11 CO 366/2021-110 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.). 2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] z titulu majetkové škody představující částku za odeslaný a nedoručený balík se službou dobírka (v tomto rozsahu byl nárok vyloučen k samostatnému projednání), částky [částka] z titulu škody spočívající v náhradě nákladů na právní zastoupení a dále částky [částka] z titulu nemajetkové újmy. 3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce dne [datum] podal na pobočce žalovaného ([PSČ] [obec a číslo]), balík s doplňkovou službou - dobírka na částku [částka]. Dne [datum] žalobce na pobočce žalovaného uplatnil reklamaci služeb č. j. 178/15 V a současně vznesl nárok na náhradu škody. Dne [datum] byla žalobci vyplacena částka ve výši [částka], avšak žádosti žalobce o výplatu náhrady škody nebylo vyhověno. Žalobce se závěrem žalovaného nesouhlasil a dne [datum] bylo na základě návrhu žalobce zahájeno správní řízení o námitce proti vyřízení reklamace vad poskytované poštovní služby, kdy rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu (dále jen ČTÚ) č. j. ČTÚ-68 679/2016-631/III vyř.-RoK, ze dne [datum], nebylo námitce žalobce proti vyřízení reklamace vad poskytované poštovní služby vyhověno. Současně nebylo vyhověno ani návrhu na uložení povinnosti odpůrci uhradit žalobci částku ve výši [částka] z titulu náhrady škody se zákonným úrokem z prodlení, neboť žalobce uplatnil námitky proti vyřízení reklamace opožděně, po uplynutí zákonem stanovené prekluzivní lhůty. Žalobce následně dne [datum] podal proti rozhodnutí ČTÚ rozklad, kdy rozhodnutím předsedy Rady ČTÚ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. ČTÚ-86 175/2016-603, byl rozklad zamítnut a rozhodnutí prvního stupně bylo potvrzeno. 4. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc dle § 4 odst. 2, § 5 odst. 1, § 6a a § 12 odst. 1 a 12, § 13 zák. č. 29/2000 Sb. ve spojení s § 2894 o.z. a ohledně nároku ve výši [částka], který vyloučil k samostatnému projednání usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26C 158/2018-38, dovodil nedostatek pravomoci, když žalobce se měl obrátit dle § 6a odst. 1 zákona č. 29/2000 Sb. na ČTÚ (rozhodnutí sp. zn. Konf [číslo]), k otázce nároku žalobce za majetkovou újmu představující náklady právního zastoupení dovodil, že úprava v zákoně č. 29/2000 Sb. je speciální právní úpravou k obecné úpravě obsažené v občanském zákoníku, a proto nároku nelze vyhovět, a odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3964/11, ze dne [datum], či sp. zn. III. ÚS 2636/15, ze dne [datum]. K nároku na nemajetkovou újmou je sice dána pravomoc soudu, avšak poštovní podmínky žalovaného ani zákon č. 29/2000 Sb. nepočítají s náhradou nemajetkové újmy (ve smyslu § 2894 odst. 2 o. z.), ale pouze s náhradou škody vzniklé na poštovní zásilce. Nadto žalobci žádná nemajetková újma vzniknout nemohla, neboť podání poštovní zásilky na poštu je běžnou záležitostí a tvrzené zhoršení zdravotního stavu v souvislosti s postupem žalovaného žalobce neprokázal. Tvrzení o délce trvání sporu není důvodné, žalobce mohl a měl postupovat dle zákona č. 29/2000 Sb. a řádně a včas uplatňovat své nároky, což zpočátku činil, když uplatnil reklamaci služeb, zahájil správní řízení o námitce proti vyřízení reklamace vad poskytované poštovní služby, kdy rozhodnutím ČTÚ nebylo námitce vyhověno pro opožděnost. Rozklad byl zamítnut a rozhodnutí prvního stupně bylo potvrzeno, žalobce musel být srozuměn s tím, že domáhal-li se nároku opožděně, nebude úspěšný. Nebylo ani zřejmé, jak k částce [částka] dospěl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 5. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalobce a navrhl odvolacímu soudu, aby rozsudek zrušil případně změnil. Namítá nepřezkoumatelnost rozsudku, vadu řízení, když soud I. stupně vnesl do řízení zmatek. Nepovažuje za správný postup vyloučení nároku ve výši [částka] k samostatnému řízení, které je vedeno pod sp. zn. 26C 93/2021 pro postrádající logiku, když řízení bylo zastaveno s tím, že věc bude postoupena ČTÚ. Odvolání žalobce bylo vyhověno usnesením Městského soudu v Praze č. j. 14Co 207/2021-27, soud I. stupně způsobil průtahy, když již na počátku nevyzval k doplnění žaloby. Vytýká soudu I. stupně, že výslech žalobce i jeho syna v postavení svědka byl veden tak, že nebylo možno prokázat relevantní skutečnosti. Neprovedl důkaz poštovními podmínkami žalované s tím, že by to bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti, avšak z čl. 20 bod 4. vyplývá, že za vybranou dobírkovou částku podnik odpovídá odesílateli, provedením důkazu by soud I. stupně musel dospět k odlišnému právnímu závěru v otázce nemajetkové újmy. Postup soudu I. stupně směřoval po celou dobu řízení k zamítnutí žaloby. Nevypořádal se s ust. § 6a odst. 1 zák. č. 29/2000 Sb., který nepodmiňuje uplatnění nároku na náhradu škody vznesením námitky u ČTÚ, nikde není stanoveno, že podání námitek proti vyřízení reklamace je povinností, jejíž nesplnění má za následek zánik nároku na náhradu škody. Prekluduje se pouze právo uplatnit námitku proti vyřízení nároku. Nárok žalobce je důvodný dle § 12 odst. 12 či § 12 odst. 7 cit. zák., žalovaný ani neměl zájem zjistit, co se se zásilkou stalo. Za ujednání odpovídající sjednané v poštovní smlouvě ve smyslu § 13 odst. 1 cit. zák. je nutno považovat sjednanou dobírkovou částku. Nesouhlasí s posouzením otázky majetkové újmy představující náklady právního zastoupení, když odkaz na rozhodnutí Ústavního soudu je nepřiléhavý. Má být aplikován občanský zákoník, příp. zákon o poštovních službách, když způsobená škoda vznikla v příčinné souvislosti s porušením smluvního ujednání. Žalovaný přiznal ztrátu zásilky, čímž nárok žalobce učinil nesporným. Konstatování porušení práva není dostačující. Je třeba zohlednit, že žalobce se po dobu několika let snažil dovolat spravedlnosti, což se projevilo na jeho psychické stránce. Od roku 2016 se léčí s hypertenzí a měl tremor na mozku, úkorně vnímá pocit ponížení, pobírá důchod, tudíž částka [částka] pro něj není zanedbatelná, zdůrazňuje význam řízení s odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 2800/2009 či sp. zn. 30Cdo 3405/2009. Výši škody určil částkou [částka] za 1 rok řízení, které je vedeno 5 let, a nárokuje ji dle § 2956 o. z. Žalovaný různým subjektům beztrestně dlouhodobě a opakovaně způsobuje škodu, za níž musí nést odpovědnost. Zvýhodněné postavení žalovaného je diskriminační a další zužování odpovědnosti nad rámec § 12 a 13 zákona o poštovních službách, jak je učinil soud I. stupně, je nepřijatelné. 6. Žalovaný navrhl napadený rozsudek potvrdit. Poukázal na to, že částka [částka] má jiný režim s odkazem na usnesení odvolacího soudu č. j. 14Co 207/2021-27, v němž jsou též vypořádány některé argumenty žalobce, zejména v bodu 15, a dále usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27Cdo 3554/2017, kdy náhradu škody podle § 13 odst. 1 zák. č. 29/2000 Sb. lze odesílateli přiznat s ohledem na výlučnou pravomoc ČTÚ pouze ve včas zahájeném námitkovém řízení podle § 6a. Argumentace týkající se jednoměsíční prekluzivní lhůty je vypořádána v bodu 35. usnesení. Pokud žalobce neuplatnil včas námitky proti vyřízení reklamace, nelze mu náhradu škody přiznat, a to ani v nalézacím řízení o náhradu škody. Výslechu žalobce i svědka [příjmení] byla přítomna právní zástupkyně, která mohla klást doplňující dotazy. Souhlasí s tím, že soud I. stupně neprovedl dokazování poštovními podmínkami, avšak i při jejich provedení by soud musel dospět ke stejnému závěru. Při reklamaci je třeba zkoumat hodnotu zásilky, neboť při ztrátě není rozhodující udaná či dobírková cena. Čl. 20 bod 4. podmínek pak uvádí odpovědnost za vybranou dobírkovou částku, ta však nebyla vůbec vybrána pro ztrátu zásilky. Pokud jde o náklady na právní zastoupení, některé nebyly učiněny účelně, nemohly vést k tomu, aby byla škoda přiznána (např. dopis poštovnímu ombudsmanovi, veřejnému ochránci práv, korespondence s Ministerstvem vnitra). O náhradě za ztracenou zásilku mohl rozhodnout jen ČTÚ nikoli soud v nalézacím řízení. Nesouhlasil-li žalobce s vyřízením reklamace, měl postupovat dle § 6a. Ohledně nemajetkové újmy žalobce nespecifikoval, jak dospěl k její výši, a mylně aplikuje judikaturu vztahující se k zákonu č. 82/1998 Sb. Postupoval-li by žalobce dle § 6a zák., mohlo být řízení skončeno max. do 1,5 roku. Žaloba byla podána [datum] a zásilka [datum], tj. necelé 3 roky. 7. Odvolací soud doplnil dokazování o poštovní podmínky služby„ balík do ruky“, zvláštní poštovní podmínky, platné od [datum], z jejichž obsahu se nepodává, že by byl upraven nárok na nemajetkovou újmu. Reklamace a náhrada škody je řešena v bodu 56 a násl., přičemž z bodu 59. vyplývá, že odesílatel může ve lhůtě 1 roku ode dne podání zásilky prostřednictvím kterékoli pošty reklamovat její dodání, je povinen předložit podací stvrzenku podle bodu 40., výsledek šetření oznámí podnik písemně. Dle bodu 58. podnik odpovídá jen za ztrá