33 C 130/2025-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 23. 6. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Věřitel na základě této smlouvy žalované poskytl finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet v pravidelných týdenních splátkách. Svoje povinnosti však řádně a včas neplnila, splátky ve sjednané výši neplatila a věřitel přistoupil k vyčíslení dluhu. Své pohledávky za žalovanou pak smlouvou o postoupení pohledávek postoupil na žalobce.2. Žalovaná se k nároku žalobce nevyjádřila.3. Z předložených listinných důkazů, a to zákaznické karty ze dne 29. 12. 2022, smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 12. 2022, zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 29. 12. 2022, tabulky umoření, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 včetně podacího lístku ze dne 27. 2. 2025, informace o zpracování osobních údajů ze dne 27. 1. 2025, výzvy k plnění ze dne 16. 4. 2025 včetně podacího lístku, rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 31. 7. 2020, č. j. , spisová značka, a výpisu z OR žalobce ze dne 12. 12. 2022 soud zjistil následující skutkový stav:4. Dne 29. 12. 2022 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy věřitel žalované poskytnul částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 9 563 Kč s úrokovou sazbou 86 % ročně, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za komfortní splácení ve výši 3 277 Kč a pojistným ve výši 2 405 Kč, tj. celkem 16 745 Kč, ve 65 týdenních splátkách ve výši 484 Kč. Na dluh ze smlouvy o úvěru žalovaná uhradila 2 000 Kč, jak plyne z tabulky umoření.5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dne 29. 12. 2022 vyplněna zákaznická karta žalované. Žalovaná uvedla, že je rozvedená, má čtyři vyživovací povinnosti, jako bydlení uvedla „jiné“ a je na mateřské dovolené. Měsíční příjem ke dni žádosti o úvěr činil 10 000 Kč a 3 000 Kč na jiných příjmech domácnosti. Měsíční výdaje byly odhadnuty částkou 4 000 Kč a nebyly uvedeny žádné interní splátky. Z karty vyplývá, že údaje uvedené žalovanou byly předchůdcem žalobce ověřeny z výměru podpory.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 byly pohledávky s účinností k 27. 1. 2025 postoupeny na žalobce. Žalovaná byla o postoupení pohledávek informována přípisem ze dne 27. 1. 2025, kterým byla současně vyzvána k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení přípisu. Přípis byl podaný k poštovní přepravě dle podacího lístku dne 27. 2. 2025.7. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 4. 2025 žalobce upozornil žalovanou na výši dluhu a vyzval ji k úhradě. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 16. 4. 2025, jak vyplynulo z podacího lístku.8. Z ostatních důkazních prostředků nebyly zjištěny žádné další rozhodné skutečnosti.9. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.10. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Dle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).17. Neplatnost smlouvy jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.18. Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, resp. jeho předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.19. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2023, č. j. , spisová značka, , odkazuje na případy, kdy se žalovaný jako dlužník po splacení značné části úvěru či dokonce celého úvěru účelově domáhá vyslovení neplatnosti úvěrové smlouvy pro nezkoumání úvěruschopnosti věřitelem a nikoliv na případy, kdy soud z úřední povinnosti zkoumá, zda byla zkoumána úvěruschopnost dlužníka, který splatil menší část úvěru a došlo k zesplatnění úvěru pro neplacení úvěru. Závěry tohoto rozsudku se tak na daný případ neaplikují.20. V posuzované věci žalovaná sdělila předchůdci žalobce informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ani z žádosti o úvěr a listin předložených žalobcem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany předchůdce žalobce dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Žalovaná byla v době žádosti o úvěr na mateřské dovolené s příjmem 10 000 Kč. Ostatní příjmy žalované měla tvořit částka 3 000 Kč, kterou však věřitel dle karty zákazníka nijak neověřoval. Ohledně výdajů nezjišťoval předchůdce žalobce ničeho (náklady na bydlení, další výdaje žalované na osobní potřeby, volnočasové aktivity, pojistné, ceny za telekomunikační služby nebo výdaje). Ostatně o tom svědčí i skutečnost, že výdaje žalované při čtyřech vyživovacích povinnostech byly stanoveny na částku 4 000 Kč, tedy částce blížící se životnímu minimu jednoho člověka, natož pak dalších čtyř dětí.21. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovanou bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádostí k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnu