17 C 39/2023-130 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 12.2.2023 ve znění její změny ze dne 19.7.2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že , jméno FO, , nar. , datum, , zemřelá dne , datum, , posl. trvalý pobyt , adresa, , byla ke dni své smrti vlastníkem jednotky vymezené podle zákona o vlastnictví bytů č. 72/1994 Sb., a to jednotky č. , Anonymizováno, , v budově č.p. , Anonymizováno, , č.p. , Anonymizováno, , č.p. , Anonymizováno, , bytový dům, postavené na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , k níž náleží spoluvlastnický podíl ve výši , Anonymizováno, na společných částech domu a spoluvlastnický podíl ve výši , Anonymizováno, na výše uvedených pozemcích, to vše v k.ú. , adresa, , v obci , adresa, , zapsáno na LV č. , hodnota, . Podanou žalobu odůvodnil tím, že dle usnesení č.j. , spisová značka, ze dne 3.11.2020, které nabylo právní moci dne 19.11.2020, je žalobce dědicem a právním nástupce , jméno FO, , nar. , datum, , zemřelé dne , datum, , kdy tato byla jeho babičkou. Jmenovaná byla vlastníkem výše specifikovaného bytu, avšak tento nebyl zahrnut do aktiv pozůstalosti. Předmětný byt nabyla na základě darovací smlouvy ze dne 13.2.2020 žalovaná , Jméno žalované, , kdy tuto smlouvu žalobce považuje za neplatnou, neboť v době jejího uzavření zůstavitelka trpěla těžkou demencí, MMSE 9, Alzheimerovou nemocí, v těžkém stadiu, v důsledku čehož nemohla chápat smysl svého jednání. Žalovaná následně předmětný byt obratem prodala manželům , jméno FO, , a to dle kupní smlouvy ze dne 21.7.2020 za částku ve výši 2.700.000 Kč. Žalovaná na výzvu žalobce ze dne 20.1.2023 k vyplacení finanční kompenzace nikterak nereagovala.2. Usnesením č.j. 17 C 39/2023-16 ze dne 26.4.2023 bylo řízení zastaveno proti žalovanému č. 3 , Anonymizováno, , neboť tento zemřel dne 24.2.2022, tj. před podáním žaloby. Toto usnesení nabylo právní moci dne 16.5.2023.3. Usnesením č.j. 17 C 39/2023-19 ze dne 19.5.2023, které nabylo právní moci dne 17.6.2023, bylo soudem rozhodnuto, že v souladu s ust. § 92 odst. 1 o.s.ř. se připouští, aby do řízení na straně žalované jako další účastník přistoupila , Jméno žalované, , nar. , Datum narození žalované, , neboť přistoupení této osoby žalobce navrhl podáním ze dne 15. 5. 2023. Vznikem hlavního účastenství , Jméno žalované, zaniklo její vystupování v roli vedlejšího účastníka.4. Žalovaná , Jméno žalované, žalobu uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná nesouhlasila s tím, že by dárkyně nebyla způsobilá pro svůj psychický a fyzický stav činit právní jednání s právními následky. V řízení vedeném před policejním orgánem sp. zn. , Anonymizováno, , kdy věc byla pravomocně dle ust. § 159a odst. 1 trestního řádu odložena, bylo zjištěno, že dárkyně měla v úmyslu převést předmětný byt na žalovanou. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení, s tím že žalobce se v rámci předmětného řízení toliko od 6.5.2024 domáhá nároku na vydání bezdůvodného obohacení v žalované výši, přičemž tento nárok byl uplatněn až po uplynutí tříleté subjektivní lhůty, která počala běžet nejpozději od 20.11.2020, kdy nabylo právní moci usnesení zdejšího soudu o skončení dědického řízení. Tedy nejméně od této doby bylo žalobci, který byl rovněž účastníkem dědického řízení, známo, že předmětný byt nebyl předmětem dědického řízení, byl za života zůstavitelky převeden na žalovanou. Žalobce se tedy až do návrhu na změnu žaloby dne 6.5.2024 v rámci tohoto řízení domáhal určení vlastnického práva k předmětné nemovitosti, kdy s ohledem na ustálenou judikaturu, nebylo možno žalobě vyhovět, a proto tedy došlo ke změně žaloby, avšak až po uplynutí promlčecí lhůty. Žalovaná dále uvedla, že zdravotní stav její babičky odpovídal jejímu věku, osobně neměla pochybnosti o smyslu jejího chování a jednání, žádné známky demence nebo nesvéprávnosti v jejím chování či jednání nepozorovala. Byla zcela při smyslech, komunikovala, volně se pohybovala, rozeznávala lidi, předměty v okolí, byla schopná výkonu osobní hygieny, oblékala se sama i prováděla drobný úklid v bytě. Babičku navštěvovala většinou se svým otcem nebo přítelem , jméno FO, . Neměla pochyb o jejím zdravém rozumu, nepozorovala pomatenost. Brala sice nějaké léky, avšak žalovaná nevěděla, na jakou nemoc. S babičkou se stýkala do roku 2015 pravidelně několikrát za týden, stýkala se s ní 3 x, 4x za měsíc. K lékařům ji doprovázel otec. O darování bytu hovořila před žalovanou i jejím otcem delší dobu, a to minimálně 10 let před darováním. Žalovaná byla v dobré víře, s tím, že ani ona ani její otec ji k tomuto rozhodnutí nepodněcovali ani nenabádali, bylo to její spontánní a svobodné rozhodnutí, kterým projevila svoji dlouhodobou vůli byt na žalovanou převést, což učinila po zralé úvaze. Ostatně se o tomto záměru vyjádřila i před sousedkou , jméno FO, . Byt následně prodala, neboť byl málo rozměrný, kdy chtěla žít s přítelem, se kterým dodnes žije, a pro rodinný život bylo potřeba pořídit větší byt, ale v mezidobí zemřel její otec, a ona po něm v dědictví následně získala družstevní byt.5. Žalobce ke vznesené námitce promlčení uvedl, že vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, kdy žalovaná zneužila zdravotního stavu zůstavitelky a bezdůvodně se obohatila. V této souvislosti žalobce odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 309/95 ze dne 15.1.1997 či nálezu sp. zn. I. ÚS 643/04 ze dne 6. 9. 2009 či rozhodnutí sp. zn.. IV. ÚS 262/10 ze dne 16. 9. 2010. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3168/09 je „Z obecného hlediska je namístě připomenout, že Ústavní soud ve své konstantní judikatuře již mnohokrát prokázal, že netoleruje orgánům veřejné moci a především obecným soudům formalistický postup, který používá sofistikované odůvodňování k prosazení zřejmé nespravedlnosti. Zdůraznil přitom mj., že obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku, a že povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad [srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ze dne 4. 2. 1997. Dle žalobce přílišný formalismus při výkladu právních norem vedoucí k extrémně nespravedlivému závěru pak znamená porušení základních práv (např. nález sp. zn. IV. ÚS 1735/07 ze dne 21. 10. 2008. Žalobce rovněž odkázal na ust. § 8 zákona občanského zákoníku, dle kterého platí, že „zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.“ Dále žalobce uvedl, že dědické řízení po , jméno FO, bylo pravomocně skončeno 19.11.2020, z uvedeného tedy vyplývá, že promlčeno by bylo bez jakékoliv snahy žalobce o vydání bezdůvodného obohacení dne 20.11.2023. Avšak v minulosti v souladu s tehdejší judikaturou byla podána žaloba na určení vlastnického práva (pozn. řízení sp. zn. , spisová značka, ), kde dne 4.6.2021 podal , tituly před jménem, , jméno FO, návrh na přistoupení žalované do řízení, tedy mělo by dojít ke stavění běhu promlčení lhůty tj. ke stavění lhůty došlo v období od 4.6.2021 do 12.4.2022, kdy bylo pravomocně skončeno předchozí řízení sp. zn. , spisová značka, . Alternativně lze vzít variantu pro stavení promlčení lhůty od 9.8.2021 do 12.4.2022 – dne 9.8.2021 soud rozhodl o přistoupení žalované do řízení. Žaloba u zdejšího soudu ve věci sp. zn. 17 C 39/2023 byla podaná dne 12.2.2023. Dne 26.1.2023 Nejvyšší soud České republiky vydal rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , kterým pro tyto případy stanovuje, že se má žalovat bezdůvodné obohacení. Návrh na změnu žaloby byl soudu doručen dne 9.5.2024, čímž došlo k dalšímu stavění běhu promlčení. Ode dne 19.11.2020 bylo promlčení stavěno určitě od 9.8.2021 do 12.4.2022 (spíše od 4.6.2021 do 12.4.2022) tj. alespoň 8 měsíců. Podle názoru žalobce by ani tak nemělo dojít k promlčení nároku žalobce. Žalobce má dále za to, že promlčení by mělo běžet až od rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.1.2023 ve věci sp. zn. , spisová značka, , neboť žalobce se na soud obrátil s nárokem odpovídajícím judikatuře rozhodné pro dané období, s tím, že změna judikatury nemůže jít k tíži žalobce, Anonymizováno6. Následně bylo řízení vůči původně žalovaným č. 1) , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, a žalované č. 2) , tituly před jménem, , jméno FO, zastaveno výrokem II. usnesením č.j. , spisová značka, ze dne 13.5.2024, který nabyl právní moci dne 4.6.2024. Současně byla výrokem I. cit. usnesení připuštěna ve smyslu ust. § 95 odst. 1 o.s.ř. změna žaloby tak, že žalobce se napříště domáhal po žalované , Jméno žalované, zaplacení částky ve výši 1.350.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 1.350.000 Kč od 20.11.2020 do zaplacení. Výrok I. nabyl právní moci dne 1