43 C 289/2024-89 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce po žalované domáhal zaplacení 34 299,53 Kč s úroky a úroky z prodlení uvedenými ve výroku II s odůvodněním, že žalobce žalované na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi účastníky dne 25.8.2023 poskytl finanční prostředky ve výši 34 825,72 Kč. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, uhradila pouze 4 986 Kč, a vznikl jí tak dluh, který je předmětem žaloby. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě.2. Žalovaná se k doručené žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky byla dne 25.8.2023 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž žalobce žalované poskytl úvěrový rámec ve výši 35 000 Kč, žalovaná se zavázala splácet úvěr v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky splatných vždy k 20. dni v měsíci, ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaná je svobodná, vyživuje jedno dítě, bydlí u rodičů, má vzdělání střední bez maturity, je na mateřské dovolené, její čistý měsíční příjem činí 8 300 Kč, nemá vedlejší příjem a dále byl uveden nijak nespecifikovaný příjem ostatních členů domácnosti 70 000 Kč, výdaje na bydlení činí 22 000 Kč, splátky úvěrů 0 a ostatní výdaje 15 000 Kč (úvěrová smlouva, výpis čerpání, splátek a úhrad, úvěrové podmínky). Žalovaná vyčerpala 34 825,72 Kč, uhradila 4 986 Kč, výše první splátky činila 1 655 Kč, počínaje druhou splátkou činila výše splátky 1 881 Kč, žalovaná uhradila pouze první a druhou splátku a částečně třetí splátku (výpis čerpání, splátek a úhrad, opis výpisu proplacení smlouvy). Žalobce vyzval žalovanou z důvodu prodlení žalované ke splacení celého úvěru do 14 dnů dopisem ze dne 21.2.2024 (výzva ke splacení celého úvěru, podací arch). Žalobce v kartě klienta uvedl k žalované, že je svobodná, vyživuje jedno dítě, bydlí u rodičů, zdrojem příjmu je mateřská dovolená, výše příjmu 8 300 Kč, dále uvedl příjem ostatních členů domácnosti 70 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti 37 000 Kč (karta klienta). Žalovaná v době uzavření úvěrové smlouvy neměla úvěrové závazky (úvěrová zpráva). Zástupce žalobce vyzval před podáním žaloby žalovanou k úhradě dopisem ze dne 13.3.2024 (předžalobní výzva, podací arch).5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.6. Smlouva uzavřená mezi účastníky byla smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), neboť žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná jako nepodnikající fyzická osoba.7. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, jinak se dopouští správního deliktu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015).8. Ohledně splnění uvedené povinnosti žalobce uvedl, že při poskytování úvěrů splňuje povinnost prověřování bonity spotřebitele zjišťováním jeho kreditního skóre, k čemuž využívá statistický model. Žalobce zjišťuje kontrolu bonity klienta, ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru, vypočítává limit nejvyšší měsíční splátky jak na žadatele, tak na domácnost (MLS klienta a domácnosti) s tím že využívá ten MLS, který je nižší. V případě žalované prověřil její schopnost poskytnutý úvěr splácet kontrolou žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž z NRKI zjistil, že žalovaná nikdy nebyla dlužníkem vůči institucionálnímu věřiteli. Při výpočtu MLS klienta vzal žalobce v úvahu jako příjem žalované 8 300 Kč a jako výdaje žalované životní minimum žalované 4 470 Kč, životní minimum na jedno vyživované dítě 1 525 Kč a dále splátku schváleného úvěru 1 400 Kč, výsledkem MLS Klienta bylo 905 Kč. Při výpočtu MLS domácnosti vzal žalobce v úvahu příjem žalované 8 300 Kč a příjem ostatních členů domácnosti ve výši 70 000 Kč, jako výdaje náklady na bydlení uvedené v žádosti 22 000 Kč, ostatní výdaje domácnosti uvedené v žádosti 15 000 Kč a splátku schváleného úvěru 1 400 Kč, výsledkem MLS domácnosti bylo 39 900 Kč.9. Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalobce postupoval zcela formálně, příjem žalované nijak neověřil a namísto skutečných výdajů žalované vzal v úvahu částky životního minima, dále vzal v úvahu nijak nespecifikovaný příjem ostatních členů domácnosti ve výši 70 000 Kč, který ale nijak neověřoval ani si jej nenechal nijak doložit a pouze deklarované nijak nedoložené a neověřené výdaje na bydlení a ostatní výdaje domácnosti. U splátky schvalovaného úvěru nadto vycházel z částky 1 400 Kč, ačkoli ve skutečnosti byla skutečná výše splátek vyšší. Pokud žalobce žalované úvěr ve sjednané výši poskytl, počínal si nezodpovědně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované.10. Protože žalobce řádně nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je uzavřená smlouva neplatná podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.z.“), neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, a to bez ohledu na to, že spotřebitel případně v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti poskytovatele úvěru neutrpěl škodlivé následky, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudky Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18 a ze dne 11.1.2024 ve věci C-755/22).11. Při vypořádání plnění z neplatné smlouvy je třeba v obecné rovině vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanskéh