7. Z čestného prohlášení klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je ženatý, čistý měsíční příjem činí 120 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti činí 4 000 Kč a měsíční splátky jiných úvěrů činí 20 000 Kč.8. Z dalších listinných důkazů předložených žalobkyní k důkazu soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.11. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.12. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.17. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které by předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 36 000 Kč a žalovaný by předchůdkyni žalobkyně vrátil úvěr i spolu s úroky z úvěru. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně uvedla, že při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet předchůdkyně žalobkyně požadovala žalobkyně doložení příjmů žalovaného. Žalobkyně však žádné doklady či listiny, které by vypovídaly o prověřování úvěruschopnosti žalovaného nedoložila. Žalobkyně doložila pouze čestné prohlášení klienta. Soud tedy nemá za prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně aktivně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon, když neměla řádně ověřené příjmy a výdaje žalovaného.18. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Žalobkyně soudu nepředložil žádný důkaz ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, nedostál tak své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jed