14 CO 31/2022-220 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] oproti předání osobního vozidla žalobkyní na místě jí určeném (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že od žalované zakoupila osobní motorové vozidlo [anonymizováno], [příjmení]: [anonymizováno], rok výroby [rok], s potvrzením o schválení technické způsobilosti vozidla k provozu na pozemních komunikacích ze dne [datum], jehož výrobci jsou dle technického průkazu [právnická osoba] a. s. a [právnická osoba] (dále jen„ osobní automobil“). Po zakoupení se žalobkyně dozvěděla, že výrobce osobní automobil vybavil dieslovým motorem [anonymizováno] se zabudovaným softwarem, který rozpoznává, že motor pracuje v režimu odpovídajícím požadavkům laboratorních testů výfukových plynů a změnou nastavení [anonymizováno] dočasně sníží množství vznikajících oxidů dusíku, aby automobil po dobu testů splnil zákonný limit emisí. Účelem tohoto software je snížit emise oxidů dusíku výlučně během testování. Při následném běžném provozu pak tato vozidla mají vyšší emise oxidů dusíku, než je povoleno příslušnými právními předpisy. Osobní automobil žalobkyně je tak jedním z automobilů, kterých se týká skandál zvaný [anonymizováno] O této skutečnosti se žalobkyně mohla dozvědět nejdříve [datum] z prohlášení německého ministra dopravy. Žalobkyně byla vystavena riziku, že přijde o technickou způsobilost vozidla k provozu. Žalobkyně proto žalobou od kupní smlouvy odstoupila a žádala vrácení kupní ceny [částka]. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala, že žalobkyně žalovaný nárok neuplatnila včas, že včas žalované neoznámila vadu vozidla. Žalobkyni byla dopisem výrobce ze dne [datum] nabídnuta aktualizace software, čímž by byla vada osobního automobilu odstraněna, žalobkyně si však dopis nepřevzala. K předání vozidla žalobkyni došlo dne [datum], lhůta pro oznámení vad a uplatnění práv z vadného plnění proto uplynula již dne [datum]. Žalobkyně tak dle § 2111 o. z. pozbyla právo odstoupit od smlouvy. Právo z vadného plnění nemůže být žalobkyni přiznáno rovněž podle § 2112 o. z. Žalobkyně vadu oznámila žalované až doručením žaloby dne [datum]. V době prodeje neměla žalovaná o přítomnosti vadného software žádných informací. Žalobkyni byla v rámci dobrovolné servisní akce nabídnuta bezplatná aktualizace software, což žalobkyně odmítla. Žalobkyně osobní vozidlo bez problémů užívala přibližně 3 roky poté, co se mohla objektivně dozvědět o okolnostech, na nichž staví svůj nárok. 4. Soud I. stupně provedeným dokazováním zjistil, že žalobkyně coby kupující dne [datum] převzala osobní automobil od žalované coby prodávající. U osobního automobilu byla sjednána prodloužená záruka na 4 roky, do 120 000 km. Dne [datum] zadala žalobkyně [příjmení] kód osobního automobilu do vyhledávače na webových stránkách [právnická osoba] a zjistila, že osobní automobil je jedním z vozidel, ve kterých byl instalován vadný software. Výrobcem osobního automobilu je [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova]. Dne [datum] byl u osobního vozidla proveden servis a záruka mobility byla prodloužena o 1 rok. Současně byla žalobkyni nabídnuta účast na svolávací akci„ [anonymizováno]“, ale žalobkyně odmítla provedení technického úkonu„ Servisní akce [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ([anonymizováno])“. Provedený servis a odmítnutí tohoto technického úkonu žalobkyně stvrdila svým podpisem. 5. Soud I. stupně nehodnotil tyto provedené důkazy: článek [anonymizováno]: cinknutá [anonymizováno], internetová diskuze uživatelů vozidel [anonymizováno] se zkreslujícím softwarem, rozhodnutí soudu v Severní Kalifornii, neboť nebyly relevantní pro posouzení a rozhodnutí věci. 6. Soud I. stupně uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena kupní smlouva ve smyslu § 2079 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na základě které žalobkyně zakoupila od žalované osobní automobil, který [datum] převzala. Od tohoto dne počala žalobkyni běžet lhůta dle § 2112 o. z., která v případě skryté vady činí 2 roky ode dne převzetí vozidla. Soud I. stupně uzavřel, že osobní automobil trpěl v době předání skrytou vadou, kterou byl vadný software. Nebýt aféry [anonymizováno], tuto vadu by žalobkyně ani žalovaná nezjistily. Nejedná se o vadu, kterou by způsobila žalovaná coby prodávající porušením některé své povinnosti, nejde ani o skutečnost, o které by v době odevzdání věci věděla nebo vědět musela. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci své obrany namítala, že žalobkyně až do podání žaloby žádné úkony stran notifikace této vady ve vztahu k žalované neučinila a že jí vada byla oznámena až doručením žaloby, a vzhledem k tomu, že k předání osobního automobilu došlo dne [datum], dvouletá lhůta dle § 2112 o. z. uplynula dle názoru soudu I. stupně [datum] a práva z vadného plnění nelze žalobkyni přiznat. 8. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalované od zjištění vady do podání žaloby vadu neoznámila, došlo dle názoru soudu I. stupně ve smyslu § 2111 o. z. rovněž k prekluzi práva žalobkyně odstoupit od kupní smlouvy. Dokazováním bylo zjištěno, že během servisu osobního automobilu dne [datum] žalobkyně musela zjistit, že se na jejím vozidle předmětná vada vyskytuje, neboť jí bylo nabídnuto odstranění této vady. Žaloba, kterou byla vada notifikována, však byla podána až téměř 10 měsíců poté. Nadto strany shodně tvrdily, že se o vadě mohly nejdříve dozvědět již dne [datum] z prohlášení německého ministra dopravy. 9. Soud I. stupně dále uvážil, že byla poskytnuta pětiletá záruční doba, když záruka za jakost sjednaná na 4 roky byla následně prodloužena o další 1 rok. V souladu s § 2115 o. z. počala záruční doba běžet dnem předání osobního automobilu, tj. [datum], a skončila [datum] Ani v této záruční době nebyla vada žalované oznámena. 10. Soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně neoznámila žalované vadu osobního automobilu včas a že tak žalovaný nárok nemůže být důvodný. Žalobu proto v plném rozsahu zamítl. 11. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal právo na jejich náhradu ve výši [částka]. 12. Rozsudek v celém jeho rozsahu napadla včasným a přípustným odvoláním žalobkyně. Své odvolání podáním z [datum] doplnila. Žalobkyně vytýkala soudu I. stupně, že nepřihlédl ke skutečnostem, které tvrdila, a k důkazům, které označila, a že proto neúplně zjistil skutkový stav. Soud I. stupně nehodnotil článek o [anonymizováno], internetovou diskuzi uživatelů vozidel [anonymizováno] se zkreslujícím softwarem a ani rozhodnutí soudu v Severní Kalifornii. K návrhu žalobkyně soud I. stupně ani neustanovil znalce v oboru ekonomika a strojírenství se specializací na motorová vozidla za účelem ocenění předmětného osobního automobilu. 13. Žalobkyně dále vytýkala soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci. V daném případě se jednalo o vadu neodstranitelnou, nebylo proto třeba zasílat žalované výzvu k odstranění vady. [příjmení] promlčecí lhůta ve smyslu § 2112 o. z. nemohla začít běžet ke dni předání vozidla žalobkyni, neboť k tomuto datu žalobkyně neměla a ani nemohla mít žádnou informaci o tom, že osobní automobil předmětnou vadou trpí. O vadě se žalobkyně dozvěděla až po provedení servisu dne [datum], kdy odmítla odstranění vady, neboť se dle jejího názoru jedná o vadu neodstranitelnou. Dle žalobkyně nemohla dvouletá promlčecí lhůta počít běžet ani dne [datum], neboť samotné prohlášení německého ministra dopravy neznamená, že se o něm dozví český subjekt a že jej vztáhne na svůj majetek. 14. Žalobkyně je přesvědčena, že od kupní smlouvy podanou žalobou řádně a včas odstoupila a že je žalovaný nárok důvodný. Navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni oproti předání osobního automobilu částku [částka], a aby přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 15. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil. [příjmení] lhůta dle § 2112 o. z. se týká nároků ze skrytých vad, u kterých se předpokládá počáteční nevědomost kupujícího. Jedná se o lhůtu objektivní, která počala běžet ode dne předání osobního automobilu. U skrytých vad se dále uplatní lhůta subjektivní, která je bez zbytečného odkladu poté, kdy kupující mohl při dostatečné péči vady zjistit. Pokud se žalobkyně o vadě dozvěděla při servisu vozidla dne [datum] a vadu oznámila žalované až žalobou, která byla žalované doručena dne [datum], nedodržela zjevně ani lhůtu k oznámení vady bez zbytečného odkladu. Již zjištění, že žalobkyně neoznámila vadu včas, je dle § 2112 o. z. dostačující k zamítnutí žaloby. Argumentuje-li žalovaná tím, že v případě neodstranitelné vady není třeba vyzývat k odstranění vady, přehlíží, že jí soud I. stupně nevy