17 C 67/2026-22 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5.1.2026 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud rozhodl o zaplacení částky ve výši 38.164,27 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení z titulu dlužných splátek úvěru dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, a žalovaným dne 4.7.2024, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka úvěru ve výši 30.000 Kč. Žalovaný uhradil toliko 2.265 Kč, kdy žalobkyně vedle zůstatku jistiny požaduje na úroku z úvěru toliko 10.429,27 Kč, kdy tento je vypočítán do zesplatnění tj. za období od 4.7.2024 do 26.11.2026. Žalované dlužné částky nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 25.4.2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z níže uvedených listinných důkazu, jimiž byly smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 4.7.2024, dodatku č. , hodnota, ze dne 4.7.2024 , občanský průkaz č. , hodnota, , předsmluvní formulář ze dne 4.7.2024, hodnocení klienta ze dne 4.7.2024, ověření v registru NKRI, doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účet žalobce s datem 4.7.2024, oznámení žalobkyně o schválení úvěru ze dne 8.7.2024 vč. splátkového kalendáře, výpis ze SOLUS, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 26.11.2024, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25.4.2025, prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek vč. přílohy č. , hodnota, , předžalobní výzva ze dne 25.4.2025 vč. poštovního podacího archu, doklad o vyplacení mzdy žalovaného ze dne 13.6.2024 učinil následující závěry ohledně skutkového stavu.4. Dne 4.7.2024 byla mezi společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, vč. dodatku č. , hodnota, z téhož dne, kdy její nedílnou součástí byly přílohy - předsmluvní formulář, prohlášení klienta, hodnocení klienta, a splátkový kalendář. Na základě uvedené smlouvy byla dne 4.7.2024 vyplacena na účet žalovaného, který byl označen ve smlouvě č. , č. účtu, , částka ve výši 30.000 Kč, což bylo zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 4.7.2024. Úvěr ve výši 30.000 Kč vč. pojištění tj. celkem částku ve výši 108.720 Kč se žalovaný zavázal splatit v 48 splátkách po 2.265 Kč vždy nejpozději 22. dne každého kalendářního měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Úrok byl sjednán ve výši 87,51 % ročně. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o úvěru vč. příloh. Úvěr byl žalovanému schválen, což bylo zjištěno z oznámení o schválení úvěru ze dne 8.7.2024. V rámci ověřování úvěruschopnosti právní předchůdce žalobkyně zjistil, že průměrný příjem žalovaného byl cca 25.667 Kč, z dokladu o výplatě vyplývalo, že výplata připsaná na účet žalovaného dne 13.6.2024 činila 20.620 Kč. Měsíční výdaje měly činit 9.481 Kč, výdaje za bydlení představovaly 4.621 Kč. Volné příjmy činily 15.186 Kč. Žalovaný měl dluh po splatnosti ve výši 16.000 Kč, což bylo zjištěno z registru NRKI, z něhož bylo dále zjištěno, že je evidováno 6 žádostí u finančních institucí, s tím, že toto představuje kategorii IV. tj. 36 bodů do interní Score Card, kdy čím méně bodů, tím vyšší riziko, že klient nebude splácet úvěr, a proto je žádost o úvěr výrazněji limitována výši vyplacené částky, případně zamítána. Skoré 36 je středové. Dále z NRKI bylo zjištěno, že u žalovaného je expozice částkou 531.020 Kč, s tím, že toto spadá do kategorie III – 50 bodů do interní Score Card, kdy čím méně bodů, tím vyšší riziko, že klient nebude splácet úvěr, a proto je žádost o úvěr výrazněji limitována výši vyplacené částky, případně zamítána. Jedná se o třetí kategorii dle počtu bodů ze čtyř. V kategorii limit byla uvedena částku 60.000 Kč, což spadá do kategorie II – 48 bodů do interní Score Card, kdy čím méně bodů, tím vyšší riziko, že klient nebude splácet úvěr, a proto je žádost o úvěr výrazněji limitována výši vyplacené částky, případně zamítána. Jedná se o druhou kategorii dle počtu bodů ze čtyř. Právní předchůdce žalobkyně přesto žalovanému úvěr, a to před jeho schválením, poskytl, kdy k tvrzeným výdajům za bydlení ve výši 4.621 Kč, ostatním výdajům ve výši 0 Kč (dopravy, kurzy, záliby), a to při zbývající rezervě toliko 1.000 Kč, neověřil ničeho. Kdy následně dle oznámení ze dne 26.11.2024 byl úvěr zesplatněn a dlužná částka činila celkem 37.848 Kč. Následně byla pohledávka ve výši 47.131,75 Kč postoupena žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.4.2025, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25.4.2025. Výše úhrad v celkové výši 2.265 Kč nebyla rozporována. Ani přes předžalobní výzvu žalovaný na svůj dluh ničeho dalšího neuhradil, což bylo zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 25.4.2025 vč. poštovního podacího archu, kdy byla žalovanému odeslána dne 25.4.2025 prostřednictvím České pošty s.p. a žalovaný upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů.5. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).11. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy ne