13 CO 315/2022-231 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] spolu s 8,05% zákonným úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení a částku [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě žalobkyni zaplatit k rukám jejího zástupce Mgr. Bc. [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení [částka]. Takto rozhodl poté, co byl jeho předchozí rozsudek č.j. [číslo jednací] ze de [datum rozhodnutí] z podnětu odvolání žalobkyně v zamítavých výrocích o věci samé II. (smluvní pokuta [částka]) a III. (zbývající část odměny od 6.1. do [datum] ve výši [částka] s 8,05% úrokem z prodlení) a ve výroku o nákladech řízení IV. usnesením Městského soudu v Praze z [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], zrušen a v tomto rozsahu mu byla věc vrácena k dalšímu řízení. 2. Poté, co v intencích zmíněného kasačního usnesení Městského soudu v Praze dokazování doplnil listinnými důkazy, výpověďmi svědkyň a účastnickými výslechy žalobkyně a jednatelky žalované vzal za prokázáno, že mezi účastníky vznikl právní vztah na základě smlouvy o poskytování služeb ze dne [datum], která podrobně upravovala práva a povinnosti smluvních stran, Od [datum] nemohla žalobkyně podmínky smlouvy plnit, neboť jí v tom žalovaná zabránila tím, že jí neumožnila užívat počítač v prostorách žalované a odmítla poskytovat potřebná data a přístupy. Žalovaná neměla o další práci žalobkyně zájem, neboť s její prací nebyla spokojena a dopisem z [datum], doručeným žalobkyni dne [datum] smlouvu vypověděla bez uvedení důvodu s dvouměsíční výpovědní dobou, která počala běžet dnem [datum]. Poté jí emailem [datum] zaslala (v běžící výpovědní lhůtě) odstoupení od smlouvy s poukazem na § 2002 o. z., protože mimo jiné nedisponovala potřebou úrovní znalosti anglického jazyka a tedy nemohla zajistit potřebnou koordinaci s anglicky hovořícími klienty. Dále vzal za prokázáno, že žalobkyně pro žalovanou neposkytovala služby podle ujednání ve smlouvě, a to zejména samostatně (bod 4.1 smlouvy), byť ve svém životopise avizovala znalost anglického a německého jazyka jako středně pokročilou. Tvrzení žalobkyně, že nedostala žádné upozornění, ani výtku ohledně jazykových dovedností a tvrzení jednatelky žalované, že žalobkyni na nedostatečnost její angličtiny upozorňovala, zůstala i nadále rozporná, avšak bez vlivu na závěr o skutkovém stavu. Tvrzení žalované o nepřijatých hovorech po dobu směny žalobkyně a o pomoci kolegyň při vyřizování telefonických hovorů, příp. e-mailů potvrdila zejména svědkyně [jméno] [příjmení], nepřímo i svědkyně [jméno] [příjmení] a tyto skutečnosti potvrdila i jednatelka žalované. Svědkyně dosvědčily, že základní podmínku samostatně komunikovat se zahraničními klienty žalobkyně po dobu své práce pro žalovanou nesplňovala. Žalovaná umožňovala svým pracovníkům účast na jazykových kurzech a žalobkyně potvrdila, že těsně před podpisem smlouvy ([datum]) se lekce angličtiny zúčastnila. 3. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud I. stupně k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z., kterou žalobkyně porušila podstatným způsobem, neboť při jednání se zahraničními klienty nepostupovala samostatně, v mnoha případech se opakovaně obracela na pomoc přítomných kolegyň, a to po celou dobu, kdy pro žalovanou pracovala, tj. od [datum] do [datum]. Podmínka dobré a kvalitní úrovně znalosti a používání anglického jazyka je přitom pro žalovanou prvořadá, neboť její klientela je z velké většiny zahraniční. Žalovaná o kvalitách práce žalobkyně věděla, a to i v době, kdy žalobkyni navrhovala ukončení spolupráce dne [datum]. Uzavřel tak, že pokud žalovaná od smlouvy odstoupila [datum], neučinila tak bez zbytečného odkladu ([ustanovení pr. předpisu]. S ohledem na nespokojenost žalované s úrovní znalosti a používání zejména anglického jazyka žalobkyní by se totiž dalo předpokládat, že bez zbytečného odkladu bude trvat v řádu dnů příp. 1 až 2 týdnů. Pokud tak žalovaná učinila až dne [datum], učinila tak pozdě a odstoupení od smlouvy proto nebylo učiněno zákonem předpokládaným způsobem. Žalovaná sice mohla využít své právo odstoupit od smlouvy později (§ 2003 odst. 2 o. z.), avšak pouze v případě, kdyby žalobkyně pro žalovanou i nadále pracovala a ve způsobu své práce pokračovala, což se v daném případě nestalo, poněvadž žalovaná žalobkyni pracovat zamezila. Žalovaná tak sice zákonný důvod pro odstoupení od smlouvy měla, ale zákonným způsobem ho neuplatnila., proto má žalobkyně nárok na zbývající část odměny po dobu trvání výpovědní doby i na smluvní pokutu ve smyslu bodu [číslo] smlouvy. To, že žalobkyně využila ústavou zaručeného práva domoci se soudní ochrany, nelze v žádném případě považovat za šikanózní jednání ani za jednání v rozporu s dobrými mravy, když navíc byla žalovaná na možnost podání žaloby řádně upozorněna v předžalobní výzvě. Žalobě proto vyhověl i v její zbývající části a o nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci ([ustanovení pr. předpisu]. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, v němž nejprve poukázala na to, že v bodu 4 odvolání (míněno zjevně odůvodnění rozsudku – pozn. odvolacího soudu) je písařská chyba, když je namísto„ žalobkyně zopakovala, že jí byla dne [datum] doručena výpověď“ uvedeno„ žalovaná zopakovala…“ Uvedla, že se nemůže ztotožnit se závěry soudu, že nebylo zákonným způsobem uplatněno právo odstoupení. [příjmení] tvrzení v řízení uvedená se i žalobkyně naopak prostřednictvím svého tehdejšího právního zástupce koncem [anonymizováno] [rok] a v průběhu ledna naopak domáhala zpřístupnění prostor žalované, aby mohla dále poskytovat služby dle smlouvy; tato korespondence byla soudu doložena, ale v žádném ohledu k ní nebylo přihlédnuto. Souhlasit nelze ani s tvrzením, že na možnost podání žaloby byla upozorněna. Jednání s žalobkyní ohledně formy ukončení smlouvy o poskytování služeb probíhalo v rozmezí [anonymizováno] [rok] až počátek roku [rok], kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě a tehdejší právní zástupce žalobkyně již dále k podnětům ze strany žalované nereagoval a až krátce před uplynutím promlčecí doby byla zaslána předžalobní výzva s krátkou dobou k plnění a následně obratem podána žaloba. Dovozovala tak, že ve vztahu k odstoupení postupovala správně a v souladu se zákonem, toto je platné a účinné a naopak jednání žalobkyně vykazuje rysy zneužití práva, kdy došlo k výkladu a použití právního předpisu v rozporu s dobrými mravy. Navrhla proto, aby byl rozsudek soudu I. stupně„ ve výrocích I. a II.“ změněn tak, že se žaloba zamítá nebo aby byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. 5. V následném doplnění odvolání žalovaná sporovala závěry soudu, že odstoupení, byť bylo po právu, nebylo učiněno bezprostředně poté, co žalovaná zjistila možné důvody pro jeho realizaci. Jak vyplynulo z dokazování, již krátce po zahájení služeb vyšlo najevo, že jazyková úroveň žalobkyně je na velmi nízké úrovni, prakticky nedostačující pro poskytování služeb. Žalovaná však postupovala velmi vstřícně a nabízela žalobkyni možnost jazykových kurzů, zcela hrazených žalovanou, kterých však žalobkyně nevyužila. S ohledem na eskalaci situace, přistoupila k podání výpovědi dne [datum], která byla následována výzvou ze strany žalobkyně, aby jí poskytla součinnost pro výkon činnosti dle smlouvy o poskytování služeb. Zejména zpřístupnění prostor a údajů o klientech. Jak dříve uváděla, s ohledem na přístup žalobkyně a nutností ochrany osobních údajů a [anonymizována dvě slova] klientů kliniky, vstoupila do jednání s žalobkyní ohledně dalšího pokračování, které však nemělo jednoznačný výstup. Poukázala na poměrně nejednoznačnou definici a význam„ bez zbytečného odkladu“ podle § 2022 o. z. Jak je evidentní, žalobkyně počala poskytovat služby dne [datum], poté v krátkém časovém horizontu obdržela výtky ze strany žalované s tím, že byl dán prostor pro nápravu (formou žalovanou hrazených jazykových kurzů). Během čtyř měsíců nedošlo prakticky k žádnému zlepšení, žalobkyně na svých jazykových znalostech nijak nepracovala a naopak došlo k zatěžování zaměstnanců žalované, kteří museli nad rámec svých povinností zajišťovat i služby a činnosti žalobkyně. Mezi doručením výpovědi a odstoupením uběhly pouze 2 týdny, když je nutno vzít v potaz, že se jednalo o období konce kalendářního roku a je třeba zohlednit období vánočních svátků a [ulice] roku. Žalovaná není přesvědčena, že došlo k prodlení na její straně při odstoupení, naopak lze lhůtu bez zbytečného odkladu“ považovat za splněnou. Nemůže jí jít k tíži, že se snažila s žalobkyní jednat a poskytnout jí prostředky a lhůtu k nápravě. K porušování povinností na straně žalobkyně nedošlo jednou, jednalo se o dlouhodobější stav, který gradoval a o kterém bylo jednáno za účelem nápravy. Z dosavadní praxe Nejvyššího soudu ČR není dosud jednoznačně termín bez zbytečného odkladu definován, je třeba přihlédnout k okolnostem případu a jednání účastníků. Není to žalovaná, kdo by svým jednáním přispěl k následkům, které nastaly, ale naop