16 CO 343/2022-52 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl bez jednání o žalobě podané dne [datum], postupem dle § 115a o. s. ř., se kterým žalobce vyjádřil souhlas již v žalobě a ke kterému se žalovaná na výzvu soudu nijak nevyjádřila. Soud prvního stupně po skutkové stránce považoval z listinných důkazů za zjištěné, že žalovaná čerpala na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] úvěr [částka] za dohodnutý úrok 9,9% ročně, který sjednaným způsobem nesplácela, čímž porušila smlouvu, a proto žalobce od smlouvy dne [datum] odstoupil, čímž se stal splatný zbylý dluh ve výši [částka] s příslušenstvím. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc dle § 2395 o. z. a z důvodu prodlení s plněním dluhu přiznal i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. Plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. 3. Proti rozsudku podala žalovaná dne [datum] včasné odvolání. Uvedla, že je nemajetná, banku žádala o snížení splátek, ale nebylo jí vyhověno, je proti ní vedena exekuce srážkami ze starobního důchodu, který po srážce činí [částka], starobní důchod je její jediný příjem, žádala o zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti. V podání došlém dne [datum] doplnila, že [anonymizováno] zastavila exekuční srážky z důvodu zachování nezabavitelné částky, a navrhla zastavení exekuce dle § 290 o. s. ř. U jednání dne [datum] žalovaná zopakovala, že je nemajetná, žije v sociálním bytě, úvěrů čerpala od žalobce celkem pět, předmětem řízení je jeden z nich, nemá prostředky na jejich splácení, žádala zastavení probíhající exekuce. 4. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. 5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, ze kterého vyplývá, že žalovaná je v prodlení s plněním dluhu ze spotřebitelského úvěru ve výši [částka] s příslušenstvím. Žalovaná toto zjištění ani nesporovala. Odvolacím důvodem byl nedostatek finančních prostředků na zaplacení dluhu, taková odvolací námitka však není způsobilá změnit vyhovující rozsudek soudu prvního stupně, neboť nepříznivá majetková situace dlužníka není důvodem pro zamítnutí žaloby o zaplacení existujícího dluhu. Odvolací soud nezměnil ani třídenní lhůtu k plnění, neboť je zjevné, že případné prodloužení lhůty či uložení povinnosti plnit ve splátkách by k zaplacení fakticky nevedlo. Právní posouzení soudu prvního stupně doplňuje a upřesňuje odvolací soud jen tak, že jde o spotřebitelský úvěr dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, což však na výsledku řízení nic nemění. Bez významu pro toto nalézací řízení je návrh žalované na zastavení exekuce srážkami z důchodu dle § 290 o. s. ř.; tento návrh se týká exekučního řízení, které s tímto řízením bezprostředně nesouvisí. 7. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek ve výroku ve věci samé potvrdil. 8. Odvolací soud zohlednil majetkové poměry žalované (jediný příjem v podobě starobního důchodu v [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] ve výši [částka] a po srážce [částka] a v červnu a červenci [rok] ve výši [částka] a po srážce [částka]), její sociální situaci (starobní důchodce, sociální bydlení) a věk žalované (73 let) a dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Je zjevné, že pravomocný a vykonatelný výrok, kterým by byla žalované uložena povinnost nahradit náklady řízení, by byl jen dalším prakticky nedobytným exekučním titulem, a proto se rozhodl takový exekuční titul ani nevytvářet.