43 C 106/2025-127 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 52 837,79 Kč s úrokem 5 968,07 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 58 805,86 Kč od 5.11.2024 do zaplacení a nákladů na dvě upomínky 800 Kč z titulu smlouvy o úvěru ve výši 70 000 Kč uzavřené mezi účastníky dne 16.10.2021, žalovaná úvěr řádně nesplácela, uhradila 90 840 Kč, a vznikl jí tak dluh, který je předmětem žaloby.2. Žalovaná se k doručené žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 16.10.2021 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 70 000 Kč, který byl čerpán tak, že částka 22 987 Kč byla převedena dne 18.10.2021 na bankovní účet žalované, částka 36 513 Kč byla vyplacena na úhradu jiného úvěru žalované, dále bylo ve smlouvě sjednáno, že částka 10 500 Kč bude započtena na náklady poskytovatele vynaložené na vyřizování úvěru; úvěr měl být splacen v 72 měsíčních splátkách po 3 028 Kč do 15.10.2027 (smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 16.10.2021, předsmluvní informace, detaily plateb, potvrzení o úhradě dluhu). V příloze č. , hodnota, označené posouzení úvěruschopnosti spotřebitele sepsané žalobcem bylo uvedeno, že žalovaná je svobodná, nevyživuje žádnou osobu, je zaměstnaná, její průměrný měsíční příjem za poslední tři měsíce činí 21 422 Kč, jako výdaje byly uvedeny náklady na bydlení 3 000 Kč a pravidelné finanční závazky - splátka úvěru u , Anonymizováno, ve výši 2 500 Kč, žalobce dále žalovanou lustroval v registru SOLUS, AML a AML/CFT, insolvenčním rejstříku a databázi odcizených dokladů, a to bez negativních záznamů, nechal si doložit výpisy z účtu za předcházející tři měsíce (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele). Z výplatní pásky za srpen 2021 soud zjistil, že čistá mzda žalované činila 19 260 Kč, ze mzdy byly provedeny srážky 400 Kč (výplatní páska). Z výpisů z účtu žalované za červenec, srpen a září 2021 soud zjistil, že v červenci a v srpnu měla žalovaná vyšší výdaje než příjmy a v září byly výdaje nižší než příjmy jen o 1 481,67 Kč, výdaje v červenci činily 24 588,41 Kč, v srpnu 78 450,79 Kč, přičemž v tomto měsíci byly na účet připsány prostředky ve výši 50 000 Kč jako půjčka od , Anonymizováno, , v září činily výdaje 18 899,33 Kč, konečný zůstatek v září 2021 činil 2 421,80 Kč (výpisy z účtů). Žalobce žalovanou upomínkami ze dne 20.5.2024 a ze dne 5.6.2024 upomínal o úhradu splátek a dopisem ze dne 21.10.2024 ji vyzval k úhradě celého úvěru (upomínky, předžalobní výzva, podací lístky).5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.6. Smlouva uzavřená mezi účastníky byla smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), neboť žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná jako nepodnikající fyzická osoba.7. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, jinak se dopouští správního deliktu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015).8. Soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalované. Žalobce sice ověřil a nechal si doložit příjem žalované, schopnost splácet úvěr však není dána pouze výší příjmů, ale též výší reálných výdajů. Žalobce se však skutečnými výdaji žalované nezabýval a vzal v úvahu pouze tvrzené výdaje na bydlení, které nijak neověřoval a nezjišťoval ani způsob bydlení žalované, a dále pouze splátku úvěru, to vše celkem ve výši 5 500 Kč, ačkoliv z výpisů z účtu vyplývalo, že výdaje žalované jsou mnohem vyšší, a že buď převyšují či téměř převyšují příjmy žalované.Protože žalobce řádně nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované, je uzavřená smlouva neplatná podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.z.“), neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, a to bez ohledu na to, že spotřebitel případně v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti poskytovatele úvěru neutrpěl škodlivé následky, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18 a rozsudek Soudního dvora ze dne 11.1.2024 ve věci C-755/22).9. Při vypořádání plnění z neplatné smlouvy je třeba v obecné rovině vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).10. Jelikož smlouva o úvěru byla neplatná, byla žalovaná podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinna vrátit poskytnutou jistinu. Žalobce žalované poskytl finanční prostředky ve výši 59 500 Kč (s ohledem na neplatnost smlouvy nelze za součást jistiny považovat náklady na vyřizování úvěru ve výši 10 500 Kč), žalovaná uhradila 90 840 Kč, a není tak již povinna nic vracet. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.11. O náhradě náklad