11 CO 164/2022-369 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), a zamítl žalobu o zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, a zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce na žalované domáhal náhrady škody na základě skutkových tvrzení, že vůči němu bylo nezákonně vedeno trestní stíhání ve věci projednávané Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 35/2010, v němž nebyl pravomocně odsouzen, ale věc byla postoupena řediteli Krajského ředitelství Policie ČR hlavního města Prahy, protože se nejednalo o trestný čin, ale skutek by mohl být posouzen jako přestupek nebo kárné provinění. Náhrada škody v podobě ušlého zisku sestává z částky [částka] ušlé mu v důsledku nemožnosti vykonávat služby přesčas, z částky [částka] představující ušlé zdanitelné odměny, z částky [částka] představující ušlé kázeňské odměny, z částky [částka] ušlé mu v důsledku nemožnosti vykonávat služby pohotovosti. [příjmení] [částka] za odebraný příplatek za vedení, je již pravomocně vyřešena. Soud ve věci rozhodl v pořadí třetím rozsudkem poté, co Nejvyšší soud rozsudkem č.j. 30 Cdo 1156/2020 - 301 zrušil rozhodnutí soudů jako nesprávná, neboť okolnost, že byl žalobce trestně stíhán jako příslušník ozbrojeného sboru a újma spočívající v zisku ušlém na služebním příjmu a s ním souvisejících nárocích, není pro aplikaci zákona č. 82/1998 Sb. právně významná. Nárok na náhradu škody začal žalobci vznikat ke dni [datum], kdy byl postaven mimo službu, a je nutné zjistit, zda žalobce v IV. čtvrtletí [rok] odpracoval alespoň 21 dnů. 3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že usneseními Obvodního státního zastupitelství pro sp. zn. 0 SV 6/2010 bylo proti žalobci ve dnech [datum] a [datum] zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem podvodu dle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. V průběhu řízení byl žalobce vzat do vazby, a to usnesením Okresního soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], když byl na osobní svobodě omezen od [datum] do [datum]. Žalobce byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu ze skutků spáchaných v obdobích od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum] byl zrušen i zbývající výrok o vině a věc dle § 222 odst. 2 trestního řádu byla postoupena řediteli KŘP ČR hl. města Prahy, neboť nešlo o trestný čin, avšak zažalovaný skutek mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek nebo kárné provinění, o nichž je tento orgán příslušný rozhodovat. Vzhledem k ustanovení § 186 odst. 9 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů [účinnost], však služební funkcionář věc uložil bez dalšího opatření, neboť subjektivní lhůta k uložení kázeňského přestupku již marně uplynula (viz též sdělení náměstka pro SKPV ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]). Posuzovaný čin spočíval pouze ve faktickém nesprávném vedení finančních a evidenčních záležitostí u osob poskytujících spolupráci ve prospěch policie. Žalobce byl dlouhodobě pozitivně hodnocen, odborná prověrka žádná pochybení nezjistila, čin žalobce vykazoval nízkou společenskou škodlivost, žalobce byl mnohokrát nadřízenými kázeňsky vysoce odměněn a ohodnocen a jednalo se o jednoho z nejlepších policistů na území hl. m. [obec]. Ke dni [datum] byl ustanoven na místo vrchního komisaře s příjmem [částka]. Žalobce byl ke dni [datum] zproštěn výkonu služby dle § 40 odst. 5 zákona č. 361/2003 Sb. s tím, že mu náleží 50 % průměrného služebního příjmu. Rozhodnutím PČR, náměstka ředitele KŘP hl. m. [obec] pro SKPV ve věcech služebního poměru ze dne [datum] byl žalobce odvolán ze služebního místa vrchního komisaře, a to ode dne [datum], neboť přestal splňovat podmínku držitele osvědčení fyzické osoby pro přístup k utajovaným informacím pro stupeň„ Důvěrné“. Počínaje od [datum] byl přeřazen na volné služební místo vrchního komisaře s požadavkem přístupu k utajovaným informacím stupně„ Vyhrazené“ podle zákona č. 412/2015 Sb., byl zařazen do 8. tarifní třídy s příjmem [částka]. K ukončení zproštění výkonu služby žalobce dle § 40 odst. 5 zákona č. 361/2003 Sb. došlo rozhodnutím náměstka ředitele Krajského ředitelství Policie hlavního města Prahy ze dne [datum]. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce předběžně uplatnil nároky dne [datum] u žalované a v posledním čtvrtletí roku [rok] neodpracoval alespoň 21 dnů. Ze sdělení zaměstnavatele ze dne [datum] vyplynulo, že od března [rok] do ledna [rok] žalobce obdržel pouze zdanitelnou odměnu ve výši [částka], avšak pravděpodobný výdělek žalobce by činil [částka] za příplatky na pohotovost, [částka] za příplatky za přesčasy a [částka] za odměny ([částka] vlastních odměn a [částka] kázeňských odměn, z částky odměn je však nutné odečíst již vyplacenou částku [částka]). Jinak neobdržel ničeho na odměnách, kázeňských odměnách, přesčasech ani pohotovosti; ačkoliv v předchozím období od roku 2007 do června roku [rok] (než utrpěl úraz ruky) a následném období od roku [rok] do roku [rok] těchto složek platu pravidelně dosahoval. Z dopisu zaměstnavatele ze dne [datum] nezjistil žádné podstatné okolnosti, částka [částka] neobsahuje ani přípatky za přesčas či pohotovost ani odměny, nadto byl důkaz založen až po koncentraci řízení. 4. Po právní stránce věc posoudil podle § 1, § 7 odst. 1 a § 28 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“), a dále § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 116/1998 Sb. a § 355 odst. 1 č. 262/2006 Sb. (zákoníku práce). Dovodil, že ke zproštění výkonu služby žalobce došlo v důsledku trestního stíhání a posléze ukončeno zproštěním náměstkem ředitele krajského ředitelství, neboť pominuly důvody, žalobci ušly po dobu zproštění výkonu služby příplatky za pohotovost, přesčas, odměn a kázeňských odměn. Protože žalobce v posledním čtvrtletí roku 2009 neodpracoval alespoň 21 dnů, je podstatný výdělek pravděpodobný nikoli průměrný, kterým argumentuje žalovaná. Žalobce mohl dosáhnout pravděpodobného výdělku podle § 355 odst. 2 zákoníku práce ve výši [částka], kdy v období od března [rok] do ledna [rok] žalobce nenárokových složek platu pravidelně dosahoval (mimo rozhodné období z důvodu nezákonného trestního stíhání s výjimkou částky [částka]), zaměstnavatel na obdobné pozice měl dostatek prostředků, které využil beze zbytku, a pozice žalobce zůstala neobsazena, na příplatcích za pohotovost ušla žalobci částka [částka], za příplatky za přesčasy částka [částka], na zdanitelných odměnách částka [částka] ([částka] – [částka]) a na kázeňských odměnách částka [částka]. Okolnost, že žalobce byl trestně stíhán jako příslušník ozbrojeného sboru, není právně významná podle názoru Nejvyššího soudu. Po uplynutí 6 měsíční lhůty k projednání nároku je žalovaná v prodlení (§ 15 odst. 2 OdpŠk) a žalobci náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. 5. Proti výroku II. a III. rozsudku podal žalobce odvolání, navrhl rozsudek změnit a žalobě vyhovět. Vytýká soudu I. stupně, že nevysvětlil, proč shledal způsob výpočtu pravděpodobného výdělku za nejlepší, vyšel-li z částky, která byla zaměstnavatelem průměrně vyplácena na obdobných pozicích. Nenárokové složky platu nelze paušalizovat, závisejí na individuálním pracovním výkonu každého zaměstnance, avšak soudem vypočtená odměna závisí na výkonu zcela jiných osob, na počtu osob, jakož i konkrétním složení pracovního týmu, momentálním čerpáním dovolené, atd., přitom soud I. stupně zjistil, že výkony žalobce byly vysoce nadprůměrné. Způsob výpočtu podle § 355 odst. 2 zákoníku práce staví na prvé místo hrubou mzdu nebo plat zaměstnance, vychází se ze skutečných příjmů zaměstnance (které se zprůměrují), nikoli z průměrné výše odměny zaměstnanců na stejné pozici, stejně se přiznává i náhrada mzdy nebo platu v případě nezákonného trestního stíhání. Nejvyšší soud uložil přihlédnout i k výši odměn kolegů, nikoli vzít je jako základ pravděpodobné odměny. Soud I. stupně měl zjistit průměrnou výši pohyblivé složky odměny před zahájením trestního stíhání, resp. před úrazem (v pracovní neschopnosti od září 2009 do [datum]), kvůli kterému neodpracoval ve čtvrtém čtvrtletí 21 dnů, a porovnat tuto částku s průměrnou odměnou na stejných pozicích, určit procentuální rozdíl a tímto způsobem navýšit průměrnou odměnu, která byla vyplácena zaměstnancům za období, kdy byl stíhán. Napadá i výrok o náhradě nákladů řízení, když měl být aplikován § 142 odst. 3 o. s. ř. 6. Proti výroku I. a III. rozsudku podala žalovaná odvolání, navrhla rozsudek změnit a žalobu zamítnout. Vytýká soudu I. stupn