13 CO 301/2021-174 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal snížení výživného k žalovanému stanovené naposledy v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 Co 266/2015-178, od [datum rozhodnutí] na částku [částka] měsíčně (výrok I). Výrokem II potom uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právní zástupkyně žalovaného, a to do tří od právní moci rozsudku. 2. Takto rozhodl za situace, kdy se žalobce domáhal v řízeních spojených ke společnému projednání jednak snížení výživného ke svému zletilému synovi na [částka] měsíčně od [datum] s tím, že se podstatně změnily jeho majetkové, příjmové a zdravotní poměry, podstatně se zhoršil jeho zdravotní stav a léčba vyžaduje vyšší náklady, což vylučuje i jakoukoli možnost přivýdělku žalobce, který v současnosti žije po kamarádech a platí jim za bydlení. Zároveň se domáhal zrušení vyživovací povinnosti a o tomto návrhu již bylo soudem prvního stupně rozhodnuto částečným rozsudkem, kterým byla vyživovací povinnost zrušena ke dni [datum], kdy žalovaný ukončil studium na vysoké škole. Vzhledem ke zrušení vyživovací povinnosti se nyní jedná o snížení výživného za uzavřené období od [datum] do [datum]. 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že naposledy bylo rozhodováno o výživném v roce [rok], přičemž soud zohlednil zdravotní stav žalobce, který se léčil na psychiatrii a byl invalidní III. stupně, měl dvě vyživovací povinnosti, pobíral invalidní důchod ve výši [částka], bydlel v bytě matky žalovaného 3+1, kde nepřispíval na bydlení, byl nezaměstnaný, neplatil si sociální pojištění, nepodával daňová přiznání a nebyl schopen doložit svůj příjem. Tehdy bylo výživné sníženo z původních [částka] na [částka] měsíčně. V rozhodné době žalobce pobírá starobní důchod ve výši [částka], měl vyživovací povinnost nyní již k žalovanému. Žalovaný v mezidobí od posledního rozhodnutí dosáhl zletilosti, ukončil střední školu maturitní zkouškou a necelý rok studoval na vysoké škole. 4. Na danou věc soud prvního stupně aplikoval příslušná zákonná ustanovení § 910 a následujících o.z. a neshledal podmínky pro snížení výživného. Žalobce byl soudem prvního stupně poučen podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., a vyzván k doplnění důkazů k prokázání tvrzení o zvýšených nákladech v souvislosti s jeho zdravotním stavem a na bydlení, na výzvu nereagoval a neunesl tak důkazní břemeno ohledně těchto skutečností. 5. Soud tak uzavřel, že u žalobce došlo ke zvýšení starobního důchodu na [částka] z původně pobíraného důchodu ve výši [částka], žalobcův špatný zdravotní stav a invalidita III. stupně byl zohledněn již v rámci posledního rozhodování o výživném, v rozhodné době měl žalobce již jen jednu vyživovací povinnost, a to vůči žalovanému. Náklady na běžné životní potřeby žalovaného s jeho přibývajícím věkem naopak vzrostly. Ponechání dosavadní výše výživného soud neshledal v rozporu s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že zvýšené náklady žalobce zůstaly jen v rovině tvrzení, nebylo prokázáno, že by se majetkové poměry žalobce od posledního rozhodování změnily natolik, aby bylo možné uvažovat o snížení výživného a proto soud žalobu zamítl. Náklady řízení přiznal žalovanému podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. 6. Proti rozsudku podal žalobce včas odvolání. Poukázal na to, že jeho jediným příjmem je starobní důchod, jehož výši řádně doložil. Soud požadoval doložení listinných důkazů v době, kdy žalobce onemocněl nemocí covid 19 s těžkým průběhem, dodnes se z jeho následků léčí. Poukázal rovněž na to, že již od roku [rok] je osobou plně invalidní, nemůže pracovat z důvodu špatného zdravotního stavu. Naproti tomu soud poměry žalovaného, ač jsou nadstandardní, nezjišťoval vůbec. Žalobce výslovně brojil i proti výroku o nákladech řízení. Poukázal na to, že v řízení o zrušení vyživovací povinnosti uspěl, navíc v případě snížení výživného se nejedná o dobu 5 let, ale o uzavřené období jednoho roku. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby výživné snížil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 7. V doplnění odvolání žalobce ještě uvedl, že soudu prvního stupně předložil lékařskou zprávu ze dne [datum], ze které vyplývají žalobcem tvrzené skutečnosti, tu však soud nijak nehodnotil. Žalobcův důchod byl rovněž soudu znám, ponechání výživného v původní výši za této situace je pro žalobce zničující a nemravné, přiznání nákladů řízení potom zcela nepochopitelné 8. Žalovaný v písemném vyjádření k podanému odvolání uvedl, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně v tom směru, že žalobce přes poučení neunesl důkazní břemeno. Poukázal rovněž na to, že žalobce nepřistoupil na uzavření smíru, kterým by bylo výživné sníženo o 1/3, kladl si nepřijatelné podmínky. Náklady řízení byly správně přiznány dle úspěchu ve věci. 9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Dokazování doplnil podle ust. § 213 o.s.ř. 10. Z lékařské zprávy [nemocnice] ze dne [datum], kterou měl k dispozici již soud prvního stupně a která se nachází na č.l. 32 spisu sp.zn. 24 C 459/2019 (jedná se o věc spojenou s nyní souzenou ke společnému projednání), odvolací soud zjistil, že žalobce je léčen pro hypertenzi, hyperlipidémii, je léčen na kardiologii, což vyžaduje trvalou medikaci. Dále je léčen pro chronické degenerativní onemocnění pohybového aparátu s recidivujícími výpotky, bolestivostí a omezenou mobilitou, trpí i trvající funkční poruchou střev. Léčení vyžaduje klidový režim, je sledován rovněž [lékařem] pro bipolární psychózu. Celkově se jedná o chronická progradující onemocnění vyžadující stálou léčbu, medikaci a omezení fyzické a stresové zátěže. Nedodržení těchto podmínek může u pacienta výrazně zhoršit jeho zdravotní stav. Závěrem se ve zprávě uvádí, že z důvodu závažného kritického zhoršení zdravotního stavu s rizikem přímého ohrožení života není jmenovaný schopen žádné, ani nejjednodušší výdělečné činnosti. Zdravotní stav vyžaduje zvýšenou péči s podstatně vyššími finančními náklady, než před hospitalizací, ze které byl propuštěn [datum] (hospitalizace trvala od [datum] do [datum], a to na kardiologii). 11. Na danou věc je třeba aplikovat ust. § 910 a násl. o.s.ř., zejména ust. § 913 a 915 o.z., které užil i soud prvního stupně, nesprávně však tyto podmínky v případě snížení výživného žalobce za uzavřené období posoudil, a zejména zcela nedůvodně žalobu zamítl z toho důvodu, že žalobce přes poučení soudu podle ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř. neunesl břemeno důkazní ohledně prokázání svých výdajů na léky a bydlení. Žalobci lze přisvědčit, že již na podkladě shora uvedené lékařské zprávy lze mít jednoznačně za prokázané, že na straně žalobce v důsledku jeho výrazně zhoršeného zdravotního stavu došlo k takové změně poměrů, která odůvodňuje snížení výživného za rozhodné uzavřené období od [datum], tedy od podání návrhu, když jeho podání bezprostředně a souvisí se zhoršením zdravotního stavu. Provedením důkazu, který soud zcela opomněl totiž bylo prokázáno, že právě v rozhodném období došlo k výraznému, kritickému zhoršení zdravotního stavu dokonce s rizikem přímého ohrožení života, s výrazně vyššími náklady na léčbu, než tomu bylo v minulosti. S ohledem na tento dlouhodobě a trvale nepříznivý zdravotní stav i v souvislosti s věkem žalobce, jsou podmínky pro snížení výživného jednoznačně dány, aniž by bylo třeba jakkoli dál zjišťovat další skutkové okolnosti. V řízení totiž bylo prokázáno, že na straně žalobce došlo k takové změně poměrů podle ust. § 913 o.z., která snížení výživného odůvodňuje, přičemž částku [částka] považuje odvolací soud za limitní, tedy maximální, neboť jinak by žalobce byl ohrožen v uspokojování základních potřeb a potřeb souvisejících s jeho zdravotním stavem. 12. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl postupem podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. 13. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1, 2 o.s.ř., když úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly. V řízení před soudem prvního stupně byl totiž zastoupen obecným zmocněncem. O odměně ustanovené zástupkyně rozhodne soud prvního stupně samostatným usnesením.