55 C 289/2025-18 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 11.315,06 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen jako „Smlouva“), na základě níž se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 35.000 Kč. Žalobce poskytl žalované dne , datum, úvěr ve výši 5.000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit žalobci prostřednictvím pravidelných splátek. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, proto žalobce dne , datum, Smlouvu vypověděl. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 4.998,56 Kč, z poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 98,24 Kč, z poplatku za službu , Anonymizováno, ve výši 162,90 Kč, ze smluvního úroku ve výši 5.986,38 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 68,98 Kč. Žalovaná (ačkoliv písemně upomínána) dlužnou částku žalobci dosud neuhradila.2. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Dne , datum, byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen jako „Smlouva“), na základě níž se žalobce zavázal poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 33.100 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit prostřednictvím pravidelných denních splátek dle Předpisu denních splátek. Úroková sazba činila 1,066 % denně, poplatek za vyplacení tranše úvěru činil 1,99 % z čerpané částky [Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , Předpis denních splátek]. Ověření totožnosti žalované bylo autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet. Podle listiny označené jako Identifikované příjmy byl příjem žalované doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval jednotlivé příjmové transakce; výše ověřeného čistého příjmu žalované činila částku ve výši 19.230 Kč. Výše pravidelných měsíčních výdajů žalované na půjčky činila částku ve výši 1.899 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů žalované na bydlení činila částku ve výši 2.000 Kč, žalovaná měla nulové nezbytné i zbytné výdaje [Autorizace ověření totožnosti ze dne , datum, , Identifikované příjmy, Výpis o posouzení úvěruschopnosti ze dne , datum, ]. Dne , datum, poskytl žalobce žalované na její bankovní účet č. , č. účtu, částku ve výši 5.000 Kč [Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ze dne , datum, , Sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne 28. 1. 2026]. Dne , datum, žalobce Smlouvu vypověděl a nesplacenou část úvěru zesplatnil [E-mail ze dne , datum, ]. Dopisem zástupce žalobce ze dne 12. 7. 2025, který byl dne , datum, předán k poštovní přepravě, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky v celkové výši 11.665,06 Kč [Výzva k úhradě ze dne 12. 7. 2025].5. Podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 28. 5. 2022 (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).9. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.10. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl závazkový vztah, a to uzavřením smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále jen jako „Smlouva“). Žalobce uzavřel Smlouvu jakožto podnikatel, žalovaná poté jakožto spotřebitelka (ustanovení § 1810 občanského zákoníku). Soud se tedy nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením Smlouvy posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalované splácet úvěr posoudil. Jen samotná uváděná částka výdajů na bydlení budí již na první pohled, a i bez dalšího zkoumání (které se však u profesionálního poskytovatele úvěru předpokládá), důvodné pochybnosti o její pravdivosti. Konkrétními výdaji žalované (např. náklady na stravu, ošacení, hygienu), nad to uváděnými v nulové výši, se žalobce vůbec nezabýval. Žalobce se tak pouze formálně spokojil s příjmy a s tvrzenými výdaji, údaje o bydlení si od žalované doložit nenechal a prověřováním výdajů žalované se nezabýval. Žalobce tak poměry žalované do hodnocení sepsal pouze formálně, aniž by se zabýval prověřením výdajů žalované a tyto položky pak v souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak než zjistit, že je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit úvěrovou smlouvu uzavřít. Schopnost řádně splácet úvěr přitom není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jejich příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je její reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Za shora popsané situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, je Smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Pro absolutní neplatnost Smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (ustanovení § 588 občanského zákoníku), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv totiž jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledal i Ústavní soud