12 CO 294/2021-113 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok ad I.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] k rukám žalované do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok ad II.). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zadostiučinění ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení za nemajetkovou újmu s tvrzením, že byla způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v délce řízení vedeného u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 12 C 23/2014 (dále jen posuzované řízení), v němž nedošlo k vydání rozhodnutí v přiměřené době. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím že v řízení neshledala průtahy, ani nesprávný úřední postup. Žalobkyně se v postavení žalované dozvěděla o žalobě až dne [datum]. Žalované nelze klást k tíži využití opravných prostředků účastníků, ve věci bylo rozhodováno na více stupních soudní soustavy, řízení bylo velmi složité po skutkové i právní stránce, v řízení vystupoval větší počet účastníků. Protistrana neúspěšně navrhovala přerušení řízení do skončení dalších paralelně probíhajících soudních sporů. Řízení bylo i částečně zastavováno a byla neúspěšně namítána podjatost soudce. Jednání bylo opakovaně odročováno na žádost stran. V posuzovaném řízení bylo provedeno velké množství důkazů včetně výslechů svědků. Význam řízení byl shledán jako běžný, když samotná skutečnost, že se jednalo o letištní pozemky, význam sporu nezvyšuje. Dle názoru žalované nelze bez dalšího posoudit nemajetkovou újmu žalobkyně jako právnické osoby, která prožívá průběh řízení jinak než osoba fyzická. 4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění ze spisu Okresního soudu v Příbrami, sp. zn. 12 C 23/2014, že řízení bylo zahájeno dne [datum] žalobou [jméno] [příjmení] (dále žalobce v posuzovaném řízení) za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce [právnická osoba] proti žalované [číslo] Česká republika – Ministerstvo obrany a žalované [číslo] [právnická osoba] Žalobce se žalobou domáhal určení vlastnického práva prvé žalované k téměř 50 nemovitostem v žalobě specifikovaným, která byla odůvodněna tím, že žalovaní uzavřeli kupní smlouvu dne [datum] na základě výběrového řízení, které proběhlo neplatně, a podmínky výběrového řízení byly v průběhu účelově měněny. Žalobce odkazoval i na další řízení, které se předmětu sporu týkaly. Žalobce dovozoval, že má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví prvé žalované, neboť předmětem kupní smlouvy byly i části jeho pozemků a za podmínek, za kterých získala pozemky žalovaná [číslo] by soutěžil o pozemky také. Žaloba byla tam žalované (zde žalobkyně) doručena dne [datum], čímž se stala účastníkem řízení a dozvěděla se o svém postavení žalované. Soud I. stupně pod bodem 8 rozsudku podrobně popsal průběh posuzovaného řízení, které bylo vedeno od [datum], resp. vůči žalobkyni (v posuzovaném řízení 2. žalovaná) od [datum] do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek, jímž byla žaloba pro nedostatek naléhavého právního zájmu zamítnuta. 5. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že řízení trvalo 6 let a 4 měsíce, což označil za přiměřenou dobu. Uvedl, že nemá pochybnosti o tom, že žalobkyně se neformálně dozvěděla o probíhajícím řízení již dříve ze zapsané poznámky spornosti v katastru nemovitostí, avšak před doručením žaloby se nestala účastníkem řízení v postavení žalované, se žalobou nebyla seznámena a netrpěla tak nejistotou ohledně výsledku řízení. Tuto otázku však považoval za podružnou s tím, že ani v případě trvání řízení od [datum], tedy 6 let a 5 měsíců by nedospěl k závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení. 6. Soud I. stupně dále vyložil, že v napadeném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu představovanému nevydáním rozhodnutí v přiměřené době, neboť celkovou délku řízení hodnotil s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem řízení jako přiměřenou. Průběh posuzovaného řízení hodnotil jako plynulý, v řízení nenastaly žádné prodlevy a jednotlivé úkony na sebe navazovaly. Dospěl k závěru, že se v řízení závažné vady procesního charakteru nevyskytly, a to ani v případě prvního zrušeného rozsudku, který byl zrušen pro nesprávné právní posouzení, z kterého plynula absence poučení podle § 118a o. s. ř. 7. Dále se zabýval jednotlivými podmínkami odškodnění. Posuzované řízení hodnotil jako složité, když vzal v úvahu, že se žaloba týkala většího počtu pozemků, bylo provedeno velké množství listinných důkazů a vyslechnuta řada svědků. Shledal, že řízení bylo složité po stránce skutkové i právní a to pro komplikované vlastnické vztahy letištních pozemků, ohledně kterých probíhalo více sporů a které provázela složitá právní problematika výběrového řízení. Za složité řízení považoval též po stránce procesní, kdy bylo opakovaně rozhodováno o návrhu na přerušení řízení, řízení bylo částečně zastavováno, protistranou byla vznesena nedůvodně podjatost a důvodně žádala o odročení jednání, bylo dvakrát rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy. Přihlédl i k té skutečnosti, že řízení zkomplikovaly objektivní důvody v podobě preventivních opatření za účelem zamezení šíření nákazy COVID-19 v období od února do června roku 2020, které nelze klást k tíži soudu. 8. Dále se zabýval podílem žalobkyně na délce řízení a shledal, že se na něm negativně podílela tím, že požádala o odročení jednání ve dnech [datum], [datum] a [datum]. Podání žalobkyně ze dne [datum], kterým žalobkyně nesouhlasila s odročením jednání pro kolizi protistrany, hodnotil tak, že se jednalo o řádně doloženou a odůvodněnou žádost. 9. Postup soudu v posuzovaném řízení hodnotil jako plynulý bez zbytečných zdržení. Dokazování prováděné soudem v posuzovaném řízení hodnotil jako důvodné, uložené soudu I. stupně odvolacím soudem za účelem zjištění, zda žalobce v posuzovaném řízení měl naléhavý právní zájem na požadovaném určení. 10. Význam řízení pro žalobkyni hodnotil jako běžný s tím, že nepřesáhl typovou významnost řízení o určení vlastnictví pozemků s tím, že žalobkyně ani po poučení soudem podle § 118a o. s. ř. jiný než typově zvýšený význam předmětu řízení pro svoji osobu netvrdila ani neprokázala. 11. Soud I. stupně uzavřel, že nedošlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. a požadavek žalobkyně na zaplacení zadostiučinění v penězích shledal neoprávněným. 12. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a tyto přiznal procesně úspěšné žalované ve výši paušální náhrady za tři úkony po [částka] (vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast na jednání) podle vyhlášky č. 254/2015. Sb., celkem ve výši [částka]. 13. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, v němž namítla, že posuzované řízení vedené nejprve před Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. 12 C 23/2014 a následně před Krajským soudem v Praze, trvalo celkem [číslo] dní, tedy téměř 6 let a 5 měsíců, což nelze považovat za přiměřenou lhůtu ve smyslu § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Žalobkyně zdůraznila, že takovou délku řízení nelze hodnotit jinak, než jako nepřiměřenou, a to i s přihlédnutím ke konkrétnímu průběhu posuzovaného řícení a s ohledem na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod. Závěr soudu I. stupně, že v posuzovaném řízení došlo k vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, označila žalobkyně za nesprávný. 14. Žalobkyně uvedla, že rozhodným okamžikem je okamžik, kdy se žalobkyně o žalobě dozvěděla, což se stalo [datum], nikoli až [datum]. Žalobkyně dále vyjádřila nesouhlas se závěrem soudu I. stupně o složitosti řízení s tím, že podstata posuzovaného řízení je jednoduchá, neboť obsahem bylo posouzení neexistence naléhavého právního zájmu žalobce [jméno] [příjmení] na požadovaném určení, který však nic nemění na tom, že celková délka řízení 6 let a 5 měsíců není přiměřená. Taktéž preventivní opatření proti šíření nákazy Covid-19 v období od února do června 2020 se na délce řízení projevily jen marginálně, pouze tak, že jednání nařízené na [datum] (správně 2020 – poznámka odvolacího soudu) bylo odročeno na [datum] (správně 2020 – poznámka odvolacího soudu dle bod 8 strana 5 cca uprostřed rozsudku soudu I. stupně). 15. Žalobkyně vyjádřila též nesouhlas se závěrem soudu I. stupně, že by se na délce posuzovaného řízení (tam v postavení 2. žalované) významněji podílela s tím, že za celé řízení byly podány tři žádosti o odročení jednání, což nesvědčí o působení průtahů z důvodu na straně žalobkyně. V této souvislosti vytkla soudu I. stupně, že ani nijak neuvedl, v jakém konkrétním rozsahu měla žalobkyně (v posuzovaném řízení v postavení 2. žalované) celkovou délku řízení prodloužit. 16. Žalobkyně zdůraznila, že v posuzovaném řízení docházelo k závažným pochybením ze strany soudu I. stupně, jehož první rozsudek byl odvolacím soudem zrušen a druhý rozsudek soudu I. stup