15 CO 95/2022-108 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem výrokem I. soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je jediným dědicem zůstavitele [jméno] [příjmení]. Výrokem II. nepřiznal žalovaným náhradu nákladů řízení. 2. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 a § 150 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Konstatoval, že žalovaní byli sice v řízení úspěšní, avšak soud prvního stupně shledal, že jsou zde okolnosti zvláštního zřetele hodné, a proto jim právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Tyto okolnosti soud prvního stupně spatřoval ve skutečnosti, že žalobce podal žalobu na základě nesprávné výzvy soudního komisaře, přičemž současně v řízení tvrdil skutečnosti, které (pokud by byly prokázány), by mohly vést k závěru, že byl vyděděn neprávem. Poukázal i na to, že žalovaní odmítli věc řešit smírem, ačkoli žalobce byl k takovému řešení nakloněn. 3. Proti výroku II. o nákladech řízení rozsudku soudu prvního stupně podali žalovaní včasné odvolání, v němž uvedli, že napadený nákladový výrok považují za nesprávný, stejně tak jako závěry soudu prvního stupně, které k němu vedly. Žalovaní měli za to, že skutečnosti, které soud prvního stupně považuje za důvody zvláštního zřetele hodné, nemohou z pohledu aplikace § 150 o. s. ř. obstát. To, že žalobce byl nesprávně poučen soudním komisařem, nemůže zakládat důvod pro nepřiznání náhrady nákladů úspěšným žalovaným. Nesouhlasili ani s úvahou soudu prvního stupně o tom, že pokud by tvrzení žalobce byla prokázána, bylo by možné usuzovat na to, že žalobce byl neprávem vyděděn. I pokud by toto bylo prokázáno, nemohlo by to vést k vítězství žalobce ve sporu, neboť bylo nesprávně zažalováno. Nesouhlasili ani s názorem soudu prvního stupně, že žalovaní nebyli ochotni spor o dědické právo řešit smírně. Domnívali se, že to byl naopak žalobce, který o takovéto mimosoudní vyřešení jejich sporu neprojevil zájem. Žalovaní z výše uvedených důvodů žádali, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení změnil tak, že jim bude přiznána náhrada nákladů řízení jak před soudem prvního stupně, tak i před soudem odvolacím. 4. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení považuje za správný, neboť jednal v intencích poučení, kterého se mu dostalo od soudního komisaře. Nezavinil tak vznik nákladů, a tyto nelze klást k jeho tíži. Dle jeho mínění se úhrady nákladů řízení mohou žalovaní domáhat přímo proti soudnímu komisaři. Rovněž se domníval, že žalovaní zmařili možnost smírného vyřešení sporu, když při jednání dne [datum] uvedli, že žádný prostor pro smírné řešení věci nevidí. Žalobce proto žádal, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. o nákladech řízení, jako věcně správný potvrdil a žalobci přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. o nákladech řízení dle § 212, § 212a o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných je důvodné. 6. Podle § 150 o. s. ř. platí, že jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. 7. Podle ustálené soudní judikatury je třeba o náhradě nákladů řízení přednostně rozhodnout dle § 142 o. s. ř., tj. zásadně podle úspěchu ve věci. Rozhodnout o náhradě nákladů řízení za použití § 150 o. s. ř. lze jen zcela výjimečně, jsou –li zde okolnosti zvláštního zřetele hodné. Tyto okolnosti pak především, musí spočívat v poměrech účastníků, jak na straně k náhradě nákladů řízení povinné, tak i na straně oprávněné, případně i v okolnostech projednávané věci. Vždy však musí jí o okolnosti, které by měly mimořádně nepříznivý dopad do majetkové sféry zúčastněných osob. Soud musí přihlédnout i k výši nákladů řízení, které v něm vznikly úspěšnému účastníku. 8. Skutečnosti, které soud prvního stupně uvedl jako důvody zvláštního zřetele hodné, však těmto požadavkům neodpovídají. To, že žalobce podal na základě nesprávného poučení soudního komisaře vadný návrh, nelze považovat za okolnost zvláštního zřetele hodnou pro užití § 150 o. s. ř. pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, zejména když žalobce byl nejen v tomto řízení, ale i v řízení dědickém zastoupen advokátem, který mohl soudního komisaře na nesprávnost jeho poučení upozornit. Stejně tak nelze za důvod zvláštního zřetele hodný považovat to, že účastníci se nedohodli na smírném řešení věci. Zejména pak nelze za důvod zvláštního zřetele hodný pro nepřiznání náhrady nákladů řízení považovat úvahu soudu o možném výsledku sporu, pokud by byla tvrzení žalobce prokázána. V tomto případě se jedná o ryzí spekulaci. Jiné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné dovodit podmínky pro použití § 150 o. s. ř. pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení plně úspěšným žalovaným soud prvního stupně neuvedl a ze spisu ani nevyplývají. 9. Odvolací soud tak z výše uvedených důvodů neshledal podmínky pro nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení ve sporu plně úspěšným žalovaným. Proto rozsudek v napadeném výroku II. změnil (m § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) a žalovaným přiznal náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. 10. Za řízení před soudem prvního stupně právnímu zástupci žalovaných náleží odměna stanovená dle § 7 bod 5. (z tarifní hodnoty ve výši [částka] dle § 9 odst. 3 písm. a/) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále jen„ Vyhláška“) za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na jednání dne [datum]) při zastupování dvou osob snížená o 20% (§ 12 odst. 4 Vyhlášky) ve výši [částka] (2x po [částka] x 3 úkony). Dále mu náleží dle § 13 odst. 1, 3 Vyhlášky paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] (3x po [částka]). Právní zástupce žalovaných rovněž osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“), a proto mu dle § 137 odst. 3 ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř. náleží náhrada 21% DPH z přiznaných nákladů právního zastoupení, tj. částka [částka]. Žalovaným tak na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně náleží celkem náhrada nákladů řízení ve výši [částka]. 11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byly již jen náklady řízení. Odvolací soud za tarifní hodnotu dle § 8 odst. 1 Vyhlášky vzal částku [částka]. Z této částky sazba mimosmluvní odměny dle § 7 bod 5. Vyhlášky činí [částka], snížená o 20% při zastupování dvou osob pak [částka]. Žalovaní v odvolacím řízení učinili pouze jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 písm. c) Vyhlášky (odvolání proti nákladům řízení). Náleží jim tak odměna ve výši poloviny shora uvedené sazby, tj. částka [částka] pro každého z žalovaných, tj. celkem částka [částka]. K tomuto úkonu jim náleží jedna paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 3 Vyhlášky ve výši [částka] a dle § 137 odst. 3 ve spojení s § 151 odst. 2 o. s. ř. a dále náhrada 21% DPH z přiznané odměny a paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka]. Žalovaným tak na náhradě nákladů odvolacího řízení náleží částka [částka]. 12. Výrok I. o věci samé rozsudku soudu prvního stupně zůstal odvoláním nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).