32 C 18/2010 — Městský soud v Praze

1. Žalobce podal dne 26. ledna 2010 u zdejšího soudu žalobu na ochranu osobnosti, kterou se, ve znění změny žaloby ze dne 4. října 2017, domáhal omluvy v prostorovém rozsahu článku„ [příjmení] [anonymizována tři slova]“ ze dne [datum] při umístění na stejné straně za tvrzení v tomto článku, že Ing. [příjmení] [příjmení] v pozici generálního ředitele Slovenské televize tuto uvrhl do 300 milionového dluhu, že byl ve spojení s Mečiarovým HZDS a že byl spojený s nejrůznějšími lobbistickými z komerční sféry. Žalobce se dále po žalovaném domáhal uhradit žalobci náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 1 200 000 Kč. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalovaný významně zasáhl do jeho osobnostních práv a způsobil mu neodčinitelnou újmu obsahem článku, jenž vydal v časopise [anonymizováno]. Článek byl uveřejněn dne 24. srpna 2009 pod titulkem„ [příjmení] [anonymizována tři slova]“ v němž bylo uvedeno:„ Rada České tiskové kanceláře nepochopitelně vybrala do čela této instituce bývalého neúspěšného ředitele Slovenské televize [jméno] [příjmení]. Ten ji během svého ročního působení až do nedobrovolného odvolání nejen uvrhl do 300milionového dluhu, ale jako odpovědný ředitel neplnil ani své zákonné povinnosti a odvysílal menší počet veřejnoprávních pořadů, než správně měl. Jako člověk spojený s Mečiarovým HZDS byl často kritizován za podléhání politickým tlakům a v Čechách byl, podle svého největšího kritika moderátora [jméno] [příjmení] jako bývalý šéf serveru Česká média spojen s nejrůznějšími lobbistickými skupinami z komerční sféry.“ Ihned po vydání tohoto článku žalobce žalovaného (resp., jeho právního předchůdce) informoval dopisem, kde tyto výroky uvedl na pravou míru, nicméně žalovaný na toto nebral ohled, žalobcovo vyjádření nikterak nereflektoval a o týden později vydal několikastránkový článek„ [příjmení] [anonymizována tři slova]“ ve kterém nepravdivé informace o žalobci dále rozváděl. Žalobce tvrdil, že text tohoto článku je hrubě dehonestující, urážlivý, nepravdivý a vysoce tendenční. Po svém jmenování funkce ředitele České tiskové kanceláře (dále také„ ČTK“) se tak ocitl pod mediálním tlakem, který měl za následek konečnou ztrátu této funkce. Žalovaný zveřejnil článek bez jakékoli snahy přiblížit se pravdě, došlo ke zneužití svobody projevu a svědčí to o zlém úmyslu a nemorální motivaci negativně ovlivnit veřejné mínění. Tímto zásahem byl žalobce hrubě poškozen v oblasti profesní, byl zbaven funkce generálního ředitele ČTK, byly narušeny jeho rodinné a přátelské vztahy a byly ohroženy možnosti žalobce ucházet se o jakoukoli odpovídající práci v oblasti médií. Předmětný článek zcela jasně vybočuje i ze zásad přiměřené kritiky, i ze zásady, že osoby veřejně činné musí snést více pozornosti médií. Nadto žalobce není politikem, nýbrž manažerem. Článek rozhodně není vyvážený vzhledem k tomu, že ačkoliv je přímo o žalobci, on sám nikdy nebyl kontaktován, aby se k tvrzením v článku mohl vyjádřit. O následcích, které měl předmětný článek, svědčí i to, že o dva roky později zaslala Asociace režisérů a scénáristů s Českým filmovým a televizním svazem dopis adresovaný Volebnímu výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, kde protestují proti tomu, aby do Rady ČT byl zvolen [jméno] [příjmení] kvůli jeho napojení na žalobce. Je zde uvedeno, že žalobce byl na pozici Generálního ředitele„ dosazen“ a že žalobce selhal jako generální ředitel Slovenské televize. Tento dopis pak čerpal zejména z obsahu předmětného článku. Ohledně výše náhrady nemajetkové újmy žalobce uvedl, že odpovídá ročnímu platu, který by dostal jako ředitel ČTK. 2. Žalovaný (resp. jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zaniklá ke dni 30. června 2014) navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout s tím, že se v případě článku„ [příjmení] [anonymizována tři slova]“ nejednalo o skutkové sdělení, nýbrž o názor redakce (o čemž svědčí i zařazení článku do rubriky„ DESPEKT – RESPEKT.“ Žaloba postrádá skutkové údaje v tom směru, jak se mohli názory zde vyjádřené dotknout cti či dobré pověsti žalobce, ani nejsou navrhovány v tomto směru důkazy. Žalovaný není součástí žádného mediálního spiknutí za účelem ovlivnění Rady ČTK, jednalo se z jeho strany o projev názoru. Dále, osoba generálního ředitele ČTK je významnou veřejnou funkcí a nepochybně je veřejnou osobou ve smyslu judikatury Ústavního soudu. 3. Ve věci bylo již rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 25. srpna 2010 č.j. 32 C 18/2010-113, kterým byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, neboť dle názoru soudu nedošlo k zásahu do osobnostních práv žalobce a odvolání žalobce z funkce generálního ředitele ČTK není v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného. Nadto se jedná o tvrzení založená na reálném základě. Tento rozsudek byl následně zrušen usnesením Vrchního soudu ze dne 1. listopadu 2011 č.j. 1 Co 22/2011-168 a věc vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení, neboť Vrchní soud nesdílel závěry zdejšího soudu. Nadto žalobní návrh trpěl vadami, k jejichž odstranění zdejší soud nevedl. Znovu ve věci rozhodl zdejší soud rozsudkem ze dne 4. prosince 2014 č.j. 32 C 18/2010-393, kdy žalobu opět v celém rozsahu zamítl. Soud zde po provedení velkého množství důkazů včetně vyslechnutí několika svědků došel k závěru, že většina tvrzení v předmětných článcích jsou buď názory, které mají reálný základ, nebo se jedná o názory zcela nezpůsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce. A dále, že nebyla prokázána vyčíslitelná újma, tím méně v rozsahu 1 200 000 Kč. I tento rozsudek byl následně zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. ledna 2017 č.j. 3 Co 98/2015-417 a věc vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení, neboť Vrchní soud došel k závěru, že zdejší soud formálně nerozhodl o změně žaloby, dále bez odůvodnění neprovedl některé důkazy, nevypořádal se se zpochybněním věrohodnosti výpovědi svědka [příjmení], nezabýval se dostatečně střetem čl. 10 a čl. 17 Listiny a nezabýval se způsobenou újmou. Potřetí ve věci rozhodl zdejší soud rozsudkem ze dne 4. října 2017 č.j. 32 C 18/2010-441, kdy žalobu opět v celém rozsahu zamítl. I tento rozsudek byl následně zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. října 2019 č.j. 3 Co 28/2015-477 a věc potřetí vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení, neboť Vrchní soud byl toho názoru, že soud opět nerozhodl v souladu se změnou žaloby, soud dále v odůvodnění nerozlišil skutková tvrzení a hodnotící soudy a dále neposoudil, zda sporná tvrzení dosahují té intenzity, že zasáhla do osobnostních práv 4. Z předložené předžalobní výzvy ze dne 11. listopadu 2009 a přiloženého poštovního archu (žalobcem převzata 18. listopadu 2009) bylo prokázáno, že žalobce poslal žalovanému řádnou předžalobní výzvu dle ustanovení §142a odst. 1 o.s.ř., ve které kvalifikovaně vyzval žalovaného k plnění žalovaného nároku ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby. 5. Soud má za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný (resp. jeho právní předchůdce) vydal dne 24. srpna 2009 v časopise [anonymizováno] [číslo] v rubrice„ DESPEKT“ článek s názvem„ [příjmení] [anonymizována tři slova]“ následujícího znění: „ [jméno] [příjmení] tiskové kanceláře nepochopitelně vybrala do čela této instituce bývalého neúspěšného ředitele Slovenské televize [jméno] [příjmení]. Ten ji během svého ročního působení až do nedobrovolného odvolání nejen uvrhl do 300milionového dluhu, ale jako odpovědný ředitel neplnil ani své zákonné povinnosti a odvysílal menší počet veřejnoprávních pořadů, než správně měl. Jako člověk spojený s Mečiarovým HZDS byl často kritizován za podléhání politickým tlakům a v Čechách byl, podle svého největšího kritika moderátora [jméno] [příjmení] jako bývalý šéf serveru Česká média spojen s nejrůznějšími lobbistickými skupinami z komerční sféry.“ Soud má tedy za prokázáno, že tři výroky, které žalobce označuje a má za to, že zasáhly do jeho osobnostních práv, byly součástí tohoto článku, jehož vydavatelem byl právní předchůdce žalobce. Dle soudu se jedná o tři skutková tvrzení a v dalším dokazování se tedy soud zabýval otázkou jejich pravdivosti stejně tak otázkou příčinnou souvislosti mezi tvrzenými zásahy a následky tvrzenými žalobcem (prokázáno z provedených důkazů: článek„ [příjmení] [anonymizována tři slova]“ ze dne 24. srpna 2009 vydaný v časopise [anonymizováno]; vydání média [anonymizováno] [číslo] ze dne 24. srpna 2009). 6. Žalobce byl ředitelem Slovenské televize (dále také„ STV“) od konce roku 2006 do konce roku 2007. Z této pozice byl odvolán, neboť neodvysílal příslušné procento veřejnoprávních pořadů (prokázáno z provedeného důkazu: účastnický výslech žalobce dne 23. listopadu 2020). O tomto odvolání informovala různá média, která mimo jiné žalobce spojovala s nepříznivým hospodářským výsledkem Slovenské televize v roce 2007 (prokázáno z provedených důkazů: článek„ [příjmení] [příjmení] jako šéf STV skončil,“ ČTK a Mediálne.sk ze dne 11. prosince 2007; článek„ Slovenská televize je opět bez ředitele.“ Hospodářské noviny ze dne 13. prosince 200