Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 14 803,48 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, na jejímž základě věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky formou úvěru ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných splátkách ve výši 1 064 Kč měsíčně. Jelikož žalovaný řádně a včas neplnil sjednané smluvní podmínky, když nehradil splátky úvěru, došlo dne 22. 11. 2024 k zesplatnění úvěru. Dlužná částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 14 803,48 Kč a příslušenstvím v podobě sjednaných úroků z úvěru a zákonných roků z prodlení. Věřitel, společnost , právnická osoba, ., svoji pohledávku za žalovaným postoupil smlouvou z 22. 4. 2025 na společnost , Anonymizováno, ., která ji smlouvou z 7. 5. 2025 postoupila na žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby na existenci dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (konkludentní formou).4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Z návrhu na uzavření smlouvy, akceptace tohoto návrhu, cestovního dokladu, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z obchodních podmínek pro osobní úvěry a ze smlouvy z , datum, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena smlouva na jejímž základě věřitel žalovanému poskytl úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázala splácet v pravidelných 30 měsíčních splátkách po 1 064 Kč.5. Před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel provedl šetření úvěruschopnosti žalovaného, což vyplývá z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, přehledu a protokolu k osobě žalovaného a jeho údajů, kdy z těchto listin plyne, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, je zaměstnán s pravidelným příjmem 35 000 Kč měsíčně a má výdaje na bydlení v nulové výši. Další výdaje na živobytí a ostatní náklady deklaroval částkou 15 000 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila v rámci výdajů i splátky doposud hrazené žalovaným a jako celkové jeho výdaje vyhodnotila částkou 20 572 Kč. Výdělkové a nákladové poměry žalovaného byly ověřeny z mimořádného výpisu účtu, výpisů účtu vedeného u , právnická osoba, ., ze kterého plyne, že jeho výdaje i příjmy jsou v měsíčním souhrnu vyrovnané. Věřitel žalovaného lustroval i v BRKI, kdy k osobě žalovaného nebyla nalezena žádná negativní informace a jeho lustrace v tomto registru byla v pořádku.6. Z výpisu minutové půjčky, z přehledu zůstatků, z potvrzení o okamžité splatnosti z 22. 11. 2024 a potvrzení o podání tohoto oznámení soud zjistil, že žalovaný neplnil řádně a včas sjednané smluvní podmínky, neplatil řádně smluvené splátky a věřitel tedy 22. 11. 2024 přistoupil k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky, kdy dluh činil celkem 17 307,61 Kč.7. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek z 13. 12. 2023, ze smlouvy o postoupení pohledávek z 22. 4. 2025 a potvrzení o úplatě soud zjistil, že pohledávka společnosti , právnická osoba, ., za žalovaným byla postoupena na společnost , Anonymizováno, ., která ji následně postoupila na žalobkyni.8. Z oznámení o postoupení pohledávky z 2. 6. 2025 a 10. 6. 2025 a potvrzení o přehledu podacích čísel soud zjistil, že žalovaný byl písmeně informován o postoupení pohledávky společnosti , Anonymizováno, , na společnosti , Anonymizováno, , a následně na žalobkyni.9. Z výzvy z 10. 6. 2025 a podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby na existenci dlužné částky písemně upozorněn a byl vyzván k její úhradě. Zároveň mu bylo oznámeno, že pohledávka společnosti , právnická osoba, ., za jeho osobou byla postoupena na žalobkyni.10. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).12. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru v rozhodném znění a též vzhledem k obsahu smluvních podmínek právního předchůdce žalobce, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.16. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti smlouvy o úvěru, kterou žalovaný s věřitelem, bankou , právnická osoba, ., tedy právní předchůdkyní žalobkyně, uzavřel a dospěl k závěru, že tato byla uzavřena platně, když soud zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany věřitele před samotným uzavřením smlouvy vyhodnotil jako dostatečné a odpovídající stávající žádoucí dynamice vztahů mezi bankou a spotřebiteli při sjednávání obdobných bankovních produktů. Věřitel měl v tomto konkrétním případě k vyhodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet k dispozici výpisy z jeho účtů, které zahrnovaly podrobné údaje, na jejichž základě bylo možno vyhodnotit otázku příjmů a výdajů žalovaného, dále potvrzení o zaměstnání a příjmu žalovaného. Lze tedy uzavřít, že věřitel vyvinul dostatečné úsilí ke zjištění ekonomické situace žalovaného a tuto na základě doložených informací vyhodnotil kladně, když výdaje a příjmy žalovaného byly v měsíčním souhrnu vyrovnané. Žalovaný pak coby dlužník z platně uzavřené smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., porušil svoji povinnost plynoucí mu z této smlouvy, když řádně (v plné výši) a včas neuhradil splatné závazky vůči právní předchůdkyni žalobkyně, ačkoliv ta svoji, smlouvou převzatou, povinnost vůči žalovanému bezezbytku splnila. Vznikl mu tak dluh na jistině ve výši 14 803,48 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 2 264,53 Kč a úroku ve výši 39,9 % ročně z částky 14 803,48 Kč od 15. 4. 2024 do 14. 7. 2025 a následně do zaplacení v zákonné výši 12,75 % ročně. Složení a výši dlužné částky žalovaný nijak nerozporoval. Pohledávka za žalovaným včetně příslušenství pak byla nejprve řádně postoupena na společnost , Anonymizováno, , a poté na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Jelikož se žalovaný dostal s plněním do prodlení, přiznal soud žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku úroky z prodlení z jistiny v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.17. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, soud proto žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 2 615 Kč jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobkyně ve výši 1 815 Kč. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 400 Kč a tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 6, a 14b a. t. K nákladům právního zastoupení byla připočtena 21 % DPH dle § 137 odt. 3 o. s. ř. Soud pak nepřiznal žalobkyni odměnu a režijní paušál za doplnění návrhu, neboť zde uváděné skutečnosti byly žalobkyni známy již při podání návrhu a v něm rovněž měly být uvedeny. Pokud je žalobkyně doplňuje samostatným podání a až po výzvě soudu, neshledává takto vynaložené náklady soud účelnými. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.