Žalobou doručenou soudu dne 15. 9. 2204 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 20.293,47 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 26. 12. 2021 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které poskytl žalovanému úvěr o celkové výši 22.000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu s úrokem, jelikož však nehradil splátky řádně a včas, žalobce pohledávku zesplatnil a nyní se domáhá zaplacení zbývajících dlužných částek.2. Žalovaný se k žalobě na výzvu soudu nevyjádřil.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalobce ani žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřili) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.5. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 26. 12. 2021 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 22.000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, (prokázáno smlouvou o úvěru a potvrzeními o provedených platbách). Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 16,90 % p. a. prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 419 Kč; první splátka byla splatná dne 19. 1. 2022 a poslední splátka měla být splatná dne 19. 12. 2029 (prokázáno předsmluvními informacemi). Žalobce si před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného, a to z výpisů z účtu žalovaného za období od července 2021 do listopadu 2021 (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěru a výpisy). Měsíční příjem žalovaného ve sledovaném období činil od 17.575 Kč do 21.549 Kč. Žalobce uvedl, že vycházel z průměrného příjmu žalovaného ve výši 20.299 Kč a výdajů 10.281 Kč (neurčil, o jaké konkrétní výdaje se jedná). Dle výpisu z Bankovního registru klientských informací (, Anonymizováno, ) měl žalovaný ve sledovaném období tři existující splátkové kontrakty nebo hypotéky o měsíční splátce celkem 1.969 Kč a nesplatné jistině celkem 153.938 Kč (prokázáno výpisem , Anonymizováno, ). Žalovaný neuhradil včas splátku splatnou dne 19. 6. 2023, následně uhradil tuto splátku v září 2023 a od té doby neuhradil na dluh ničeho (prokázáno přehledem splátek). Žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni 19. 3. 2024, o čemž žalovaného informoval dopisem ze dne 21. 3. 2024 (prokázáno zesplatněním úvěru). Dne 4. 9. 2024 žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek, žalovaný však svůj dluh dosud neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou a podacím lístkem).6. Soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z."), neboť se jedná o právní poměr vzniklý za jeho účinnosti, a současně dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ) zabýval tím, zda předchůdce žalobce coby věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného coby dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být uzavřena s žalovaným jakožto se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 z. s. ú.). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. , spisová značka, ). Ve smyslu § 86 a § 87 z. s. ú. je pak zjevné, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.12. Z výpisů z účtu za období od července 2021 do listopadu 2021 vyplynulo, že žalovaný měl ve sledovaném období pravidelný příjem od zaměstnavatele ve výši od 17.575 Kč do 21.549 Kč. Zároveň je však na první pohled patrné, že převis příjmů nad skutečnými výdaji žalovaného byl ve sledovaném období v záporných nebo velmi nízkých částkách pohybujících se v rozmezí od -8,38 Kč do 63,07 Kč; zůstatek za říjen 2021 ve výši 11.145,57 Kč byl ovlivněn vkladem hotovosti ve výši 41.000 Kč, následně však žalovaný ve stejný den poslal částku 30.000 Kč ve prospěch , jméno FO, . Pokud tedy žalobce uvádí, že vycházel z výdajů žalovaného ve výši 10.281 Kč měsíčně, není zřejmé, jakým způsobem žalobce k tomuto údaji došel, když celkové měsíční výdaje žalované dle výpisů činily od cca 20.000 Kč do 50.000 Kč. Ačkoliv z předložených výpisů prokazatelně vyplývaly konkrétní částky, které tvořily pravidelné měsíční výdaje žalovaného, žalobce při posouzení úvěruschopnosti vyšel z platební kapacity vypočtené systémem, aniž by zohlednil reálné výdaje žalovaného. Věřitel by se měl přitom podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ) ohledně výdajů dlužníka, jelikož jedině z řádně prokázané příjmové a výdajové stránky dlužníka lze posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka, a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet.13. Dále je také zjevné, že žalovaný měl v době o žádání o poskytnutí úvěru již dřívější závazky, které byl povinen hradit. Ačkoliv je tato informace zřejmá přímo z výpisů, které měl žalobce k dispozici, žalobce soudu neuvedl, jakým způsobem vzal tuto skutečnost v potaz při posuzování úvěruschopnosti žalovaného a jak si vyhodnotil otázku, zda bude žalovaný schopen splácet všechny úvěry zároveň. Posouzení konkrétních příjmů a výdajů spotřebitele, zahrnutí dřívějších splatných závazků a následné vyhodnocení všech získaných informací pro účely poskytování úvěru je přitom základem odborné péče věřitele, který chce úvěr spotřebiteli poskytnout. To je koneckonců i smyslem této povinnosti věřitele, který by měl při poskytování úvěru vyhodnotit, zda bude spotřebitel schopen splácet úvěr kvůli dalším závazkům a zda nedojde k předlužení spotřebitele.14. Ačkoliv tedy žalobce doložil soudu podklady, podle kterých vyhodnocoval úvěruschopnost žalovaného, z podkladů ani z tvrzení žalobce není zřejmé, jak některé uvedené skutečnosti posoudil a na základě kterých skutečností učinil závěr o úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce zejména neprokázal, jakým způsobem zohlednil záporný nebo velmi nízký konečný zůstatek na účtu žalovaného a jak dále zohlednil povinnost žalovaného hradit dřívější splatné závazky. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobce nedostatečně posuzoval úvěruschopnost žalovaného při poskytování úvěru, čímž nesplnil svou zákonnou povinnost coby věřitel.15. Pokud tedy následně žalobce a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 z. s. ú.), jednak pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z.). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost uvěrových smluv hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše, což se rovněž promítlo do aktualizovaného § 87 odst. 1 z. s. ú.16. Ze všech shora uvedených důvodů soud učinil závěr, že je nutné k uplatněnému nároku přistupovat jako k bezdůvodnému obohacení podle § 2991 o. z. za využití § 87 odst. 1 z. s. ú. a vydat žalobci pouze to, co by mu náleželo v případě plnění z neplatného právního důvodu. Žalovaný od žalobce načerpal úvěr o celkové výši 22.000 Kč, zároveň v řízení bylo prokázáno, že žalovaný dosud žalobci uhradil částku 7.123,35 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou jistinu ve výši 14.853,95 Kč a v daném rozsahu žalobě vyhověl (výrok I.). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.17. Jelikož soud uzavřel, že smlouva byla od počátku neplatná a žalobci tak vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, pak ostatní nároky představující zbylou část jistiny, úroky či jiné náklady, jejichž uplatnění mělo oporu v uzavřené smlouvě, nejsou žádány po právu. Soud proto dané nároky zamítl (výrok II.).18. V případě bezdůvodného obohacení zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností spotřebitele, a to ve významu že žalovaný dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím ve výroku. Tento závěr se ve smyslu judikatury (viz. sp. zn. , spisová značka, ) opírá o výslovné znění shora citovaného ustanovení § 87 z. s. ú., z jehož výslovného znění slovní vyplývá, že k založení nové platební povinnosti pro žalovaného dojde teprve soudním rozhodnutím a že v době rozhodování soudu žalovaný ještě ani není za dlužníka považován. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli pouze k námitce dlužníka dle § 586 o. z. Soud proto v části požadavku na zaplacení úroku z prodlení shledal žalobu jako nedůvodnou a úroky žalobci nepřiznal (výrok II.).19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení neúspěch žalobce (v rozsahu zamítnutého plnění včetně příslušenství kapitalizovaného úroku k datu vyhlášení rozhodnutí) převýšil úspěch žalobce v řízení, což by vedlo k závěru o povinnosti žalobce k úhradě nákladů řízení žalovaného. S ohledem na skutečnost, že žalovanému v daném řízení žádné náklady prokazatelně nevznikly, rozhodl soud o tom, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III.).