41 C 72/2025-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 14 183,69 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 835,18 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 441,14 Kč, se zákonnými úroky z prodlení ve výši 11,75 % a jdoucími z částky 14 183,69 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení, jakož i s úroky ve výši 12,75 % ročně z částky 14 183,69 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a vzniklými náklady řízení. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaná v minulosti uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru pod č. , hodnota, se společností , právnická osoba, , na jejímž základě byly žalované poskytnuté finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Ty se žalovaná zavázala splácet, a to v 78týdenních splátkách po 444 Kč. Žalovaná měla nad rámec úhrady částky 15 000 Kč uhradit věřiteli také částku 19 594 Kč. Dále žalobce uvedl, že žalovaná v průběhu smluvního vztahu uhradila na dlužné plnění jen částku 3 500 Kč. Je tedy na místě, aby byla žalobci celá nárokovaná částka soudem přisouzená, když úvěruschopnost žalované byla řádně prověřená prostřednictvím zákaznické karty, pracovní smlouvy, výplatní pásky a nájemní smlouvy.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Žalobce byl v průběhu řízení řádně poučený ve smyslu ustanovení § 5 a § 101 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) o možnosti nebýt ve věci procesně úspěšný, nebudou-li z jeho strany prokázané rozhodné skutečnosti uvedené v usnesení č.j. 41 C 72/2025-16 ze dne 4. 11. 2025, a které je nezbytné ve vztahu ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru v řízení prokázat. Tedy předně, že byla finanční částka nejen poskytnutá, a že byla řádně prověřená i úvěruschopnost žalované.4. Z listin do spisu založených byl soudem zjištěný následující skutkový stav věci.5. Ze zákaznické karty žalované bylo zjištěno, že žalovaná má bydliště na , adresa, , kde má žít s rodiči. Její čistý příjem činí 22 325 Kč měsíčně, když by měl být doložený výplatní páskou a snad dohodou o provedení práce, uvedenou jako DPP.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalované měla být poskytnutá ze strany , právnická osoba, dne 15. 2. 2023 v hotovosti částka 15 000 Kč s tím, že poplatek za sjednaný úvěr měl činit částku 19 594 Kč. Úrok částku 11 770 Kč a za zpracování spotřebitelského úvěru mělo být žalovanou zaplacené 1 500 Kč. Za doplňkovou službu flexibilního splácení mělo být zaplacené 3 438 Kč za pojistné 2 886 Kč. Celkem mělo být žalovanou věřiteli zaplaceno 34 594 Kč. Žalobce úrokovou sazbu uvedl jako 86 % ročně.7. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaná v minulosti uhradila dne 22. 3. 2023 částku 1 000 Kč a dne 21. 8. 2024 částku 2 500 Kč.8. Z výzvy k úhradě dluhu je patrné, že žalovaná byla dne 16. 4. 2025 vyzvána na adresu jejího bydliště k úhradě dluhu se stručným vylíčením skutkových okolností, tedy na základě, jakého právního důvodu se žalobce svého práva domáhá.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z , Anonymizováno, , s.r.o. na , Jméno žalobce, . se podává, že dne 27. 1. 2025 byla mimo jiné i pohledávka za žalovanou postoupená do majetku současného žalobce. Uvedené bylo žalované oznámeno dne 27. 1. 2025.10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.17. Po zhodnocení obsahu skutkových tvrzení a obsahu listinných důkazů soud uvádí, že shledal žalobu důvodnou jen částečně, a to jen do výše vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.), neboť žalobou uplatněný nárok nebylo možné právně kvalifikovat jako plnění ze smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z.18. Zjevné je, že věřitel žalované poskytnul úvěr, jehož „příslušenství“, resp. částka, kterou měla žalobci vrátit, byla příliš vysoká. Nepřiměřenou výši sjednané ceny úvěru nebylo možné akceptovat ani při vědomí toho, že jsou jak žalobce i jeho právní předchůdce nebankovními subjekty. Stran úvěru ve výši 15 000 Kč s přihlédnutím k výši zisku věřitele, tedy toho, co mělo být fakticky žalovanou vráceno nad rámec jistiny, což byla částka 19 594 Kč, nelze hovořit jen o nevýhodnosti či zjevné nevýhodnosti, ale prakticky o lichevním postupu věřitele/žalobce. Takový postup je nepřípustný, nemravný a rozporný se zákonem. Tedy i absolutně neplatný (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).19. Dále lze uvést, že pohledem do spisu založených listinných důkazů nebyla úvěruschopnost žalované řádným způsobem věřitelem prověřená a soudu nebyla relevantními listinami doložená. Ve spise a v listinách žalobcem předložených absentuje jak případná pracovní smlouva, tak i smlouva nájemní, jakož i jakákoliv mzdové listy, přestože na ně sám žalobce v žalobě poukazuje. Protože žalobce ani přes poučení ze strany soudu uvedené listiny nedoložil, mohl soud vyjít snad jen z toho, že žalovaná bydlí u rodičů, a že její majetkové poměry (výdělky kolem 22 000 Kč čistého měsíčně) nebyly doložené. Tudíž úvěrová smlouva je také neplatná i z důvodů uvedených v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákona č. 257/2016 Sb.).20. Pokud ze skutkových tvrzení i z listinných důkazů vyplývá, že žalovaná měla inkasovat částku 15 000 Kč a podle tvrzení žalobce mělo být věřiteli zaplacené podle smlouvy jen 3 500 Kč (opak zjištěn nebyl), tak je jasné, že žalovaná dluží žalobci z titulu bezdůvodného obohacení částku 11 500 Kč, která byla žalobci také přiznána. Zároveň s ohledem na skutečnost, že se žalovaná dostala do prodlení § 1970 o. z., neměl soud jediný důvod žalobci nepřiznat i kapitalizovaný úrok z prodlení vyčíslený na 835,18 Kč. Zároveň i úrok z prodlení jdoucí z částky 11 500 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, když žalovaná byla k úhradě dlužné částky řádně věřitelem vyzvána a do prodlení se tak dostala.21. Soud zároveň žalované uložil povinnost dlužné plnění zaplatit ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 o. s. ř.), což lépe odpovídá soudem hodnocenému případu a věřitele to zásadně nepoškozuje.22. Soud naopak žalobu zamítl, co do částky 2 683,69 Kč a příslušenství, jak je uvedené ve výroku II. rozsudku, neboť v uvedeném ohledu nebyla žaloba po právu a nárok byl uplatněný ve vyšším rozsahu, než žalobci po právu náleží.23. Zároveň výrokem II