12 CO 297/2021-119 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok ad I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok ad II.). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od podání žaloby do zaplacení s tvrzením, že byla jedním z věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení na majetek [právnická osoba], spol. s r.o., vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 65 KSPH 28029/2014. Jednatelkou žalobkyně je paní [jméno] [příjmení] st. Dne [datum] se insolvenční navrhovatelka [příjmení] [jméno] [příjmení] seznámila s usnesením KS v [obec] č.j. 65 KSPH 28029/2014-127 o zamítnutí insolvenčního návrhu ze dne [datum], které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne [datum]. Žalobkyně označila konstatování uvedená na str. 9 a 10 usnesení za nepravdivá, dehonestující a diskreditující žalobkyni i její jednatelku. Odůvodnění citovaného usnesení dle žalobkyně účelově a nepravdivě dělá z jednatelky žalobkyně„ téměř dementní stařenku, která není schopna řídit žalobkyni a na otázky odpovídá úskočně“. Tato tvrzení označila žalobkyně za odraz nátlaku soudkyně na jednatelku žalobkyně při výslechu svědka a za odraz zjevné nenávisti soudkyně vůči prokuristovi žalobkyně, která proti nezákonným rozhodnutím soudu v této věci využívala opravné prostředky. Insolvenční řízení v přípravné fázi trvalo více než čtyři roky, v řízení bylo nezákonně manipulováno ve prospěch dlužníka a ke škodě věřitelů. Žalobkyně dále tvrdila, že insolvenční soud poškodil její práva tím, že ji nepravdivě značil za„ mrtvou schránku“ bez jakékoli činnosti, čili podvodnou firmu. Žalobkyně namítla, že prokázala, že řádně plní své zákonné povinnosti v rámci samotné společnosti i ve vztahu k příslušným úřadům státní správy, živnostenskému rejstříku, finančnímu úřadu a řádně se stará o svůj majetek. Žalobkyně uvedla, že uvedená nepravdivá tvrzení ji poškodila na jejích právech a pověsti a následkem těchto nepravdivých tvrzení došlo k odstoupení zákazníka od jednání o smlouvě o dílo. Žalobkyně tvrdila, že jí a její jednatelce vznikla nemajetková újma, kterou nelze odčinit omluvou. Vznesla požadavek na náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši [částka] za dehonestaci a diskreditaci její jednatelky a stejnou částku za dehonestaci žalobkyně označením za„ mrtvou schránku“, která„ nevykazuje žádnou činnost“. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně netvrdí existenci žádného z odpovědnostních titulů, ani nezákonného rozhodnutí, ani nesprávného úředního postupu. Odůvodnění rozhodnutí soudu, s nímž žalobkyně nesouhlasí, nelze mít ani za nesprávný úřední postup ani za nezákonné rozhodnutí. Tvrzení žalobkyně o dehonestaci a diskreditaci jsou pouze obecné a subjektivní pocity jednatelky žalobkyně a její dcery, která je v pozici prokuristy žalobkyně. Výraz„ mrtvá schránka“ podle žalované nijak nevybočuje z pojmenování a označování určitého subjektu v právních nebo obchodních vztazích. Žalovaná rovněž vznesla námitku promlčení uplatněného nároku na zadostiučinění. 4. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, z nějž vyplývá, že před Krajským soudem v Praze bylo pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] vedeno insolvenční řízení dlužníka [právnická osoba], identifikační [číslo] sídlem [adresa], na základě návrhu ze dne [datum] podaného JUDr. [jméno] [příjmení], nar. 1955, prokuristkou žalobkyně. Zahájení insolvenčního řízení bylo oznámeno vyhláškou Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka] Krajský soud v Praze návrh usnesením č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo] ze dne [datum] zamítl a v odůvodnění jej označil za šikanózní, kdy došlo k umělému vytváření věřitelů, a to z jediné smlouvy o dílo na základě postoupených pohledávek mezi osobami blízkými a personálně propojenými, a dále uvedl, že dlužník nesplňuje podmínky mnohosti věřitelů, jako základní podmínku úpadku.. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání, které Vrchní soud v Praze neshledal důvodným a usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 1 VSPH 1329/2018-A-142 usnesení Krajského soudu v Praze potvrdil v bodech I., III. a IV výroku, v bodě II. výroku pak toto usnesení změnil tak, že se dlužníkovi nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně. 5. Soud I. stupně uvedl, že žalobkyně se žalobou domáhala náhrady za nemajetkovou újmu za tvrzený neoprávněný zásah do jejích práv, který spatřuje v jednání Krajského soudu v Praze v insolvenčním řízení vedeném před tímto soudem pod sp.zn. [insolvenční spisová značka] dlužníka [právnická osoba], konkrétně při odůvodnění usnesení vydaného dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo], kde mělo dojít k diskreditaci a dehonestaci žalobkyně a její jednatelky. Doručení tohoto usnesení nastalo okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku, k němuž došlo dne [datum]. 6. Soud I. stupně se nejprve zabýval žalovanou uplatněnou námitkou promlčení a tuto neshledal důvodnou. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu shora citovaných ustanovení zák. č. 82/1998 Sb. podáním ze dne [datum], žalovaná potvrdila převzetí tohoto podání dne [datum]. Nárok se týkal usnesení Krajského soudu v Praze č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo] ze dne [datum], zveřejněného v insolvenčním rejstříku dne [datum]. Žaloba pak podána dne [datum], tedy včas. 7. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že ve věci nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí, neboť usnesení Krajského soudu v Praze, na základě nějž se žalobkyně domáhá náhrady za nemajetkovou újmu č. j. [insolvenční spisová značka] – A [číslo] ze dne [datum] bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze jako správné, nemůže se proto jednat o nezákonné rozhodnutí. Soud I. stupně se dále zabýval tím, zda při odůvodnění usnesení krajského soudu nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a shledal, že odůvodnění usnesení odpovídá ust. § 154 odst. 2 o. s. ř. Krajský soud v něm vyložil, které skutečnosti má za prokázány a které nikoliv a o které důkazy svá skutková zjištění opřel. Soud I. stupně dále uvedl, že žalobkyní napadené výroky nejsou v odůvodnění usnesení uvedeny samoúčelně, ale vyjadřují úvahy a závěry soudu k jednotlivým provedeným důkazům tak, aby soud mohl přesvědčivě, jasně a logicky vysvětlit, jaký skutkový stav v dané věci zjistil, z jakých skutečností vycházel, jaké jsou jeho závěry z provedeného dokazování a jeho právní posouzení. Výrazy a slovní obraty namítané žalobkyní neshledal hanlivými ani neslušnými. 8. Zjištěný skutkový stav posoudil podle § 8 zákona odst. 1, § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. a násl. a uzavřel, že usnesení Krajského soudu v Praze v insolvenční věci dlužníka [právnická osoba] ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo], ani jeho odůvodnění nepředstavuje, ani nezákonné rozhodnutí, ani nesprávný úřední postup a žalobu jako nedůvodnou zamítl. 9. Výrok o nákladech řízení odůvodnil plným úspěchem žalované. 10. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, v němž vytkla soudu I. stupně, že nesprávně posoudil výroky insolvenčního soudu o mrtvé schránce a úskočně jednající jednatelce a v souladu s relevantní judikaturou nevyhodnotil, zda jde o prokázané skutkové tvrzení insolvenčního soudu nebo o jeho subjektivní domněnku. Soudu I. stupně též vytkla, že neprovedl navržený důkaz poslechem záznamu z jednání insolvenčního soudu a v důsledku toho nezjistil, že protokolace neobsahuje některé odpovědi svědkyně, kterými se zcela regulérně brání nátlaku insolvenční soudkyně. Namítla též, že soud I. stupně nepřihlédl ke skutečnosti, že zveřejněným prohlášením společnosti žalobkyně za mrtvou schránku přišla žalobkyně o zakázku. 11. Pro případ nevyhovění odvolání žalobkyně uvedla, že při rozhodnutí o nákladech řízení ve sporech se státem je třeba vycházet z praxe Městského soudu v Praze, podle nějž státu, respektive jeho příslušnému ústřednímu orgánu, žádné důvodně vynaložené náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikají. 12. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako správného. 13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání neshledal důvodným. 14. Žalobkyně se žalobou domáhala náhrady nemajetkové újmy proti státu, kterou shledávala v části odůvodnění usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 65 KSPH 28029/2014-127, jímž byl zamítnut insolvenční návrh podaný žalobkyní. Části odůvodnění tohoto usnesení poté, co uvedené usnesení bylo zveřejněno na internetu v aplikaci insolvenčního rejstříku, považovala za pro ni dehonestující a diskreditující jednatelku žalobkyně. 15. Soud I. stupně zcela správně postupoval podle ust. § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., podle nějž lze nárok na náhradu škody způ