14 CO 361/2021-68 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, výrokem II žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě došlé soudu dne [datum], kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy za pět nepřiměřeně dlouhých řízení vedených u Krajského soudu v [obec]. Ve vztahu k řízení vedenému pod sp. zn. [spisová značka], které bylo zahájeno [datum] a skončeno [datum], se domáhala zadostiučinění ve výši [částka]. Ve vztahu k řízení vedenému pod sp. zn. [spisová značka], které bylo zahájeno [datum] a skončeno [datum], se domáhala zadostiučinění ve výši [částka]. Ve vztahu k řízení vedenému pod sp. zn. [spisová značka], které bylo zahájeno [datum] a skončeno [datum], se domáhala zadostiučinění ve výši [částka]. Ve vztahu k řízení vedenému pod sp. zn. [spisová značka], které bylo zahájeno [datum] a skončeno [datum], se domáhala zadostiučinění ve výši [částka]. Ve vztahu k řízení vedenému pod sp. zn. [spisová značka], které bylo zahájeno [datum] a skončeno [datum], se domáhala zadostiučinění ve výši [částka]. 3. Žalovaná uplatnila podáním ze dne [datum] námitku promlčení žalobou uplatněných nároků. 4. Žalobkyně reagovala podáním ze dne [datum] tak, že na věc je pohlížet prizmatem nového občanského zákoníku, který komplexně pro všechny soukromoprávní vztahy řeší problematiku promlčení a který výslovně nepotvrdil půlroční promlčecí dobu vůči státu, čímž nepřímo novelizoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen " zákon č. 82/1998 Sb.). Dále je třeba zohlednit Listinu základních práv a svobod, zejména princip rovnosti účastníků. 5. Soud I. stupně ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastnicemi předložených listinných důkazů a účastnice s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily. 6. Z listinných důkazů a nesporných tvrzení účastnic vzal soud I. stupně za prokázané, že žalobkyně se dne [datum] obrátila na žalovanou s žádostí o zaplacení újmy ve výši a z důvodu uvedeného v žalobě; stanoviskem ze dne [datum] žalovaná žádosti žalobkyně nevyhověla z důvodu promlčení nároků žalobkyně. Řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne [datum rozhodnutí] a skončilo dne [datum]. Řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne [datum rozhodnutí] a skončilo dne [datum]. Řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne [datum rozhodnutí] a skončilo dne [datum]. Řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne [datum rozhodnutí] a skončilo dne [datum]. Řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne [datum rozhodnutí] a skončilo dne [datum]. 7. Po právní stránce soud I. stupně věc posuzoval dle § 1, § 5, § 13 odst. 1, § 14 a § 15, § 31a, § 32 odst. 3, § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., a uzavřel, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou § 14 citovaného zákona spočívající v předběžném uplatnění nároku u žalované. Následně se soud I. stupně zabýval námitkou promlčení uplatněného nároku vznesenou žalovanou a s odkazem na komentářovou literaturu (srov. [příjmení], P., [příjmení], V.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 374 – 399.) vyložil, že nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu se promlčuje ve zcela speciálně konstruované (odlišně od zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) promlčecí lhůtě. Počátek běhu šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůty se odvíjí od vědomosti poškozeného, že došlo k nemajetkové újmě, tedy kdy se dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky. Objektivní desetiletá lhůta pak počíná běžet od okamžiku této okolnosti (právní skutečnosti), která je coby nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup pro vznik újmy vyvolávajícím činitelem. Ve vztahu k újmám vyvolaným nepřiměřenou délkou řízení je pak běh obou lhůt modifikován konstrukcí nemožnosti uplynutí lhůty před koncem řízení, v němž k průtahům došlo. Promlčení (skončení subjektivní ani objektivní lhůty) tedy nemůže nastat dříve, než uplyne doba šesti měsíců od skončení takového řízení. 8. Všechna namítaná řízení byla pravomocně skončena v říjnu a listopadu 2018, kdy se žalobkyně nejpozději dozvěděla o tvrzené nemajetkové újmě způsobené jí v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky soudního řízení. Od tohoto dne počala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta k uplatnění práva na zadostiučinění, která skončila nejpozději v dubnu či květnu 2019. Žalobkyně však uplatnila svůj nárok u žalované až dne [datum], tudíž po marném uplynutí promlčecí lhůty. Z uvedeného důvodu i žaloba doručená soudu dne [datum] nebyla podána včas, resp. byla podána až po marném uplynutí zákonem stanovené promlčecí lhůty. 9. Na tomto základě soud I. stupně s ohledem na důvodně vznesenou námitku promlčení žalobu zamítl, aniž by se zabýval tím, zda ve věci je dán odpovědnostní titul a vznikem újmy. 10. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 o.s.ř., § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“), a v řízení zcela úspěšné nezastoupené žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení odpovídající paušální náhradě [částka] za písemné vyjádření k žalobě. O lhůtě k plnění rozhodl soud I. stupně dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 11. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Namítala, že na věc je třeba nahlížet prizmatem nového občanského zákoníku a Listiny základních práv a svobod. Zákon [číslo] Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“) nabyl účinnosti až po vydání a účinnosti zákona č. 82/1998 Sb. Jde tak o nepřímou novelizaci tohoto předpisu, neboť v o.z. je problematika promlčení řešena komplexně pro všechny soukromoprávní vztahy. Zákonodárce výslovně nepotvrdil půlroční promlčecí dobu. Je-li dle o.z. promlčecí doba tříletá, pak s ohledem na § 2 odst. 1 o.z., čl. 1 Listiny základních práv a svobod by v souladu se zásadou rovnosti měla platit stejná promlčecí lhůta i pro stát, který se v oblasti soukromého práva považuje za právnickou osobu (§ 21 o.z.). S uvedenou námitkou se soud I. stupně nevypořádal, pouze uvedl, že jde o speciálně konstruované ustanovení. Na běhu promlčecí doby dle zákona č. 82/1998 Sb. však nic speciálního není, a proto se má uplatnit pravidlo lex posterior derogar priori. Soudu I. stupně dále vytýkala, že se nevypořádal ani s námitkou, že vznesená námitka promlčení je v rozporu s pojetím materiálního právního státu, dobrými mravy a jedná se o zjevné zneužití práva, které dle § 8 o.z. nemá požívat právní ochrany. V případě rovnosti účastníků soukromoprávních vztahů jde o to, aby promlčecí lhůta byla pro všechny stejná. Disproporci založenou na půlroční promlčecí době ve prospěch státu nelze překovat tvrzením, že jde o dostatečně dlouhou dobu, která je na hranici ústavnosti (této dostatečnosti si není příliš jistý ani Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 3391/15). Dle žalobkyně Ústavní soud nikdy danou situaci neprověřil prizmatem rovnosti. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1430/13 pak zformulovala názor, že promlčecí doba v případě paušalizovaného odškodnění za průtahy řízení by měla být posuzována obdobně jako promlčecí doba za odškodnění majetkové újmy, neboť tuto majetkovou újmu v sobě v podstatě zahrnuje. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví. 12. K odvolání žalobkyně se žalovaná nevyjádřila. 13. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o.s.ř., aniž ve věci nařizoval jednání, neboť účastnice s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasily (§ 214 odst. 3 o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.), a dospěl k následujícím závěrům. 14. S ohledem na vznesenou námitku promlčení se soud I. stupně správně nejprve zabýval tím, zda tento nárok je či není promlčen, a správně aplikoval ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., které stanoví zvláštní úpravu promlčení, pokud