11 CO 101/2022-54 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení co do zaplacení úroku ve výši 15,74 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka], kapitalizovaný úrok [částka], úrok ve výši 23,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úrok ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.) a povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení [částka] (výrok III.). Opravným usnesením opravil č.j. tak, že správně zní 9 C 375/2021 - 19. 2. Poté, co soud I. stupně řízení zastavil pro zpětvzetí žaloby dle § 96 o. s. ř. co do úroku ve výši 23,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], vyšel ze zjištění, že žalobce požádal dne [datum] o Citi kreditní kartu u společnosti [právnická osoba], byla uzavřena smlouva, úroková sazba činila 29,99 % ročně, od [datum] bylo sjednáno, že platby za zboží a služby zařazené do programu splátek budou úročeny 15,99 % ročně, a od [datum] byl navýšen úvěrový rámec na [částka]. Dne [datum] byl žalovaný upomenut k úhradě částky [částka] a dne [datum] byly jeho závazky prohlášeny za okamžitě splatné ve výši [částka] ke dni [datum]. Pohledávka byla postoupena na [právnická osoba], a.s., o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum], a následně na žalobkyni, o čemž byl informován dopisem ze dne [datum]. 3. Po právní stránce soud I. stupně dovodil, že mezi původní věřitelkou a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (§ 657 zák. č. 40/1964 Sb., ve spojení s § 1 zákona č. 145/2010 Sb.), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec s ujednanou úrokovou sazbou 29,99 % ročně (§ 658 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), kdy žalovaný své povinnosti řádně a včas úvěr splácet porušil, proto je povinen zaplatit žalobkyni celkem částku [částka], z toho [částka] jakožto dlužné jistiny úvěru (§ 657 zák. č. 40/1964 Sb., ve spojení s § 1 zákona č. 145/2010 Sb.) a [částka] jakožto dlužné poplatky úvěru (§658 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), a to včetně příslušenství. Příslušenství je tvořeno kapitalizovaným smluvním úrokem v částce [částka] (§ 658 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), zákonným úrokem z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od [datum], a smluvním úrokem, který byl přiznán dle § 122 odst. 5 zákona č. 257/2016 Sb., dle zákona 186/2020 Sb., když k zesplatnění úvěru došlo [datum]. Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. 4. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. Uvedl, že je po těžké operaci, již 2 roky je mimo území ČR. Používal telefonní číslo, splácel pravidelně měsíčně služby O2 prostřednictvím Citibank, aniž by vlastnil kartu, pak mu byla zaslána MasterCard od Raiffeisenbank. Nereklamoval, ale nikdy nevybral žádný obnos, půjčku nechtěl a nepotřeboval. Dluh O2 splatil a ukončil smlouvu, cítí se být podveden. V podání ze dne [datum] uvedl, že neuznává nárok, žalobní tvrzení postrádá, na základě jakých skutečností měl dluh vzniknout a z jakých položek se částka skládá. 5. Žalobkyně navrhla napadený rozsudek potvrdit. Žalovanému bylo oznámeno prostřednictvím výpisu za období [datum], že došlo k prodeji části závodu [právnická osoba], a byla mu poskytnuta nová kreditní karta. Žalovaný na kartu hradil některé splátky, musel si být plně vědom svého závazku. 6. Při jednání odvolacího soudu zopakoval žalovaný svoji argumentaci o absenci žalobních tvrzení postrádajících údaj, na základě jakých skutečností měl dluh vzniknout a z jakých položek se částka skládá, a namítl promlčení nároku. 7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 8. Odvolateli je třeba přisvědčit, že ze žaloby ani vyjádření žalobkyně ze dne [datum] není zřejmé, jak žalobkyně dospěla k výši žalované částky. Žalobkyně sice rozdělila dluh na jistinu, jejíž výši tvrdí částkou [částka], netvrdí však, jakým způsobem k této jistině dospěla, pouze obecně odkázala na č.l. 6 obchodních podmínek. Žalobkyně k žalobě připojila výpis z období 4. 8. - [datum] a dále měsíční výpis z [datum], avšak z těchto listin není zjistitelné, jak žalobkyně dospěla k jistině v jí požadované výši. Spokojil-li se soud I. stupně s výzvou ze dne [datum], že žalovaný má dluh [částka], a dále s dopisem ze dne [datum], z něhož vyplývá okamžité zesplatnění úvěru s výší dluhu [částka], a předžalobní upomínkou vyčíslující aktuální dluh ke dni [datum] částkou [částka], tyto listiny samy o sobě nesvědčí o výši žalované částky, a proto nelze než konstatovat, že nebyly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. Soud I. stupně měl nařídit jednání a při něm žalobkyni vyzvat k doplnění tvrzení postupem dle § 118a o. s. ř. Rovněž u nároku ve výši [částka] představujícího poplatky není zřejmé, jak žalobkyně k jeho výši dospěla. Žalobkyně k důkazu předložila sazebník pro držitele Citi kreditních karet, z něhož vyplývá výše úroku z úvěru 23,99 %, a všeobecné poplatky, avšak z žalobních tvrzení nelze seznat, které konkrétní poplatky žalobkyně vůči žalovanému uplatňuje. I v tomto případě bylo na místě žalobkyni vyzvat postupem dle § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení, což je však možno učinit jedině při ústním jednání. 9. Vydal-li soud I. stupně rozhodnutí postupem dle § 115a o. s. ř., aniž k tomu byly splněny podmínky, zatížil řízení vadou. Toto pochybení se snažil odvolací soud napravit, za tím účelem nařídil jednání, k němuž se žalobkyně nedostavila a omluvila se z účasti. Již v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 29 Odo 832/2006, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, sešit [číslo] ročník 2011, pod [číslo] shodně dovodil, že poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném podle § 114c o. s. ř., a výslovně zdůraznil, že při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje, a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Např. v usneseních ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 578/2011, a ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 1793/2011, pak navázal bližším vysvětlením, že účastník, který se jednání neúčastnil, dobrodiní poučení podle § 118a o. s. ř. ztrácí. Uvedené platí i v případě, kdy poučovací povinnost plní odvolací soud při odvolacím jednání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 2604/2009, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, ročník 2011, pod [číslo] dále např. rozsudky ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 1163/2013, a ze dne [datum], sp. zn. 26 Cdo 5639/2017), a to logicky (neboť jak jinak) vůči přítomným účastníkům; není-li účastník odvolacímu jednání přítomen, odvolací soud mu potřebné poučení poskytnout nemůže. 10. V poměrech souzené věci odvolací soud uzavřel, že žalobkyně svou nepřítomností u odvolacího soudu způsobila, že se jí příslušného poučení nedostalo, a že svou neúčastí při jednání dobrodiní poučení podle § 118a o. s. ř. pozbyla. Z uvedených důvodů nezbylo odvolacímu soudu než žalobu zamítnout pro neunesení břemene tvrzení, a proto odvolací soud rozsudek v napadeném výroku II. změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a žalobu zamítl. 11. Odvoláním zůstal nedotčen výrok I. rozsudku. 12. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšnému žalovanému přiznal náklady řízení před odvolacím soudem, které jsou tvořeny odměnou advokáta za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení a účast u jednání odvolacího soudu) po [částka] (§ 7 vyhl. č. 177/96 Sb.), 2 náhradami hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 1, 4 cit. vyhl.), tj. celkem [částka], a soudním poplatkem za odvolání [částka], které odvolací soud uložil neúspěšné žalobkyni zaplatit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a na platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému nevznikly náklady řízení před soudem I. stupně.