42 C 271/2025-51 – Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 18.005,58 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel 19. 11. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému úvěr o celkové výši 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobce pohledávku zesplatnil a nyní se domáhá zaplacení dlužné jistiny 8.000 Kč, dlužného smluvního úroku 9.712,22 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 159,20 Kč a smluvní pokuty za prodlení se splácením úvěru ve výši 134,16 Kč.2. Žalovaný se k žalobě na výzvu soudu nevyjádřil.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.5. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 24. 9. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč prostřednictvím bezhotovostního převodu na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit úvěr prostřednictvím pravidelných denní splátek spolu se smluvním úrokem ve výši 1,016 % denně z nesplacené části jistiny. RPSN činila 1.751,11 %. Pro případ prodlení si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž úhradou se žalovaný dostane do prodlení. Žalobce si před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného, a to z výpisů z účtu žalovaného, ze kterých vyplynulo, že žalovaný pravidelně obdržoval příjem od společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši cca 76.000 Kč čistého měsíčně. Z výpisů je dále zřejmé, že žalovaný měl ve sledovaném období konečný zůstatek na účtu zůstatek v řádech jednotek tisíců korun českých; průměrné měsíční výdaje žalovaného činily cca 90.000 – 100.000 Kč. Žalobce uvedl, že si žalovaného dále vylustroval ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Tuto lustraci však soudu nedoložil. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru a dluh neuhradil ani z části. Žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni 21. 3. 2025, o čemž žalovaného informoval dopisem ze dne 21. 3. 2025. Dne 5. 8. 2025 žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek, žalovaný však svůj dluh dosud neuhradil.6. Soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z."), neboť se jedná o právní poměr vzniklý za jeho účinnosti, a současně dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ) zabýval tím, zda předchůdce žalobce coby věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného coby dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být uzavřena s žalovaným jakožto se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 z. s. ú.). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. , spisová značka, ). Ve smyslu § 86 a § 87 z. s. ú. je pak zjevné, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.12. Z výpisů z účtu za srpen až říjen 2024 sice vyplývá, že žalovaný měl ve sledovaném období nadstandardní příjmy (cca 76.000 Kč), zároveň však měl vysoké měsíční výdaje, které průměrně dosahovaly částek 90.000 – 100.000 Kč. V důsledku vysokých měsíčních výdajů se konečný zůstatek na účtu žalovaného pohyboval v řádech jednotek tisíců korun českých. Z výpisů je dále zřejmé, že mezi časté výdaje žalovaného patřily výdaje na sázení (např. sazka), kdy žalovaný každý druhý až třetí den sázel na loterii okolo 100–300 Kč; z předložených listin není zřejmé, jakým způsobem žalobce vyhodnotil i tuto skutečnosti při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Pokud žalobce uvádí, že se dostatečně zabýval úvěruschopností žalovaného, soud se s jeho závěrem neztotožňuje. Z předložených listin vyplývá, že žalovaný měl ve sledovaném období nadstandardní příjmy, které však byly ihned zkonzumovány vysokými měsíčními výdaji, díky kterým se zůstatek na účtu žalovaného pohyboval ke konci měsíce okolo jednotek tisíců korun českých. Řádné zkoumání výdajové stránky úvěrované osoby a její správné vyhodnocení je přitom klíčová součást povinnosti věřitele, jelikož zejména srovnáním příjmů a výdajů může věřitel řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka, a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet.13. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce nezkoumal úvěruschopnost žalovaného dostatečně. Žalobce pouze sesbíral údaje o majetkové stránce žalovaného, aniž by tuto podrobil dalšímu hodnocení a zkoumání. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce nedostatečně posuzoval úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, čímž nesplnil svou zákonnou povinnost coby věřitel, když žalovanému peněžní částky i přesto poskytl.14. Pokud tedy následně žalobce a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 z. s. ú.), jednak pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z.). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost uvěrových smluv hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše, což se rovněž promítlo do aktualizovaného § 87 odst. 1 z. s. ú.15. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy podporuje i skutečnost, že ve smlouvě byly sjednány nepřiměřené smluvní podmínky ve vztahu k úročení poskytnutého úvěru, což samo o sobě zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Žalovaný se zavázal uhradit žalobci zpět úvěr navýšený o úroky ve výši 1,016 % denně z nesplacené části jistiny a dále RPSN ve sjednané výši 1.751,11 %. Soud k tomuto uvádí, že v daném případě se sice jednalo o nebankovní úvěr, nicméně nešlo o specifický úvě