62 C 147/2025-62 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 6. 2025 domáhala zaplacení 11.300 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 28. 12. 2023 s právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, .) online smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně téhož dne poukázala na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 11.300 Kč. Jelikož žalovaný svůj dluh ani přes opakované upomínky neuhradil ničeho, domáhá se žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, jeho zaplacení spolu s úrokem z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem od 20. 3. 2024 do zaplacení. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce lustroval žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI a dále se spolehl na prohlášení žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Dne 28. 12. 2023 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně prostřednictvím služeb komunikace na dálku (ne webových stránkách www., Anonymizováno, .cz) uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému 11.300 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem č. , var. symbol, . Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 457,50 % ročně z poskytnuté částky vrátit ve 12 měsíčních splátkách ve výši nejméně 500 Kč splatných k 13. dni měsíce. Pro případ prodlení byl žalovaný povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny.5. Z čestného prohlášení klienta ze dne 28. 12. 2023 se podává, že žalovaný byl v době žádosti o úvěr svobodný, měl vyživovací povinnost vůči jedné osobě a vlastnil své obydlí. Čistý měsíční příjem ze zaměstnání žalovaného činil 27.500 Kč. Měsíční výdaje žalovaného na domácnost činily 4.000 Kč a splátky jiných úvěrů činily 4.000 Kč.6. E-mailem ze dne 19. 3. 2024 právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě celého dluhu ve výši 21.258,97 Kč, informoval ho o zesplatnění celého dluhu a upozornil žalovaného na možnost uplatnění pohledávky u soudu.7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 postoupil právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, .) svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o úvěru na právního předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ).8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 postoupil právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ) svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o úvěru na žalobkyni; žalovaného o této skutečnosti informovala žalobkyně přípisem ze dne 2. 6. 2025.9. Přípisem ze dne 2. 6. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 31.614,97 Kč do tří dnů a upozorněn na možnost uplatnění pohledávky u soudu; výzva byla odeslána téhož dne.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.17. Smluvní ujednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.18. Jak žalobkyně uvedla, poskytovatel úvěru neověřoval údaje o příjmech a výdajích, které mu žalovaný sdělil před uzavřením úvěrové smlouvy. Neověřoval tvrzenou výši jeho pravidelného příjmu, ani výdaje, přestože v něm uvedená výše všech měsíčních výdajů žalovaného (4.000 Kč) mohla a měla vzbudit pochybnosti o správnosti údajů uvedených žalovaným, přestože žalovaný uvedl, že žije ve vlastní nemovitosti, a to zejména za situace, kdy žalovaný již měsíčně splácel starší úvěry.19. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně zcela nesprávně vyhodnotil údaje o příjmech a výdajích žalovaného, řádně tedy neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.20. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru je proto od počátku absolutně neplatná. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny proto nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplat