33 C 132/2025-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 23. 6. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 12 871,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Věřitel na základě této smlouvy žalované poskytl finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet v pravidelných týdenních splátkách. Svoje povinnosti však řádně a včas neplnila, splátky ve sjednané výši neplatila a věřitel přistoupil k vyčíslení dluhu. Své pohledávky za žalovanou pak smlouvou o postoupení pohledávek postoupil na žalobce.2. Žalovaná se k nároku žalobce nevyjádřila.3. Z předložených listinných důkazů, a to zákaznické karty ze dne 1. 12. 2022, smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 12. 2022, zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 1. 12. 2022, tabulky umoření, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 včetně podacího lístku ze dne 27. 2. 2025, informace o zpracování osobních údajů ze dne 27. 1. 2025, výzvy k plnění ze dne 16. 4. 2025 včetně podacího lístku, rozsudku , Anonymizováno, soudu v , adresa, ze dne 31. 7. 2020, č. j. , spisová značka, a výpisu z OR žalobce ze dne 12. 12. 2022 soud zjistil následující skutkový stav:4. Dne 1. 12. 2022 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy věřitel žalované poskytnul částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 11 770 Kč s úrokovou sazbou 86 % ročně, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za komfortní splácení ve výši 3 438 Kč a pojistným ve výši 2 886 Kč, tj. celkem 19 594 Kč, ve 78 týdenních splátkách ve výši 444 Kč. Na dluh ze smlouvy o úvěru žalovaná uhradila 8 350 Kč, jak plyne z tabulky umoření.5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dne 1. 12. 2022 vyplněna zákaznická karta žalované. Žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, jako bydlení uvedla, že žije s rodiči. Měsíční příjem ke dni žádosti o úvěr činil 17 142 Kč. Měsíční výdaje byly odhadnuty částkou 4 000 Kč a nebyly uvedeny žádné interní splátky. Z karty vyplývá, že údaje uvedené žalovanou byly předchůdcem žalobce ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 byly pohledávky s účinností k 27. 1. 2025 postoupeny na žalobce. Žalovaná byla o postoupení pohledávek informována přípisem ze dne 27. 1. 2025, kterým byla současně vyzvána k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení přípisu. Přípis byl podaný k poštovní přepravě dle podacího lístku dne 27. 2. 2025.7. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 4. 2025 žalobce upozornil žalovanou na výši dluhu a vyzval ji k úhradě. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 16. 4. 2025, jak vyplynulo z podacího lístku.8. Z ostatních důkazních prostředků nebyly zjištěny žádné další rozhodné skutečnosti.9. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.10. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Dle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).17. Neplatnost smlouvy jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.18. Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, resp. jeho předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.19. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2023, č. j. 33 Cdo 1819/2023, odkazuje na případy, kdy se žalovaný jako dlužník po splacení značné části úvěru či dokonce celého úvěru účelově domáhá vyslovení neplatnosti úvěrové smlouvy pro nezkoumání úvěruschopnosti věřitelem a nikoliv na případy, kdy soud z úřední povinnosti zkoumá, zda byla zkoumána úvěruschopnost dlužníka, který splatil menší část úvěru a došlo k zesplatnění úvěru pro neplacení úvěru. Závěry tohoto rozsudku se tak na daný případ neaplikují.20. V posuzované věci žalovaná sdělila předchůdci žalobce informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ani z žádosti o úvěr a listin předložených žalobcem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany předchůdce žalobce dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Žalovaná byla v době žádosti o úvěr zaměstnána na pozici uklízečka s příjmem 17 142 Kč. Ohledně výdajů nezjišťoval předchůdce žalobce ničeho (náklady na bydlení, další výdaje žalované na osobní potřeby, volnočasové aktivity, pojistné, ceny za telekomunikační služby nebo výdaje). Ostatně o tom svědčí i skutečnost, že výdaje žalované byly stanoveny na částku 4 000 Kč, tedy částce blížící se životnímu minimu jednoho člověka.21. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovanou bez toho, aniž by dostatečně ověřil její výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádostí k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn.