43 C 113/2025-64 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 12 860 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku II z titulu smlouvy o půjčce, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit půjčku do 16.3.2013. Žalovaná půjčku řádně nesplácela, uhradila 5 500 Kč, vznikl jí tak dluh, který je předmětem žaloby. Žalobce nabyl pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek.2. Žalovaná se k doručené žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne 21.1.2012 uzavřena smlouva o půjčce, na základě níž byly žalované poskytnuty v hotovosti finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 60 týdenních splátkách po 306 Kč (smlouva o půjčce). V zákaznické kartě ze dne 21.1.2012 sepsané zástupcem , právnická osoba, bylo uvedeno, že žalovaná je nájemník, má jedno nezaopatřené dítě narozené v roce 2011, k zaměstnání bylo uvedeno, že je na mateřské dovolené, byl uveden její příjem v rubrice mzda žadatele 8 100 Kč a další příjem domácnosti 2 500 Kč, celkem příjmy 10 600 Kč, jako výdaje byly uvedeny nájem/inkaso 1 000 Kč, telefon 200 Kč, splátky půjček/výživné 1 377 Kč, výdaje na domácnost 3 500 Kč, celkem výdaje 6 077 Kč, bylo uvedeno, že žalovaná má bankovní účet, jako ověřené dokumenty byly uvedeny OP, nájemní smlouva, SIPO a výměr mateřské (zákaznická karta). , právnická osoba, postoupil smlouvou ze dne 21.9.2023 pohledávku za žalovanou žalobci (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení postupitele o postoupení pohledávky). Žalovaná byla spolu s oznámením o postoupení pohledávky vyzvána k úhradě ve lhůtě deseti dnů od doručení dopisem ze dne 29.9.2023 odeslaným prostřednictvím pošty dne 27.10.2023 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalovanou vyzval k úhradě i zástupce žalobce (předžalobní výzva z 30.7.2024, podací lístek).5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.6. Smlouva uzavřená mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon č. 145/2010 Sb.“), neboť právní předchůdce žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná jako nepodnikající fyzická osoba.7. Poskytovatel spotřebitelského úvěru měl podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, jinak se dopouští správního deliktu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015).8. Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, neboť na straně příjmů žalované zohlednil nijak nespecifikovaný další příjem domácnosti ve výši 2 500 Kč a na straně výdajů vyšel z výdajů na domácnost ve výši 3 500 Kč, které jsou i se zřetelem k vyživovanému dítěti zjevně podhodnocené a byť bylo uvedeno, že žalovaná má bankovní účet, poskytovatel úvěru si nenechal doložit výpisy z účtu. Pokud poskytovatel úvěru žalované úvěr ve sjednané výši poskytl, počínal si nezodpovědně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované.9. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi poskytovatelem úvěru a žalovanou je neplatná podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18).10. Jelikož smlouva o půjčce byla od počátku neplatná, práva z ní nelze přiznat. Právní předchůdce žalobce žalované na základě neplatné smlouvy poskytl finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat (§ 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013, dále jen „obč. zák.“, § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“), a to žalobci, jehož aktivní věcná legitimace vyplývá ze smlouvy uzavřené podle § 1879 o.z. Žalovaná již uhradila 5 500 Kč, zbývá tak vydat 4 500 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 563 obč. zák.). Žalovaná byla vyzvána k plnění dopisem odeslaným prostřednictvím pošty dne 29.9.2023, který se při běžném chodu věcí dostal do sféry dispozice žalované třetí pracovní den, tj. 1.11.2023, posledním dnem poskytnuté desetidenní lhůty bylo pondělí 13.11.2023 a od 14.11.2023 je žalovaná v prodlení, a žalobce tak má od tohoto dne právo na úrok z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák.), jehož požadovaná výše 7,05 % ročně je nižší než dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 4 500 Kč od 14.11.2023 do zaplacení vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.11. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná byla v řízení i při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017) procesně úspěšnější, podle obsahu spisu jí však žádné náklady řízení nevznikly.