13 CO 366/2021-85 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni [částka] [anonymizováno] příslušenstvím a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Na základě skutečností zjištěných provedeným dokazováním vzal za prokázáno, že žalobkyně uzavřela dne [datum] jako vedoucí společník [anonymizováno] druhým společníkem [právnická osoba] a třetím společníkem [ulice] zdroje [anonymizována čtyři slova] smlouvu o sdružení na dobu neurčitou do splnění účelu účasti v soutěži o veřejnou zakázku SEZ, dokončení sanace na lokalitě [obec] – [právnická osoba] Dne [datum] účastnice uzavřely smlouvu o dílo (dále též„ smlouva“), jejímž předmětem bylo dokončení sanace na lokalitě [obec] [právnická osoba] [anonymizováno] cenou za provedení díla [částka]. Dobu plnění ke zpracování a doručení realizačního projektu si strany v jejím článku 3.3. sjednaly do 2 měsíců od účinnosti této smlouvy a případné připomínky že zhotovitel zapracuje do dalších třiceti dnů. V článku 8.1 byla stanovena smluvní pokuta v případě prodlení [anonymizováno] některým z termínů z článků III. a XII., přičemž zhotovitel je v případě prodlení povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,2% z ceny díla za každý den prodlení. Výzvou z [datum] žalovaná vyzvala žalobkyni k úhradě smluvní pokuty ve výši [částka] do [datum] za 4 dny prodlení, když smlouva nabyla účinnosti dne [datum] a žalobkyně měla žalované doručit realizační projekt do dvou měsíců, tj. do 1.9., resp. [datum] (konec lhůty připadl na neděli), avšak doručen jí byl až [datum] Smluvní pokuta byla žalobkyní uhrazena [datum] [anonymizováno] tím, že jejím zaplacením nárok na smluvní pokutu neuznává. [ulice] inspekce životního prostředí podle svého vyjádření z [datum] neměla k projektové dokumentaci připomínky; rovněž [právnická osoba], a.s. neměla podle svého vyjádření z [datum] připomínky; Ministerstvo životního prostředí doručilo [datum] souhlasné stanovisko [anonymizováno] projektem; dne [datum] byla [anonymizováno] Mgr. [jméno] [příjmení] jako supervizorem uzavřena smlouva o supervizi a koordinaci BOZP a žalovaná se vyjádřila k projektu souhlasně dne [datum] a žalobkyni vyzvala k zahájení přípravných a sanačních prací dne [datum] Cena za projekční práce byla určena částkou [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolnému plnění výzvou z [datum], na což žalovaná reagovala negativně dopisem ze [datum]. 3. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud I. stupně [anonymizováno] odkazem na § 588, § 2048, § 2051, § 2586 o. z. a judikaturu Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudky sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka]) k závěru, že požadovaná smluvní pokuta je na první pohled vysoká a nadto je výsledkem relativně krátkého prodlení žalobkyně, nicméně smluvní pokuta nebyla sjednána pevnou částkou, nýbrž procentuální sazbou 0,2% denně odvíjející se od ceny díla, když takovýto způsob stanovení výše smluvní pokuty je zcela standardní a v korelaci k ceně díla ji nelze považovat za zjevně nepřiměřenou. Za lichou považoval námitku žalobkyně, že cena dodávané projektové dokumentace nedosahuje výše smluvní pokuty, neboť v tom netkví utvrzovaná povinnost; smluvní pokutou je utvrzeno její včasné dodání, kdy žalovaná zjevně chtěla motivovat zhotovitele k dodržení termínu. Obstát podle soudu I. stupně nemůže ani argument, že jiné dotčené subjekty nepostupovaly tak, aby byly dodrženy dané lhůty, když to jsou vztahy mezi žalovanou a těmito subjekty. Relevantní není ani okamžik, kdy žalovaná uzavřela smlouvu se supervizorem, protože je pouze na žalované, jak si obchodní případ vede i jak si vytváří časové rezervy a stanovuje termíny. V případě smluvní pokuty stanovené za každý den prodlení je rozhodovací praxe vyšších soudů ustálena a smluvní pokuta sjednaná ve výši zhruba 0,5% denně z dlužné částky je posuzována jako platné ujednání, které je v souladu [anonymizováno] dobrými mravy, zatímco ujednání o smluvní pokutě ve výši 1% denně je považována za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]). Pokud byla sjednána přiměřená denní sazba (což v posuzovaném případě byla), pak nelze usuzovat na nepřiměřenost smluvní pokuty z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhotrvajícího prodlení dlužní a [anonymizováno] tím spojeným navyšováním (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]). Smluvní pokutu sjednanou v daném případě ve výši 0,2% denně z ceny díla neshledal soud I. stupně [anonymizováno] přihlédnutím k charakteru smlouvy, k významu zajišťované povinnosti, k výši ceny díla a okolnostem jejího sjednání jako nepřiměřenou, ač je její výše opticky vysoká. Dovodil, že k tíži žalované nemůže jít námitka žalobkyně, že zvládla předložit projektovou dokumentaci v extrémně krátké době, neboť nevěděla, odkdy začne plynout lhůta k jejímu předložení. Žalobkyně se totiž dobrovolně zúčastnila výběrového řízení na získání veřejné zakázky, tedy souhlasila [anonymizováno] podmínkami vypsaného výběrového řízení, měla informaci, že v řízení uspěla, věděla, kdy došlo k podpisu smlouvy a žalovaná podle smlouvy neměla povinnost ji informovat o zveřejnění smlouvy. Žalobkyně věděla, že smlouva může být zveřejněna nejdříve v den podpisu a nejpozději do 1 měsíce od podpisu a bylo tedy na ní, aby v tomto období sledovala registr smluv, aby si tak„ nestandardně krátkou lhůtu“ svým přičiněním nezkrátila na„ extrémně krátkou“. Důsledkem jejího částečně liknavého přístupu bylo to, že se o zveřejnění smlouvy dozvěděla až [datum] a utvrzenou lhůtu promeškala o 4 dny. Lze sice přisvědčit žalobkyni, že neměla možnost o smluvních podmínkách vyjednávat, nicméně na tyto podmínky dobrovolně přistoupila a nemohly být pro ni překvapením. Konstatoval, že pokud lze mít za to, že je smlouva mírně vychýlena ve prospěch zadavatele tím, že jsou utvrzovány předně povinnosti žalobkyně jako zhotovitelky díla, pak na druhou stranu je to vyváženo tím, že stát poskytuje jistotu zaplacení vysoké ceny díla, což žalobkyně nepochybně také brala do úvahy, když se do řízení o získání veřejné zakázky hlásila. Poněvadž soud I. stupně nepovažoval v daném případě smluvní pokutu za nepřiměřenou, nemohla nastoupit druhá fáze jeho rozhodování, kdy se posuzuje, zdali soud použije svého moderačního práva či nikoli, tj. zda nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]). Žalobu proto zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). 4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas obsáhlé odvolání a poté, co v něm shrnula skutkový stav a odůvodnění rozsudku, soudu I. stupně vytkla, že se žádným způsobem nevypořádal [anonymizováno] její hlavní námitkou, že uplatnění práva žalované na úhradu smluvní pokuty představovalo v daném případě zjevné zneužití práva, jež podle § 8 o. z. nepožívá právní ochrany, a naproti tomu se zabýval tím, zda je ujednání o smluvní pokutě právním jednáním, které se zjevně příčí dobrým mravům podle § 588 o. z. či nikoli, ačkoliv takovou námitku v průběhu řízení nikdy nevznesla. Případnou neplatností ujednání o smluvní pokutě se tak soud I. stupně patrně zabýval z úřední povinnosti a podle jejího názoru dospěl i ke správnému závěru, když konstatoval, že v daném případě nepředstavuje ujednání o smluvní pokutě právní jednání, které by se zjevně příčilo dobrým mravům. To však nic nemění na tom, že se nijak nevypořádal [anonymizováno] jí uplatněnou námitkou a řízení tak zatížil vadou, která mohla mít a také měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dále uvedla, že svoji povinnost vyhotovit a žalované odevzdat realizační projekt splnila řádně, nikoli však včas, a sice se zpožděním 4 dnů. Toto nikoli včasné odevzdání realizačního projektu nicméně nemělo absolutně žádný dopad na další postup plnění díla podle smlouvy a ani ho mít nemohlo, když v době odevzdání realizačního projektu nebyl splněn jeden ze základních předpokladů pro jeho schválení ze strany žalované, a to obsazení pozice supervizora. Tím, že žalovaná v době uzavření smlouvy ani v dohledné době poté nezahájila zadávací řízení na veřejnou zakázku související [anonymizováno] poskytováním služeb při výkonu funkce supervizora, fakticky znemožnila, aby byl realizační projekt schválen ze strany osoby pověřené výkonem této funkce ve lhůtách stanovených ve směrnici [anonymizováno] a [anonymizováno] [číslo] což ve svém důsledku znamenalo, že realizační projekt nemohl být finálně schválen ze strany žalované, která tak nebyla oprávněna ji vyzvat k zahájení další fáze plnění smlouvy, tj. vlastní sanační činnosti v příslušných lokalitách. Zadávací řízení bylo ze strany žalované zahájeno až dne [datum] a smlouva [anonymizováno] příslušným dodavatelem byla uzavřena až dne [datum]. Logicky tak supervizor nemohl vydat své stanovisko k realizačnímu projektu do dvaceti pracovních dnů od jeho odevzdání žalobkyní, neboť tato lhůta skončila už dne [datum], tedy bezmá