62 C 105/2025-49 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 2. 2025 domáhala zaplacení 13.454,24 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 14. 5. 2024 s právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, ) online smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poukázala na účet žalované č. , č. účtu, částku 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr do 14. 10. 2024. Jelikož žalovaná svůj dluh ani přes opakované upomínky neuhradila, domáhá se žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, jeho zaplacení spolu s úrokem z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem od 15. 10. 2024 do zaplacení.2. Žalobkyně v podání ze dne 29. 4. 2025 doplnila, že žalovaná na dluh uhradila dne 24. 5. 2024 částku 1.000 Kč a dne 24. 5. 2024 částku 462,07 Kč a žalobu vzala zpět, co do částky 469,82 Kč včetně úroku z prodlení v zákonné výši z částky 469,82 Kč od 15. 10. 2024 do 29. 4. 2025. Usnesením ze dne 19. 11. 2025, č.j. 62 C 105/2025-42, které nabylo právní moci dne 30. 12. 2025, podepsaný soud řízení v rozsahu zpětvzetí zčásti zastavil.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalované se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).5. Dne 14. 5. 2024 byla mezi účastníky prostřednictvím služeb komunikace na dálku (na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně www.zaplo.cz) uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované 10.000 Kč bezhotovostním převodem na její účet č. , č. účtu, . Skutečnost, že žalovaná je žadatelkou o úvěr byla ověřena odesláním 0,01 Kč ze strany žalované na účet žalobkyně dne 14. 5. 2024. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky do 14. 5. 2025 spolu s úrokem ve výši 7.544,84 Kč. Pro případ prodlení byla žalovaná povinna hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.6. Právní předchůdce žalobkyně převedl dne 14. 5. 2024 částku 10.000 Kč na účet identifikovaný jako účet žalované, z něhož obdržel verifikační platbu ve výši 0,01 Kč.7. Přípisem ze dne 15. 11. 2024 zpravil právní předchůdce žalobkyně žalovanou o postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.8. Žalobkyně opakované vyzvala žalovanou k úhradě dluhu dne 14. 10. 2024 a 15. 11. 2024; současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve výši 13.241,02 Kč ve lhůtě tří dnů a upozorněna na možnost uplatnění pohledávky u soudu; výzva byla odeslána téhož dne.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.13. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.16. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.17. Z předložené smlouvy o úvěru nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobkyně jakkoliv zabýval schopností žalované splácet poskytnutou částku, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalované, nevyžádal na žalované jediný doklad, ze kterého by plynuly informace o měsíčních příjmech a výdajích žalované a ani neprovedl lustraci žalované ve veřejně dostupných rejstřících, případně v interních registrech.18. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně zcela nesprávně vyhodnotil údaje o příjmech a výdajích žalované, řádně tedy neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaná bude schopna hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalované vůbec poskytnut.19. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru je proto od počátku absolutně neplatná. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny proto nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).20. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena v souladu s ustanovením § 1879 a násl. občanského zákoníku, proto v