15 CO 192/2022-221 — Městský soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvého stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím ve výroku uvedeným do tří dnů od právní moci rozsudku, dále povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] v téže lhůtě a v téže lhůtě taktéž zaplatit [země] – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náklady řízení ve výši [částka]. Takto rozhodl o žalobě založené na tvrzení, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, a to tak, že žalobce se svým vozidlem stál v koloně vozidel a měl sešlápnutý brzdový pedál. V tomto okamžiku do vozu [anonymizována dvě slova] ([registrační značka]) řízeném žalobcem zezadu narazilo vozidlo [anonymizována dvě slova] ([registrační značka]) pojištěné u žalované. Intenzita srážky byla relativně malá, kdy na obou vozidlech jsou minimální známky poškození. [ulice] nehoda nebyla šetřena na místě [stát. instituce], proto nejsou o průběhu známé žádné další informace. Při dopravní nehodě byl žalobce připoután bezpečnostním pásem, a protože střet vozidel byl nenadálý, došlo k prudkému předklonu jeho hlavy a následnému úderu hlavy o hlavovou opěrku. Náraz byl nečekaný, a protože žalobce stál na brzdě, tak došlo k velkému pohybu jeho hlavy vpřed a ihned vzad. Protože v té [anonymizováno] kontroloval situaci v levém zpětném zrcátku, měl hlavu vytočenou tímto směrem k zadní část hlavy narazila prudce do hrany hlavové opěrky a utrpěl tím zranění na mozku. Žalovaná neuznala toto zranění, které žalobce utrpěl, nechala si vypracovat znalecký posudek soudním znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc., když ze znaleckého posudku vyplývá, že zranění – těžký otřes mozku, se kterým souvisí i krátkodobé bezvědomí a další symptomy, z dodané [anonymizována dvě slova] nevyplývají. Znalec dospěl k závěru, že kontuzní ložisko mozku T-O vpravo nesouvisí s předmětnou dopravní nehodou. Žalobce s tímto názorem nesouhlasil a nechal ve věci vypracovat znalecký posudek z oboru biomechaniky, který zpracoval doc. Ing. [jméno] [příjmení] a ze znaleckého posudku vyplývá, že vznik kontuze mozku v oblasti T-O lze velmi dobře vysvětlit relativním pohybem hmoty mozku při nárazu hlavy o pevnou překážku. Oba tyto mechanismy vzniku poranění odpovídají průběhu dopravní nehody, kdy do stojícího vozidla narazilo druhé vozidlo zezadu. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, když učinila nesporným, že dne [datum] došlo v obci [obec], místní část [část obce], na ulici [ulice] k dopravní nehodě tak, že [jméno] [příjmení], řidič vozidla [značka automobilu], [registrační značka] nedodržel dostatečnou bezpečnostní vzdálenost za před ním jedoucím vozidlem tov. zn. Seat Altea, [registrační značka], řízeným žalobcem, který zastavil své vozidlo za před ním stojící kolonou, a v důsledku toho došlo ke střetu. Současně učinila nesporným, že vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], jehož provozem byla škoda způsobena, bylo v [anonymizováno] této dopravní nehody pojištěno u žalované v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V rámci likvidace předmětné pojistné události žalovaná vyplatila žalobci částku ve výši [částka] sestávající se z bolestného a náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Žalobce podle žalované doposud jím tvrzený nárok na další bolestné, jdoucí nad rámec již vyplaceného, neprokázal. 3. Soud prvého stupně po provedeném dokazování vyšel z toho, že dne [datum] došlo v obci [obec], místní část [část obce], na ulici [ulice] k dopravní nehodě tak, že pan [jméno] [příjmení], řidič vozidla [značka automobilu], [registrační značka], nedodržel dostatečnou bezpečnostní vzdálenost za před ním jedoucím vozidlem tov. zn. Seat Altea, [registrační značka], řízeným žalobcem, který zastavil své vozidlo za před ním stojící kolonou, a v důsledku toho došlo ke střetu, a že vozidlo [značka automobilu] [registrační značka], jehož provozem byla škoda způsobena, bylo v [anonymizováno] této dopravní nehody pojištěno u žalované v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Jedinou, mezi stranami spornou skutečností v průběhu řízení, byl rozsah poranění žalobce a jeho příčina. Soud prvého stupně vzal za prokázané, že primární příčinou zranění žalobce byl nehodový děj, tedy náraz automobilu zezadu do automobilu žalobce, při němž do šlo k nárazu hlavy žalobce do opěrky a k otřesu mozku. Soud k takovému závěru došel mj. s ohledem na [anonymizována dvě slova], které navazovaly na dopravní nehodu a s ohledem na výslech svědků. [anonymizována dvě slova] byly sepsány zhruba 2 hodiny po dopravní nehodě a soud nemá za to, že by poranění mohlo být způsobeno z jiné příčiny, než v důsledku nehody. Svědci rovněž potvrdili popis nehodového děje tak, jak je popisoval žalobce. Uvedli, že žalobce se uhodil do hlavy, byl to náraz značný, přičemž v tu chvíli nebyl schopen ani odstavit vozidlo, musel tak učinit spolujezdec. Po vyhledání [anonymizováno] pomoci byl žalobci diagnostikován těžký otřes mozku. Žalovaný argumentoval znaleckým posudkem MUDr. [anonymizováno], avšak soud má jeho závěry za nejednoznačné, znalec vycházel ze špatného nastavení hlavové opěrky žalobcem. Nebylo ale prokázáno, že by tato hlavová opěrka byla skutečně špatně nastavená. Znalec vycházel z fotodokumentace, která byla provedena více jak měsíc po dopravní nehodě. 4. Soud prvého stupně s odkazem na ustanovení § 6 a 7 zák. č. 168/1999 Sb., jakož i § 2758 a § 2927 obč. zák. dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalobci se podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a proto bylo žalobě vyhověno. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, jímž se domáhala toho, aby rozsudek soudu prvého stupně byl zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení, když v obsáhlém odvolání zdůraznila, že žalobce ihned po nehodě žádnou [anonymizována tři slova], a naopak na místě s viníkem sám řešil samotnou nehodu a následně sám svým vozidlem (v pozici řidiče) odjel do zaměstnání. Žalobce nikdy v průběhu řízení netvrdil, jak byla hlavová opěrka v [anonymizováno] nehody nastavena, až v závěrečném návrhu uvedl, že nebylo prokázáno, že by hlavová opěrka byla nastavena špatně. Akcentovala, že [anonymizována dvě slova] samy o sobě nesvědčí ničeho o příčinné souvislosti zaznamenaným poranění s dopravní nehodou, nýbrž prokazují toliko [anonymizována dvě slova] [role v řízení] v [anonymizována dvě slova]. Stejně tak slyšení svědci, jimiž byli kolegové žalobce, nejsou schopni, coby laici v medicínské oblasti, posoudit rozsah zranění žalobce nastalých v příčinné souvislosti s nehodou, resp. skutečnost, zda u žalobce došlo či nedošlo k nitrolebečnímu poranění. Dále pak poukázali na závěry znaleckého posudku doc. [příjmení] s poukazem na to, že doc. [příjmení] nebyl s ohledem na svou odbornost schopen, v rámci svého posouzení, pracovat s podstatnou informací, a to, že žalobce bezprostředně po nehodě sám s viníkem konstruktivně řešil nastalou situaci, a poté odjel svým vozidlem do zaměstnání. Konečně akcentovala, že žalobce sám v rámci celého soudního řízení netvrdil, jak byla jeho hlavová opěrka v [anonymizováno] dopravní nehody nastavená a až v rámci svého závěrečného návrhu, po koncentraci řízení, ve snaze zvrátit závěry znalce [příjmení] [příjmení], začal tvrdit, že nebylo prokázáno, že by hlavová opěrka skutečně byla špatně nastavená. Dále poukázala na to, že žalobce se nedomáhá odškodnění za lehký otřes mozku, nýbrž za těžký otřes mozku, který však, dle znalce [příjmení] [příjmení] předpokládá již bezvědomí po delší dobu, mohou to být i hodiny či desítky hodin, což už vůbec neodpovídá stavu žalobce po dopravní nehodě. Akcentovala, že soud prvého stupně zcela pominul medicínské závěry MUDr. [anonymizováno] prakticky nezávisle na tom, jak měl žalobce nastavenou hlavovou opěrku ve vozidle, a ani se nevypořádal s tím, proč s těmito závěry nepracoval. 6. Žalobce ve svém písemném vyjádření vyvracel vývody odvolání žalované a navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, když mimo jiné zdůraznil, že soud prvého stupně si při hodnocení znaleckého posudku MUDr. [anonymizováno] počínal zcela v souladu s nálezem pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS [číslo], jakož i ze dne [datum], sp. zn. III ÚS 299/06, a tedy i v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. 7. Odvolací soud, k odvolání žalované, přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné. 8. Soud prvého stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečný skutkový podklad, provedené důkazy správně hodnotil ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř., a nepochybil ani v právním posouzení věci. Odvolací soud se s jeho závěry zcela ztotožňuje a pro stručnost svého odůvodnění proto odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně. Odvolací soud, stejně jako soud prvého stupně, dospěl k závěru, že primární příčinou zranění žalobce byl nehodový děj, tedy náraz