11 CO 285/2022-400 — Městský soud v Praze

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům částku [částka] se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), jakož i povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce [částka] (výrok II.) 2. Soud prvního stupně (dále též„ soud“) takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali zaplacení výše uvedené částky z titulu bezdůvodného obohacení s tím, že na základě kupní smlouvy ze dne [datum] nabyli do svého společného jmění pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Braník, obec Praha. Na pozemku par. [číslo] je vybudována stavba I. třídy [ulice] – Barandovský most, na pozemku parc. [číslo] je komunikace vlastněná žalovaným a na pozemku parc. [číslo] je zeleň obestavěná uvedenými komunikacemi, a proto není možné tento pozemek užívat. Žalovaný předmětné pozemky užívá, aniž by žalobcům za toto užívání cokoli hradil, čímž se na jejich úkor bezdůvodně obohacuje. Žalobci požadovali vydat bezdůvodné obohacení ve výši dle cenového výměru MF ČR za období od [datum] do [datum]. 3. Soud měl na zřeteli, že předchozí rozsudek (ze dne 13. 5. 2013, č. j. 64C 8/2011 - 94), jímž byla žaloba zamítnuta pro rozpor nároku s dobrými mravy, odvolací soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí] (č. j. 11Co 386/2013 - 124) zrušil, když se s tímto právním posouzením neztotožnil, a uložil soudu prvního stupně, aby se zabýval výší bezdůvodného obohacení, které žalovanému vzniklo užíváním pozemků žalobců bez právního důvodu. 4. Soud vyšel ze zjištění, že žalobci jsou spoluvlastníky výše specifikovaných pozemků a že komunikace na uvedených pozemcích jsou (jakožto komunikace I. třídy) ve vlastnictví žalovaného. Pozemek parc. [číslo] je zastavěn částmi konstrukcí vozovek, na hranici s pozemkem parc. [číslo] je postavena část protihlukové zdi. Na pozemku parc. [číslo] je vybudováno násypové těleso, které je nedílnou součástí konstrukce šestiproudové vozovky postavené na pozemku parc. [číslo]. Pozemek parc. [číslo] je zastavěn sjízdnou dvouproudovou rampou. Dle znaleckého posudku (Ing. [jméno] [příjmení]) jsou všechny pozemky (v plných výměrách) zcela zastavěny pozemní komunikací včetně jejích součástí a příslušenství s názvem„ [ulice]“. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], soudní znalkyně z oboru stavebnictví a ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, vyplývá, že obvyklá cena pozemků (komunikace I. třídy) byla (v roce [rok]) [částka] a obvyklá cena práva odpovídající věcnému břemenu užívání části veřejné komunikace byla [částka]. Z kupní smlouvy (ze dne [datum]) soud zjistil, že žalobci byli obeznámeni prodávajícím se stavem předmětu koupě, zejména, s tím, že na pozemcích se nachází stavba komunikace „ [ulice] - [ulice]“. Kupní cena byla sjednána ve výši [částka]. Z výpovědi žalobce a svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobci se na žalovanou se svým nárokem obrátili před podáním žaloby, když vedli jednání o řešení užívání pozemků i formou věcného břemene; jednání skončilo neúspěšně. Dále soud zjistil, že žalovaná v roce 2006 usnesením zastupitelstva schválila úplatné nabytí pozemků za cenu 814 Kč/m2, tato kupní cena nebyla akceptována. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci stejných účastníků (sp. zn. 42 C 8/2010) soud zjistil, že pravomocným rozsudkem ze dne [datum] bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobcům částku [částka] s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků za období od [datum] do [datum]. 5. Po právní stránce věc posoudil dle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) a dle § 451 odst. 1, 2 zákona č. 40/64 Sb. (dále jen „obč. zák.“). Poukázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, z níž plyne, že vlastní-li obec místní komunikaci zřízenou na cizím pozemku a neposkytuje-li vlastníkovi pozemku finanční plnění, získává na jeho úkor majetkový prospěch, odkázal na § 12 odst. 4 a § 9 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb. a konstatoval, že vlastníkem komunikace„ [ulice]“ je žalovaný. Výši obohacení, které žalovanému na úkor žalobců vzniklo, stanovil jako součin užívané plochy 3864 m2 a maximální ceny nájemného za užívání pozemků nesloužících k podnikání v [obec] v období od [datum] do [datum] (správně [datum]) ve výši požadované 85 Kč/m2 ročně stanovené dle části I. oddíl A odst. 2 písm. b) výměru Ministerstva financí [číslo] 2010 ze dne [datum]. 6. Žalovaný ve včasném odvolání (do obou výroků napadeného rozhodnutí) vytýkal soudu prvního stupně nesprávnost právních závěrů a jejich nepřezkoumatelnost, když ve vztahu k žalovaným namítanému rozporu jednání žalobců s dobrými mravy soud nepřihlédl k vývoji judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu a nevypořádal se s požadavkem žalovaného, aby k této judikatuře bylo přihlédnuto. Rozpor s dobrými mravy žalovaný spatřoval ve spekulativním úmyslu žalobců, kteří byli srozuměni s tím, že koupí nabývají jen„ holé vlastnictví“, neboť užívání pozemků brání překážka spočívající v realizaci veřejného zájmu; dále též v odmítnutí nabídky žalovaného na koupi předmětných pozemků a ve zneužívání situace, kterou sami způsobili, když vědomě nabyli pozemky pod komunikací a odmítli je prodat žalovanému za obvyklou cenu a naopak požadují bezdůvodné obohacení. Postupem žalobců tak došlo k tzv. vnucenému bezdůvodnému obohacení dle § 3001 odst. 2 o. z. Žalovaný poukázal též na rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 35 Co 6/2019, v němž byl nárok žalobců z titulu bezdůvodného obohacení shledán rozporným s dobrými mravy. Z uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Právní zástupce žalobců se k odvolání žalovaného vyjádřil při jednání odvolacího soudu; poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2049/21 s tím, že ve světle tohoto nálezu je argumentace žalovaného spekulativním úmyslem žalobců při nabytí pozemků nepřípadná. Dále podotkl, že žalovaný své pozemky v blízkosti komunikace„ [ulice]“ pronajímá za vyšší ceny, přičemž žalobci se domáhají bezdůvodného obohacení jen v mezích cenové regulace. 8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a odvolání neshledal důvodným. 9. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí ve věci a ze skutkových zjištění vyvodil též správné právní závěry. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že se žalovaný na úkor žalobců bezdůvodně obohatil. Soud prvního stupně v tomto směru přiléhavě odkázal na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu a správně též stanovil výši bezdůvodného obohacení, když zohlednil cenovou regulaci v roce 2010, jakož i skutečnost, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 42 C 8/2010, bylo ve věci týchž účastníků žalované uloženo zaplatit žalobcům za období od [datum] do [datum] z titulu bezdůvodného obohacení částku [částka] (tj. 85 Kč/m2/rok). 10. Ze spisu se podává, že odvolací soud se již obranou žalovaného spočívající v tvrzené rozpornosti jednání žalobců s dobrými mravy zabýval. V odůvodnění rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí] (č. j. 11Co 386/2013 - 124) uvedl, že v nabytí předmětných žalobců kupní smlouvou ze dne [datum] za cenu [částka], byť při jejím uzavření žalobci věděli, že se na pozemcích nachází stavba místní komunikace, rozpor s dobrými mravy neshledal. Dále odvolací soud uvedl, že žalovaný sice nabídl žalobcům odkoupení pozemků, ale za cenu, která byla schválena zastupitelstvem v roce 2006 (814 Kč/m2), a která tak nedosahovala ani výše kupní ceny, kterou žalobci sami za pozemky v roce [rok] zaplatili, ani výše obvyklé ceny pozemků (stanovené znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení]). Neakceptování nabídnuté ceny tedy nelze klást žalobcům k tíži a nelze dovozovat, že proto je uplatnění jejich nároku nemravným. Dále uvedl, že z dokazování vyplynulo, že žalobci vedli se žalovaným neúspěšná jednání o způsobu využívání předmětných pozemků, tj. snažili se o vytvoření smluvního základu užívání pozemků žalovaným, a pokud k dohodě o něm nedošlo, nezbývalo jim než se domáhat vydání bezdůvodného obohacení a realizovat tak nepopiratelnou užitnou hodnotu předmětu svého vlastnického práva, v čemž se odráží jejich záměr vlastnit předmětné pozemky jako investici. Právě reprodukovaný závěr formuloval odvolací soud jako právní názor, jímž je soud prvního stupně vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). Dále je ze spisu zřejmé, že dovolání žalovaného, v němž proti výše uvedenému závěru odvolacího soudu brojil, bylo Nejvyšším soudem odmítnuto. 11. Ze spisu je dále patrné, že žalobci k výzvě soudu navrhli doplnění dokazování znaleckým posudkem ke zjištění výše obvyklého nájemného předmětných pozemků v roce 2010, a při ústním jednání dne [datum] předložili posudek znaleckého ústavu EQUITA x [právnická osoba] ze dne 16. 4. [číslo] (č. N42930/15) opatřený doložkou dle § 127a o. s. ř. V průběhu řízení sice bylo