Městský soud v Brně 31 C 73/2026-41 – Náklady řízení

Žalobou ze dne 1. 12. 2025 se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zvýšení výživného zletilého dítěte na částku 9 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2025 do budoucna. Žalobu odůvodnila tím, že je dcerou žalovaného, naposledy byla vyživovací povinnost žalovaného k její osobě upravena rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 3. 4. 2019, č. j. , spisová značka, , , spisová značka, na částku 1 500 Kč měsíčně. Od poslední úpravy výživného uplynulo více než 6 let, její měsíční náklady výrazně stouply, zejména v důsledku studia soukromého gymnázia. Výživné, které jí žalovaný platí, nepostačuje ani k pokrytí základních potřeb, veškeré její výdaje a potřeby platí její matka. Své měsíční náklady vyčíslila na cca 17 500 Kč, kdy školné činí 4 437 Kč měsíčně, náklady na školní pomůcky, učebnice a školní aktivity činí cca 1 000 Kč měsíčně, cena obědů ve škole činí cca 1 000 Kč měsíčně, náklady na stravu, hygienické potřeby, vitamínové doplňky, léky v době nemoci činí cca 6 000 Kč měsíčně, náklady na ošacení a obuv činí cca 1 500 Kč měsíčně, na volnočasové aktivity vynakládá cca 2 500 Kč měsíčně, náklady na mobilní telefon činí 300 Kč měsíčně a jízdné v rámci MHD , adresa, činí 300 Kč ročně. Dodala, že od roku 2014 nedochází ke styku s žalovaným, který o ni neprojevuje žádný zájem. U jednání dne 15. 6. 2026 dodala, že úspěšně ukončila studium na gymnáziu složením maturitní zkoušky a nyní čeká na výsledky přijímacího řízení na vysokou školu, má zájem pokračovat ve studiu. Dále u jednání vzala žalobu ohledně nároku na zvýšení výživného ve výši 5 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2025 do budoucna zpět.2. Žalovaný nesouhlasil s požadavkem žalobkyně na zvýšení výživného na částku 9 000 Kč měsíčně, tuto částku označil s ohledem na jeho příjmy za zcela nereálnou. Zdůraznil, že jeho průměrný výdělek je 30 000 Kč měsíčně, nicméně má vyživovací povinnost k celkem 4 dětem, už nyní hospodaří s částkou odpovídající životnímu minimu, nemá ani na vlastní bydlení, bydlí v nájmu u známých, za bydlení platí 10 000 Kč měsíčně. Dále platí výživné na další 3 děti a když měl zaplatit dluh vzniklý zvýšením výživného pro nezl. , jméno FO, , musel si od známých půjčit 30 000 Kč, aby dluh zaplatil. Pracuje jako řidič, má trvalé zdravotní omezení, je po operaci páteře, nesmí zvedat těžké věci, pracovat v předklonu, vykonávat práci v chladu, není schopen navýšit pracovní výkon, aby si přivydělal.3. Soud ve věci provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav:4. Z potvrzení o studiu z 1. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně byla ve školním roce 2025/2026 žákyní třídy 4. A na Gymnáziu , adresa, v denní formě studia. Dle sdělení Gymnázia , adresa, ve školním roce 2025/2026 po valorizaci činilo pololetní školné 22 185 Kč, tedy 44 370 Kč ročně. Dle bankovního systému , právnická osoba, . matka žalobkyně dne 30. 6. 2025 uhradila školné ve výši 22 185 Kč na první pololetí školního roku 2025/2026.5. Dle dokladu o nákupu knih ze dne 4. 10. 2025 byla zakoupena kniha Maturita Solutions, třetí edice, za 365 Kč a učebnice s pracovním sešitem za 419 Kč. Matka žalobkyně dne 6. 2. 2025 uhradila žalobkyni na stavební spoření částku 6 130,45 Kč a dne 9. 9. 2025 6 259 Kč. Z lékařské zprávy z 16. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně podstoupila plánované ošetření zubů dne 4. 11. 2025 za celkovou cenu 3 500 Kč a dne 10. 12. 2025 za cenu 2 000 Kč.6. Z Dohody o pracovní činnosti ze dne 7. 1. 2025 uzavřené na dobu určitou od 3. 2. 2025 do 31. 12. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně na základě této dohody jednou týdně uklízela společné prostory v domě , adresa, za což jí náležela odměna ve výši 1 260 Kč měsíčně.7. Ze složenek SIPO za srpen 2025 a říjen 2025 soud zjistil, že náklady na domácnost žalobkyně na elektřinu, poplatky za Českou televizi a Český rozhlas, na plyn, nájemné, poplatek na Vodafon činí celkem 10 536 Kč měsíčně. V červnu 2025 činily náklady 12 696 Kč, kdy navíc byla účtována částka 2 166 Kč za odvoz odpadu.8. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne 3. 4. 2019, který nabyl právní moci dne 4. 6. 2019, soud snížil žalovanému s účinností od 1. 2. 2018 výživné pro tehdy nezletilou žalobkyni na částku 1 500 Kč měsíčně.9. Z dodatku č. 1 k pracovní smlouvě uzavřené dne 2. 6. 2025 mezi společností , právnická osoba, . jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem bylo zjištěno, že tímto dodatkem se pracovní poměr dohodou zaměstnavatele a zaměstnance prodlužuje do 31. 5. 2027. Dle mzdového výměru žalovaného č. 1 z 31. 3. 2026 je žalovaný s účinností od 1. 4. 2026 příjemcem hrubé mzdy ve výši 30 000 Kč měsíčně. Současně z výměru vyplývá, že může být ohodnocen měsíční prémií až 4 000 Kč.10. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, , , spisová značka, z 11. 12. 2025 soud schválil dohodu paní , Jméno zmočněnkyně, a žalovaného , Anonymizováno, ohledně výživného na nezletilého , jméno FO, , bratra žalobkyně tak, že výživné na nezletilého , jméno FO, zvýšil s účinností od 1. 9. 2025 na částku 3 500 Kč měsíčně. Z odůvodnění tohoto rozsudku ohledně poměrů žalovaného dále vyplývá, že žalovaný žije v Brně, kam se přestěhoval za prací, v rozhodném období pracoval pro , jméno FO, průměrná čistá mzda za listopad až prosinec roku 2022 činila 18 000 Kč. V roce 2023 a 2024, taktéž 18 000 Kč. V roce 2025 si žalovaný do skončení pracovního poměru do května 2025 vydělal 20 000 Kč čistého měsíčně, pracovní poměr byl ukončen dohodou. Od 1. 6. 2025 pracuje jako řidič pro společnost , právnická osoba, . s průměrným čistě měsíčním příjmem 29 000 Kč měsíčně. Zároveň je veden jako OSVČ, aktivně však nepodniká a jako podnikatel příjmy nemá. Otec má dále stále čtyři vyživovací povinnosti, právě k nezletilému , jméno FO, , již zletilé , Anonymizováno, a dvěma dětem z jiného partnerského vztahu, kterým platí výživné po 2 500 Kč měsíčně. Zdravotní omezení otce trvá, zvýšené náklady se zdravotním stavem nemá, společnou domácnost otec s nikým nevede, nad rámec výživného otec v rozhodném období ničeho nepřispěl.11. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovému stavu: žalobkyně je zletilou dcerou žalovaného, která ukončila v roce 2026 vzdělání na gymnáziu složením maturitní zkoušky a absolvovala přijímací zkoušky na vysokou školu, jelikož má v úmyslu pokračovat ve vzdělání na vysoké škole. Žalovaný má kromě vyživovací povinnosti k žalobkyni další tři vyživovací povinnosti, a to k nezletilému , jméno FO, , na kterého platí výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně a k dalším dvěma nezletilým dětem, na jejichž výživné platí 2 500 Kč měsíčně na každého z nich. Žalovaný je zaměstnán jako řidič s měsíčním příjmem 30 000 Kč. Za bydlení platí nájemné ve výši 10 000 Kč měsíčně, má zdravotní omezení, nesmí zvedat těžké věci, pracovat v předklonu a vykonávat práci v chladu. Nad rámec stanoveného výživného rozsudkem Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne 3. 4. 2019 ve výši 1 500 Kč měsíčně žalovaný žalobkyni nic neplatí, neposkytuje jí žádné výživné ani formou naturálního plnění, nejsou spolu v žádném kontaktu. Náklady na výživu a další potřeby žalobkyně zásadně pokrývá její matka, která jí navíc platí stavební spoření a platila školné v průběhu studia žalobkyně na soukromém gymnáziu.12. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.13. Podle § 913 odst. 1 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.14. Dle § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.15. Podle § 922 odst. 1 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.16. Při posuzování existence nároku žalobkyně na výživné vůči žalovanému, jejímu otci, soud vycházel z hmotněprávní podmínky vyživovací povinnosti mezi rodiči a dětmi stanovené § 911 o. z., a to podmínky, zda je žalobkyně sama schopna se živit. Žalobkyně je zletilou dcerou žalovaného, nicméně trvání vyživovací povinnosti není závislé ani na dosažení zletilosti, ani na dosažení jiné věkové hranice, rozhodné je, zda je žalobkyně schopna se sama živit, tedy připravena na to, vlastní prací si získávat prostředky k uspokojování svých potřeb. Uvedená hmotněprávní podmínka byla v řízení prokázána. V rozhodném období od 1. 9. 2025 byla žalobkyně studentkou gymnázia, studium na gymnáziu dokončila úspěšným složením maturitní zkoušky a u jednání soudu sdělila, že usiluje o studium na vysoké škole a čeká na výsledky přijímací zkoušky. Případné další studium žalobkyně na vysoké škole soud vnímá jako přípravu na budoucí povolání žalobkyně a má za to, že bude-li žalobkyně přijata a ve studiu bude pokračovat, pak vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni stále trvá. V opačném případě, pokud žalobkyně se dále nebude studiem připravovat na budoucí povolání, vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni zanikne. Nyní je na žalobkyni, aby žalovanému řádně sdělila, zda byla na vysokou školu přijata, resp. zda bude ve studiu a přípravě na budoucí povolání pokračovat.17. V předmětném období (od 1. 9. 2025 do budoucna) je příjem žalovaného měsíčně cca 30 000 Kč. Pro určení rozsahu výživného soud vycházel nejen z kritérií daných § 913 odst. 1 o. z., ale i z doporučení Ministerstva spravedlnosti ČR, dle kterého by měl žalovaný s ohledem na své příjmy a počet dalších vyživovacích povinností hradit žalobkyni měsíčně až částku 4 200 Kč, tedy 14 % z příjmů žalovaného a z požadavku § 915 odst. 1 o. z. na shodu životních úrovní účastníků (v dobrém i zlém). Soud proto vyšel nejen z odůvodněných potřeb žalobkyně odpovídající jejímu věku (strava, oblečení, zájmy, školné na soukromém gymnáziu, náklady spojené s péčí o zdraví a náklady na školní pomůcky), které žalobkyně více méně doložila, nicméně zejména vyšel i z okolností na straně žalovaného, a to zejména z jeho zdravotního stavu, věku, příjmu a jeho dalších závazků. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný má měsíční příjem cca 30 000 Kč s možností prémie až 4 000 Kč. Žalovaný se v řízení brání tvrzením, že má nepříznivý zdravotní stav, pro který je omezen ve výběru povolání. Zde soud zdůrazňuje, že žalovaný netvrdí, že by mu vznikl pro jeho nepříznivý pracovní stav např. nárok na částečný invalidní důchod ani že by o něj požádal, svůj nepřiznivý zdravotní stav žalovaný deklaruje, nicméně nijak nedokládá. Žalovaný si musí uvědomit, že je otcem 4 nezaopatřených dětí, to je velmi významný závazek, výživné je přednostní pohledávkou a žalovaný musí nejprve vyvinout všechno své možné úsilí, aby zajistil odůvodněné potřeby svých nezaopatřených dětí a až poté může myslet na svůj odpočinek, na svou životní úroveň. Soud přesto přihlédl k okolnostem na straně žalovaného spočívající v jeho věku a tvrzeném nepříznivém zdravotním stavu a rozhodl se výživné, které by žalobkyni dle doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti ČR náleželo s ohledem na příjmy a počet vyživovacích povinností žalovaného, snížit na částku 3 500 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že adekvátní výše výživného s ohledem na studium žalobkyně, její věk, zájmy a náklady na stravu a ošacení je částka 3 500 Kč měsíčně. Dle § 922 odst. 1 o. z. pak soud vyhověl požadavku žalobkyně a přiznal jí výživné zpětně od 1. 9. 2025, neboť výživné, které bylo naposledy stanovené rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 3. 4. 2019, č. j. , spisová značka, , , spisová značka, ve výši 1 500 Kč měsíčně, bylo zcela nedostatečné s ohledem na potřeby žalobkyně a neodpovídající příjmům žalovaného i po zohlednění jeho dalších vyživovacích povinností.18. Výživné bylo žalovanému stanoveno zpětně, kdy žalovaný hradil výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně v souladu s rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 3. 4. 2019, č. j. , spisová značka, , , spisová značka, , proto mu byl vyčíslen nedoplatek na výživném za období od 1. 9. 2025 do 30. 6. 2026 ve výši 20 000 Kč (10 x 2 000 Kč). Tuto částku soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen “o. s. ř.“) do 30. 6. 2027. Soud je toho názoru, že výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně již měla žalobkyně v daném období obdržet a je proto v jejím zájmu, aby jí bylo uhrazeno, pokud možno, co nejdříve. Nicméně soud vzal v úvahu, že žalovaný se bude muset nyní vypořádat se vzniklou situací, kdy došlo ke zvýšení výživného, a pravděpodobně vyřešit otázku případné brigády nebo přivýdělku, a proto je na místě mu poskytnout reálný časový prostor pro úhradu dluhu.19. Soud v tomto řízení nepřihlédl k výdajům hrazeným matkou žalobkyně, neboť i tato má ve vztahu ke studujícímu zletilému dítěti vyživovací povinnost a v tomto řízení soud hodnotí poměry na straně otce žalobkyně nikoli matky, kdy tato není účastnicí řízení.20. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala u jednání soudu žalobu v rozsahu nároku na zvýšení výživného ve výši 5 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2025 do budoucna zpět a žalovaný s uvedeným částečným zpětvzetím žaloby souhlasil, soud řízení v tomto rozsahu dle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil (I. výrok).21. Soud vyhověl žalobě ve zbylém rozsahu co do nároku na zvýšení výživného s účinností od 1. 9. 2025 na částku 3 500 Kč měsíčně (II. výrok).22. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu částky 3 500 Kč měsíčně, nicméně procesně zavinila zastavení řízení v rozsahu částky 5 500 Kč měsíčně, byla by proto povinna zaplatit žalovanému poměrnou část náhrady nákladů řízení. Žalovaný se však náhrady nákladů řízení výslovně vzdal, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve III. výroku tohoto rozsudku.