51 C 133/2025-76 – Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 22. 9. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 12 131,90 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Žalobce v návrhu uvedl, že jeho právní předchůdce společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 11. 5. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 20 071 Kč, a to v pravidelných 78 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 10 900 Kč, kdy zbytek nároku ve sjednaných lhůtách neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 byla následně postoupena pohledávka žalovaného na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozumíván dopisem ze dne 28. 4. 2025. Dopisem ze dne 29. 7. 2025 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. Ke dni podání žaloby žalobce požaduje z této úvěrové smlouvy zaplacení částky 12 131,90 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 714,51 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 053 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 131,90 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 12 131,90 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.4. Ze zákaznické karty ze dne 11. 5. 2022, smlouvy o úvěru č. , hodnota, a tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný vyplnil zákaznickou kartu, kde uvedl, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodný, pracuje na plný úvazek, jeho příjmy činí 20 100 Kč. Jako odhadované měsíční výdaje žalovaný uvedl částku 7 000 Kč. Na základě vyplněné karty zákazníka pak byla uzavřena smlouva o úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 17 731 Kč v 78 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč. Dle tabulky umoření žalovaný uhradil celkem částku 10 900 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní upomínky bylo zjištěno, že předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem ze dne 28. 4. 2025, kdy následně dne 29. 7. 2025 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. V rámci předžalobní upomínky pak žalobce stanovil žalovanému lhůtu k plnění do 13. 8. 2025.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.11. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.12. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce existovala vůle uzavřít smlouvy o úvěru, na základě kterých předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí v pravidelných splátkách. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při ověřování schopnosti žalovaného úvěry splácet vycházel jeho předchůdce z tvrzení žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly zaznamenány do zákaznické karty. Pokud jde o příjem žalovaného, tento činil dle zákaznické karty 20 100 Kč. Pokud jde o výdaje, žalovaný uvedl, že má odhadované výdaje 7 000 Kč měsíčně. Žalovaný dále uvedl, že bydlí s rodiči, je svobodný, nemá vyživovací povinnost vůči jedné osobě a další čisté příjmy domácnosti jsou 0 Kč. Z výše provedených důkazů dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobce sice bonitu žalovaného zkoumal, avšak takovým způsobem, že došlo ke zkreslení majetkové situace žalovaného, kdy žalobce neměl řádně podloženou schopnost žalovaného úvěr splácet. Ze zákaznické karty je zřejmé, že žalovaný má příjem ve výši 20 100 Kč. Pokud jde o ověřování žalovaným uvedených skutečností, žalobce uvedl, že právní předchůdce ověřil majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a potvrzení o příjmu. Pokud pak jde o uvedené výdaje ve výši 7 000 Kč, z uvedených údajů nevyplývá, jaké jsou náklady žalovaného na bydlení, jídlo, na dopravu a další základní potřeby. Pokud jde o výdaje žalovaného, tyto právní předchůdce žalobce nikterak neověřoval. Předchůdce žalobce je profesionál na trhu v poskytování úvěrů, kdy si tak musí být těchto skutečností vědom a nemůže poskytovat úvěr osobám, kde zcela jasně nemá prokázanou schopnost úvěr splácet. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a t