16 CO 375/2021-573 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení do částky [částka] s příslušenstvím a [částka] s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.), uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím a částku [částka] s příslušenstvím (výrok III.), zamítl vzájemný návrh žalovaného o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok IV.), uložil žalovaným povinnost nahradit žalobci náklady řízení o žalobě ve výši [částka] (výrok V.), uložil žalovaným povinnost nahradit žalobci náklady řízení o vzájemném návrhu žalovaného ve výši [částka] (výrok VI.), uložil žalovaným povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši, která měla být specifikována v samostatném usnesení (výrok VII.,), a žalobci uložil povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši, která měla být specifikována v samostatném usnesení (výrok VIII.). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě v jejím konečném znění, kterou se žalobce po žalovaných domáhal vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku ve vlastnictví žalobce parc. [číslo] v k. ú. [část obce], ve výši [částka] s příslušenstvím za dobu do [datum] do [datum] a ve výši [částka] s příslušenstvím za dobu od [datum] do [datum], s odůvodněním, že žalovaní užívají pozemek bez právního důvodu tím, že stavba v jejich spoluvlastnictví (tj. prodejna [adresa], k. ú. [část obce]) se nachází na pozemku žalobce. Soud I. stupně rozhodl i o vzájemném návrhu žalovaných, kterým se žalovaní po žalobci domáhali vydání bezdůvodného obohacení v konečné výši [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že jde o bezdůvodné obohacení žalobce vyčíslené za dobu od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] vzniklé tím, že žalobce užívá bez právního důvodu majetek žalovaných, a to garáže, které jsou součástí prodejny [anonymizováno] a které se nacházejí na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Žalovaní vycházejí z toho, že garáže a prodejna [anonymizováno] jsou z hlediska stavebnětechnického jednou stavbou o třech podlažích, kdy v prvním podzemním podlaží jsou garáže, v prvním nadzemním podlaží je prodejna potravin a ve druhém nadzemním podlaží je zázemí prodejny, přičemž garáže i prodejna jsou propojeny stavebnětechnicky i funkčně, a i když garáže (resp. garážová [anonymizováno] a manipulační prostor) nejsou v současné době fakticky užívány pro účely prodejny, takové užívání garáží objektivně možné je. Žalovaní tedy mají za to, že pokud prvý žalovaný a právní předchůdce druhého žalovaného nabyli v roce [rok] v rámci dražby příklepem prodejnu, pak spolu s ní nutně nabyli i garáže jako její součást. Žalovaní započítali svoji pohledávku vůči žalobci z titulu bezdůvodného obohacení žalobce proti pohledávce žalobce z titulu bezdůvodného obohacení žalovaných v rozsahu [částka], ve kterém se pohledávky kryly, a ve zbylé části, tj. [částka] s příslušenstvím, se domáhali plnění vzájemným návrhem. Soud I. stupně uzavřel, že garáže nejsou součástí prodejny [anonymizováno], a proto je vzájemný návrh žalovaných nedůvodný. Dále uzavřel, že je dán nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení žalovaných, neboť užívají pozemek žalobce bez právního důvodu, ovšem zároveň za rozhodné označil zjištění, že pozemek užívá i samotný žalobce tím, že pronajímá garážová [anonymizováno], a v bodě 86 odůvodnění rozsudku popsal soud prvního stupně způsob, jak určil podíly žalobce a žalovaných na užívání pozemku parc. [číslo] se závěrem, že poměr užívání pozemku žalobcem a žalovanými je 43,1%: 56,9%, a přiznal žalobci plnění ve výši 56,9% z částky [částka], tj. [částka] (za dobu od [datum] do [datum]) a 56,9% z částky [částka], tj. [částka] (za dobu od [datum] do [datum]). Soud prvního stupně přiznal vedle jistiny i úrok z prodlení 8,05% ročně, přičemž počátky prodlení u jednotlivých dílčích nároků (tj. [datum] a [datum], resp. [datum]) opřel o předžalobní výzvy a dny jejich doručení. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně tak, že samostatným výrokem V. rozhodl o nákladech řízení o obou spojených žalobách žalobce (tj. žalobách o zaplacení [částka] a [částka]) dle § 142 odst. 2 o. s. ř., vycházeje z částečného úspěchu (56,91%) a neúspěchu žalobce (43,09%), a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v rozsahu 13,82%, tj. ve výši [částka]. Dále soud prvního stupně rozhodl samostatně o náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu a vycházeje z úplného úspěchu žalobce v této části řízení přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Soud prvního stupně dále rozhodl dvěma výroky VII. a VIII. o tom, že žalobci i žalovaní nahradí státu náklady řízení ve výši určené v samostatném usnesení, které však již nebylo vydáno. 3. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Napadl zamítavý výrok II. a domáhal se, aby bylo žalobci přiznáno plnění v žalované výši, tedy [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, tedy aby nad rámec toho, co bylo žalobci přiznáno výrokem III. rozsudku soudu prvního stupně, bylo žalobci ještě přiznáno plnění až do výše, kterou žádal včetně žalovaného příslušenství. Zároveň se domáhal změny závislého nákladového výroku V. Žalobce zrekapituloval vývoj předmětu řízení, uvedl důvody jeho rozšíření i částečného omezení, shrnul, že konečným návrhem se domáhal [částka] a [částka], a že v tomto rozsahu mělo být žalobci vyhověno včetně příslušenství. Za nesprávné označil krácení vydání bezdůvodného obohacení na 56,9%, trval na tom, že žalovaní nejsou v užívání celého pozemku nijak a nikým omezeni, a to ani žalobcem, který vlastní garáže umístěné pod prodejnou. Uvedl, že postup soudu, který vlastně na garáže a na velkoprodejnu nahlížel jako na obytný dům, rozdělený na jednotky, kdy ke každé jednotce náleží podíl na společných částech budovy a na pozemku, není správný a nelze na věc pohlížet touto optikou. 4. Proti rozsudku podali odvolání i žalovaní. Napadli zamítavý výrok IV. o vzájemném návrhu a vyhovující výrok III. s odůvodněním, že soud učinil nesprávné skutkové i právní závěry. Žalovaní trvali na tom, že garáže jsou součástí věci hlavní, kterou je prodejna [anonymizováno], žalobce jsou tudíž jejich spoluvlastníky a jako takoví mají pohledávku vůči žalobci z titulu bezdůvodného obohacení žalobce za užívání garáží. Argumentovali – stejně jako před soudem prvního stupně – stavebnětechnickou jednotou stavby s odkazem na znalecké posudky z oboru stavebnictví, trvali na tom, že jiný závěr, nežli ten, že garáže jsou součástí prodejny, není ani pojmově možný, neboť stavba prodejny ([adresa]) musí být – stejně jako každá jiná stavba – spojena se zemí pevným základem, což závěr, že garáže nejsou součástí prodejny, popírá. Vytkli soudu prvního stupně, že se nevypořádal s touto otázkou a že se výslovně nevyjádřil k tomu, kdo co vlastní. 5. Městský soud v Praze již jednou rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve kterém označil za rozhodný a postačující důkaz privatizační projekt, ve kterém je výslovně vyjádřeno, co předmětem privatizace je (budova velkoprodejny [anonymizováno] a movité zásoby) a co předmětem privatizace není (pozemek a garáže, o kterých se v projektu uvádí, že jsou pod prodejnou a jsou součástí bytového domu) a na jeho základě učinil odvolací soud závěr, že příklepem budovy [adresa] v dražbě prováděné v roce [rok] na základě [ustanovení pr. předpisu] se dražitelé (tj. prvý žalovaný a právní předchůdce druhého žalovaného) nestali a ani nemohli stát i vlastníky garáží. Odvolací soud nepovažoval pro rozhodnutí v dané věci za rozhodné, zda jsou garáže součástí věci jiné či zda jsou samostatnou věcí a nezabýval se tudíž ani stavebnětechnickou stránkou věci. Důvodným shledal nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení žalovaných za užívání pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] v k. ú. [část obce], dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] s úrokem z prodlení 8,05% ročně od [datum] do zaplacení a za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] s úrokem z prodlení 8,05% ročně od [datum] do zaplacení, a za nedůvodný označil vzájemný návrh žalovaných ve výši [částka] s příslušenstvím. 6. Dovolací soud svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] v převážné části rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že odvolací soud pochybil, pokud se nezabýval povahou garáží jako součásti věci. Zákon o velké privatizaci neupravoval speciální pravidla o tom, co je součástí věci a jaký je její právní režim, a tudíž i zde platí regule občanského zákoníku o součásti věci a její povaze. Teprve po ozřejmění toho, zda je předmětná garáž samostatnou věcí či zda představuje součást prodejny [anonymizováno], nebo dokonce věci jiné (např. obytného domu), lze rozhodnout o tom, zda v procesu privatizace mohla garáž následovat osud věci hlavní a přejít spolu s prodejnou [anonymizováno] na žalované. 7. Účastníci setrvali v dalším odvolacím řízení na svých stanoviscích. Žalobc