Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 27. 8. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 275.867 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 15. 7. 2024 Smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž žalované poskytla úvěr ve výši 100.000 Kč, který měl být splacen poslední měsíční splátkou dne 15. 7. 2025. Strany sjednaly poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 184.867 Kč. Dále byla ujednána jednorázová sankce 500 Kč za prodlení s úhradou splátky. Žalovaná byla v prodlení s úhradou 12 splátek, celková výše jednorázových sankcí tak činí 6.000 Kč. Předmětem žaloby je jistina úvěru ve výši 100.000 Kč, poplatek ve výši 184.867 Kč a sankce ve výši 6.000 Kč, po zohlednění dílčích plateb žalované ve výši 15.000 Kč. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani přes předžalobní výzvu.2. Žalovaná k žalobě uvedla, že je starobní důchodkyně, žije výhradně z důchodu, nemá žádný majetek ani jiný příjem. Žije ve Španělsku se synem, který je dlouhodobě nemocný, , Anonymizováno, , péče o něj je finančně i psychicky náročná. Půjčku od žalobkyně si žalovaná sjednala nikoliv za účelem podnikání, ale pro zajištění základního živobytí (nájem, potraviny, léky). Požadovaná částka několikanásobně převyšuje původní dluh, což je pro žalovanou naprosto neřešitelné. Žalovaná dále namítla, že smlouva byla uzavřena ve finanční tísni a sjednané podmínky považuje za mimořádně nevýhodné a nepřiměřené.3. Na základě dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.4. Dne 15. 7. 2024 uzavřela žalobkyně se žalovanou Smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100.000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 0,7 % z částky úvěru za každý den čerpání úvěru, a to ve 12 měsíčních splátkách po 23.738,97 Kč. V záhlaví smlouvy je žalovaná označena jak datem narození a rodným číslem, tak identifikačním číslem a adresou místa podnikání. V čl. II. odst. 2.5. smlouvy je uvedeno, že úvěr je sjednáván a poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb žalované, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Totožnost žalované byla ověřena dle občanského průkazu (scan OP žalované) a dále platbou ve výši 1 Kč (Payments info).5. Žalobkyně následně na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě vyplatila dne 15. 7. 2024 částku 100.000 Kč (potvrzení o provedené platbě ze dne 15. 7. 2024).6. Předžalobní výzvou ze dne 12. 8. 2025 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky. Předžalobní výzva byla podána k poštovní přepravě dne 14. 8. 2025.7. Z ohledání internetových stránek , Anonymizováno, na jednání dne 28. 7. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím těchto internetových stránek poskytuje půjčky/úvěry pro živnostníky/podnikatele. Soud nicméně upozorňuje na to, že obsah internetových stránek byl zjištěn ke dni konaného jednání (28. 7. 2026). Jak tyto internetové stránky vypadaly v době, kdy žalobkyně se žalovanou uzavíraly smlouvu o úvěru, v řízení prokázáno nebylo.8. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně v období od 10. 4. 2017 do 27. 1. 2026 měla jako předmět podnikání uvedeno i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.9. Z výpisu z živnostenského rejstříku ohledně žalované bylo zjištěno, že žalovaná měla živnostenské oprávnění od 19. 10. 1992 do 18. 10. 2025.10. V roce 2025 pobírala žalovaná starobní důchod ve výši 29.080 Kč měsíčně, splatný 7. dne v měsíci (doklad o přijaté platbě dne 7. 10. 2025). V roce 2026 byl žalované důchod zvýšen na 29.955 Kč měsíčně (oznámení ze dne 10. 12. 2025).11. Soud pro nadbytečnost neprovedl navrhovaný důkaz dotazem na , právnická osoba, ., neboť vyplacení úvěru žalované bylo dostatečně prokázáno již doloženým Potvrzením o provedené platbě ze dne 15. 7. 2024 (viz výše). Ostatně sama žalovaná ve svých vyjádřením potvrdila, že úvěr jí byl vyplacen.12. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.13. Judikatura Nejvyššího soudu je dlouhodobě ustálena v tom směru, že „pro odpověď na otázku, zda je fyzická osoba v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu, potažmo povaha a účel smlouvy. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem (podnikatelem) irelevantní. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva obsahuje blíže neurčené označení „podnikatelské účely“. Úvěrující musí vždy odstranit pochybnosti o tom, k čemu je úvěr poskytnut“ (k tomu srov. z poslední doby např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. 20 Cdo 680/2025, ze dne 10. 12. 2025, sp. zn. 20 Cdo 2658/2025, či ze dne 21. 5. 2026, sp. zn. 20 Cdo 225/2026). Z uvedené judikatury jednoznačně vyplývá, že úvěrující musí ověřovat souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním úvěrovaného.14. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.15. V projednávané věci nelze na základě provedených důkazů učinit závěr o tom, že by žalovaná uzavřela předmětnou smlouvu o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti. Jak plyne z výše citované judikatury, souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním žalované není prokázána tím, že žalovaná měla v dané době živnostenské oprávnění, ani tím, že je ve smlouvě uveden údaj o jejím místě podnikaní a identifikačním čísle, a ani tím, že je ve smlouvě uvedeno, že úvěr je sjednáván a poskytován na financování podnikatelských potřeb žalované. O tom, že by žalovaná uzavírala úvěr v souvislosti se svým podnikáním pak logicky nesvědčí ani provedený důkaz ohledáním internetových stránek žalobkyně www.nazivnost.cz (obsah těchto internetových stránek byl navíc zjištěn ke dni 28. 7. 2026; jaký byl obsah těchto internetových stránek v době uzavírání smlouvy v řízení prokázáno nebylo). Soud v tomto směru doplňuje, že dle obchodního rejstříku bylo předmětem podnikání žalobkyně ke dni uzavření smlouvy o úvěru i poskytování/zprostředkovávání spotřebitelských úvěrů.16. S ohledem na uvedené měl soud v úmyslu na nařízeném jednání žalobkyni vyzvat a poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně toho, jakým způsobem a s jakým výsledkem žalobkyně ověřovala souvislost půjčovaných finančních prostředků s podnikáním žalované. S ohledem na nepřítomnost žalobkyně na nařízeném jednání ji však soud vyzvat a poučit dle § 118a o. s. ř. nemohl (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008), a v řízení tak nebylo prokázáno, že by žalovaná uzavřela předmětnou smlouvu o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti. Žalovaná tedy v daném smluvním vztahu s žalobkyní vystupovala jako spotřebitel, a na uzavřenou smlouvu o úvěru je potřeba aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), včetně povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele (§ 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru).17. V řízení nebylo prokázáno, že by ze strany žalobkyně došlo k posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (opět pak platí, že s ohledem na nepřítomnost žalobkyně na nařízeném jednání ji soud nemohl v tomto směru vyzvat dle § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů). Vzhledem k tomu, že nebyla posouzena úvěruschopnost žalované, je Smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 7. 2024 od počátku neplatná, a to s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná je nicméně povinna dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem (jistina úvěru je svým charakterem bezdůvodným obohacením žalované na úkor žalobkyně). Žalované byla vyplacena částka 100.000 Kč. Naopak žalovaná (dle tvrzení žalobkyně v žalobě) žalobkyni zaplatila částku 15.000 Kč. Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku 85.000 Kč (100.000 Kč – 15.000 Kč). S ohledem na uvedené soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 85.000 Kč.18. Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku 85.000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5.000 Kč, pod ztrátou výhody splátek. Žalovaná je starobní důchodkyní, v roce 2026 pobírá starobní důchod ve výši 29.955 Kč měsíčně. Žalovaná nemá žádný majetek vyšší hodnoty ani jiné příjmy, a stará se o dlouhodobě nemocného syna. Soud má tudíž za to, že přiměřené možnostem žalované jsou právě měsíční splátky ve výši 5.000 Kč měsíčně. Soud má za to, že tuto částku (v podstatě jedna šestina měsíčního příjmu) je žalovaná schopna žalobkyni pravidelně splácet. Takováto měsíční splátka je rovněž přiměřená zájmům žalobkyně (dlužná jistina úvěru bude splacena za 17 měsíců). Soud proto splátky ve výši 5.000 Kč měsíčně považuje za přiměřené možnostem žalované ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru.19. Ve zbytku soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť Smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 7. 2024 je absolutně neplatná a žalobkyně proto nemá nárok na poplatek za poskytnutí úvěru, na sankce za prodlení s úhradou splátek, ani na úroky z prodlení (soud v tomto směru odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Po provedené kapitalizaci úroků ke dni rozhodnutí soudu byla žalobkyně úspěšná v 27,55 % předmětu řízení (ohledně částky 85.000 Kč), žalovaná byla úspěšná v 72,45 % předmětu řízení (ohledně částky 223.547,79 Kč). Po odečtení neúspěchu od úspěchu má tedy žalovaná vůči žalobkyni právo na náhradu 44,90 % nákladů řízení. Náklady řízení žalované jsou tvořeny paušální náhradou nákladů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za dva úkony (odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 16. 10. 2025, vyjádření ze dne 25. 6. 2026) po 450 Kč (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025). Celkem tak žalované vznikly náklady řízení ve výši 900 Kč. Z uvedené částky má žalovaná právo na náhradu 44,90 %, tj. 404,10 Kč.