Městský soud v Brně 52 C 35/2026-55 – Neplatnost právního jednání

40 225 Kč s příslušenstvím - bezdůvodné obohacení

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 1. 2026 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 35 000 Kč s příslušenstvím a částku ve výši 5 225 Kč představující smluvní pokutu. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 11. 2024, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Úvěr ve výši 25 000 Kč byl žalovanému poskytnut na bankovní účet dne 19. 11. 2024. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou s tím, že žalovaný byla povinen zaplatit žalobci každý měsíc nejpozději k 18. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Úrok byl sjednán ve výši 40 % p.m. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný však své smluvní povinnosti neplnil, kdy že dostal do prodlení s úhradou úvěru. Žalovaný byl informován o zesplatnění úvěru a byl vyzván k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný však neuhradil ničeho a neučinil tak ani na základě předžalobní upomínky. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky ve výši 40 225 Kč s úrokem z prodlení od 24. 3. 2025 do zaplacení.Žalovaný se k nároku žalobce nevyjádřil.Soud v této věci rozhodl v souladu s § 115a o.s.ř. bez jednání, když ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů a žalobce i žalovaný s tímto postupem soudu za použití výzvy dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný dne 19. 11. 2024 uzavřel prostřednictvím webové stránky www.rerum.cz smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na bankovní účet č. , č. účtu, dne 19. 11. 2024 úvěr ve výši 25 000 Kč, jak je patrné z předloženého potvrzení o platbě. Jako variabilní symbol bylo zvoleno rodné číslo žalovaného. Z výpisu z běžného účtu ze dne 1. 9. 2024 je zřejmé, že bankovní účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr splácet měsíčními platbami ve výši odpovídající úroku přirostlému za uplynulé období. Pro případ prodlení s úhradou jednotlivých splátek se žalovaný zavázal uhradil smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný své smluvní povinnosti porušil, když poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel. Žalobce proto celý úvěr ke dni 20. 3. 2025 zesplatnil. O zesplatnění byl žalovaný informován dopisem ze dne 20. 3. 2025, ve kterém byl současně vyzván k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný neuhradil ničeho a neučinil tak ani na základě výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2025, ve které byl vyzván k úhradě dluhu do tří dnů a upozorněn na možnost uplatnění nároku u soudu. Výzva byla žalovanému dle potvrzení o podání doporučené zásilky odeslána dne 21. 10. 2025 na adresu , adresa, .Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.Soud ve věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon spotřebitelském úvěru“).Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C-679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskými smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.Žalobce lustroval žalovaného ve veřejně dostupných databázích, nezjišťoval však žádné informace týkající se příjmů a výdajů žalovaného. Nezabýval se tím, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Z tohoto důvodu dospěl soud k závěru, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“ a řádně neposoudil schopnosti žalovaného úvěr splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dostatečně neověřil výdaje žalovaného a nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku.Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč.Pokud jde o další uplatňované nároky představující zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 000 Kč od 24. 3. 2025 do zaplacení, smluvní úrok z prodlení ve výši 10 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 225 Kč, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl, přičemž pokud jde o zákonný úrok z prodlení, soud v tomto ohledu vycházel z § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, nastává splatnost bezdůvodného obohacení dle možností spotřebitele, případně lhůtu určí soud. V tomto ohledu se tak žalovaný zatím nemohl dostat do prodlení, kdy tak nárok na zákonné úroky z prodlení nevznikl. Obdobně judikoval také Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy uvedl, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru…“.Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř.Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 40 225 Kč a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok ve výši 12 % ročně z částky 35 000 Kč od 24. 3. 2025 do 16.7. 2026 v kapitalizovaný výši 5523,28 Kč, tj. částka v celkové výši 45748,28 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 25 000 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 20748,28 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 55 % předmětu řízení, v 45 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 5% účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří:- zaplacený soudní poplatkem ve výši 2 012 Kč (včetně doplatku soudního poplatku uloženého ve výroku IV. tohoto rozsudku),- náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 700 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka),- paušální částka náhrad hotových výdajů 300 Kč (za 3 úkony po 100 Kč) podle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.).Celkem náklady žalobce činí 4 412 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 220,60 Kč, která odpovídá 5 % účelně vynaložených nákladů řízení.Dle položky 2 bodu 2. Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz. Žalobce je tak povinen doplatit část soudního poplatku, který činí 2 012 Kč. Žalobce zaplatil 1 610 Kč, zbývá mu tak doplatit 402 Kč. V souladu s § 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích tak soud zavázal žalobce k doplacení soudního poplatku.