16 CO 332/2022-77 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem pod bodem I. zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] a poskytnout žalobci zadostiučinění ve formě omluvy doručené v listinné podobě žalobci ve znění:„ Vážený pane [příjmení], omlouváme se vám za bezdůvodně udržovaný zákaz osobního styku s [anonymizována tři slova] Obvodní soud pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] udržoval tento zákaz zcela [anonymizováno], v rozporu se zájmy dítěte, a dokonce v rozporu se závěry soudem nařízeného posudku„ jež podepíše ministr spravedlnosti“. Výrokem pod bodem II. pak rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku. 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, na základě které se žalobce domáhal výše uvedeného plnění, kdy uvedl, že je otcem nezletilé [jméno] [příjmení], narozené v roce [rok] Obvodní soud pro Prahu 4 nařídil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zákaz styku žalobce v (otce) s jeho nezletilou [anonymizováno]. Zákaz styku byla potvrzena usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], [číslo] pouze s tou změnou, že byl otci zakázán osobní styk s [anonymizováno]. Zákaz styku byl nařízen na základě návrhu matky nezletilé předběžným opatřením. Následně byl v řízení vypracován znalecký posudek zadaný soudem. Bezdůvodnost zákazu právě potvrdil vypracovaný znalecký posudek. Přesto Obvodní soud pro Prahu 4 ještě dne [datum] tedy již v době, kdy měl znalecký posudek k dispozici, usnesením č. j. [číslo jednací] rozhodl o prodloužení zákazu styku. Toto usnesení bylo ve výroku týkajícím se zákazu styku jako nedůvodné zrušeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [číslo]. Žalobce tak žádný zákaz styku s [anonymizováno] uloženy již nemá. Nicméně po dobu více než jednoho roku měl znemožněn fyzický kontakt s nezletilou, a to bezdůvodně v rozporu s právy a oprávněnými zájmy rodiče i dítěte. Za udržování zákazu styku otce s nezletilou do [datum] proto žalobce požaduje omluvu a odškodnění v peněžité podobě. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobce u ní nárok na odškodnění ve výši [částka] v souvislosti s označeným odpovědnostním titulem uplatnil dne [datum]. Žalovaná žádost žalobce předběžně projednala dne [datum] a nárok neshledala důvodným. Žalovaná uvedla, že provedeným šetřením zjistila, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo vydáno předběžné opatření, na jehož základě byl prodloužen zákaz styku žalobci s [anonymizováno]. Usnesením ze dne [datum] bylo toto usnesení na základě odvolání žalobce změněno tak, že odvolací soud zrušil výrok I. tohoto usnesení. K vydání nezákonného rozhodnutí tak došlo. Současně však žalovaná poukázala na skutečnost, že podle § 77a odst. 1 o. s. ř. je k náhradě škody a jiné újmy povinen navrhovatel předběžného opatření, nikoliv stát. 4. Soud I. stupně po provedeném dokazování popsaném v bodech 5 a 6 odůvodnění napadeného rozsudku a s odkazem na příslušná ustanovení [ustanovení pr. předpisu], jakož i na příslušná ustanovení o. s. ř. a z. ř. s. uzavřel, že odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí v souzené věci je dán, kdy usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl výrokem pod bodem I. zamítnut návrh otce (žalobce) na zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum] o nařízení předběžného opatření. Za nezákonné dle soudu I. stupně nelze považovat usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění usnesení odvolacího soudu, neboť toto usnesení je pravomocné a úprava styku provedená tímto předběžným opatřením nemohla být k odvolání otce – žalobce, kterým byl zamítnut návrh na jeho zrušení, projednána znovu. Změní-li se však poměry, může soud změnit rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti nebo rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě. K tomuto závěru, tedy o tom, že ke změně poměrů došlo, i jmenovitě ve světle skutečností, které vyšly najevo ze znaleckého posudku PhDr. [příjmení] ze dne [datum], dospěl odvolací Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum] a zamítavé usnesení soudu I. stupně změnil tak, že předběžné opatření nařízené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum] zrušil. Nelze tedy přisvědčit žalobci, že i toto usnesení bylo od počátku nezákonné. Jelikož je tedy ve věci dán odpovědnostní titul, zabýval se soud I. stupně dále tím, zda za škodu v důsledku nezákonného rozhodnutí, případně odpovídá stát. V tomto směru dospěl k závěru, že speciální úprava v § 77a, kterou je ve vztahu k zákonu č. 82/1998 Sb. třeba považovat za speciální a mající tak aplikační přednost, když toto ustanovení odpovědnost státu vylučuje, neboť stanoví, kdo za škodu tím případně způsobenou odpovídá. Touto osobou je navrhovatel předběžného opatření, což vyplývá i s konstantní judikatury Nejvyššího soudu, například z rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], publikované pod [spisová značka] ve sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], či s další judikatury Nejvyššího soudu, například sp. zn. [spisová značka]. Zákonná úprava odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, vychází z předpokladu, že zvláštní úprava obsažená v právních předpisech, na jejichž základě bylo nezákonné rozhodnutí vydáno, nezakládá ve stejném nebo i širším rozsahu odpovědnost jiného subjektu. Stát tedy nenese odpovědnost za škodu vzniklou činností, která je výkonem veřejné moci tam, kde příslušný zákon přičítá odpovědnost za výsledek takové činnosti tomu, kdo ji podnítil, což i v tomto případě navrhovatel předběžného opatření, bez zřetele k tomu, zda výsledku (zpravidla rozhodnutí) bylo docíleno v souladu se zákonem, tj. zda šlo o rozhodnutí„ správné“ nebo v rozporu s ním (zda šlo o rozhodnutí), jež bylo následně změněno či zrušeno a tudíž šlo o rozhodnutí„ nezákonné“ ve významu, jaký je mu přičítán k [ustanovení pr. předpisu] Podstatné je jen to, že k zániku či ke zrušení předběžného opatření došlo z jiného důvodu než proto, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno. V citovaném usnesení Ústavní soud dodal, že odpovědnost státu podle [ustanovení pr. předpisu] by mohla přicházet v úvahu jen tehdy, kdyby se ze strany soudu jednalo o svévolné rozhodnutí o nařízení předběžného opatření, například tehdy, bylo-li by předběžné opatření vydáno bez návrhu nebo na základě návrhu nejen neadekvátního věci, ale i zcela neracionálního a obecně se vymykajícího možnosti takový návrh vůbec považovat za vážný, kdy jeho vydání by ze strany soudu tak bylo očividným excesem. O takový případ se však v projednávané věci nejedná. A ani v projednávané věci soudem I. stupně se o takový případ dle jejího názoru nejedná. Jelikož za škodu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí neodpovídá stát podle příslušných ustanovení [ustanovení pr. předpisu], ale navrhovatel předběžného opatření v předmětném řízení, soud I. stupně žalobu zamítl, jak ohledně požadované omluvy, tak ohledně požadované relutární satisfakce, aniž by zjišťoval splnění dalších podmínek. O náhradě nákladů řízení pak rozhodoval podle zásady úspěchu ve věci ve smyslu [ustanovení pr. předpisu] za použití [ustanovení pr. předpisu], kdy procesně úspěšné žalované straně vznikly náklady ve výši [částka]. 5. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce, ve kterém namítá, že napadený rozsudek předně konstatoval věcnou oprávněnost žaloby, kdy bylo prokázáno, že žalobci vznikla újma a bylo prokázáno, že újma byla vyvolána nezákonným a následně zrušeným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4. Prvostupňový soud však shledal nedostatek odpovědnosti na straně státu, neboť šlo o rozhodnutí o předběžném opatření, pročež má být v souladu s § 77 a o. s. ř. odpovědna navrhovatelka předběžného opatření. Tento právní názor soudu I. stupně však není správný. Smyslem § 77 o. s. ř. je nečinit odpovědným stát v případech, kdy soud nařizuje předběžné opatření pouze na základě tvrzení navrhovatele, bez opatřování důkazů soudem. Možnosti soudu přezkoumat důvodnost návrhu a věcnou správnost tvrzení jsou v případech podání návrhu na předběžné opatření omezené, je objektivní odpovědnost přenesena ustanovení § 77a o. s. ř. na navrhovatele předběžného opatření. V souladu s tím je třeba teleologicky vykládat rozsah, v jakém se v § 77a o. s. ř. uplatní. V případě žalobce však šlo o zcela jinou situaci. Obvodní soud pro Prahu 4 zprvu vydal předběžné opatření o zákazu styku s [anonymizováno] na základě návrhu navrhovatelky a výhradně na podkladě dokumentů dodávaných navrhovatelkou. Následně však opatrovnický soud nevedl řízení výhrad