16 CO 429/2021-42 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem pro uznání uložil soud I. stupně výrokem I. žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. uložil žalovanému zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka], taktéž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení výše uvedené částky z titulu smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky s tím, že žalovaný si u žalobce objednal opravu poškozených elektrických kabelů a následně opravu a výrobu náhradních dílů spočívající v opravě lžíce bagru, výrobě chybějícího segmentu lžíce, opravě kloubového spoje a výrobě otočných čepů. Žalobce provedl objednané dílo řádně a včas a předal je žalovanému dne [datum], což žalovaný potvrdil na dodacím listu číslo DL20210016. Žalobce za provedené dílo vystavil fakturu dne [datum] se splatností [datum] na částku [částka], kterou žalovaný přes upomínky do dnešního dne neuhradil. 3. V platebním rozkazu ze dne [datum] soud žalovaného vyzval dle § 114b o. s. ř., aby pro případ, že podá odpor, se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s platebním rozkazem, a poučil ho o následcích nesplnění této výzvy. Dne [datum] podal žalovaný odpor proti platebnímu rozkazu, ale ve věci se nijak nevyjádřil. Soud shledal za splněné podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. a rozhodl o vydání rozsudku pro uznání. Vyšel z toho, že žalovaný nárok uplatněný žalobou uznal a na základě tohoto uznání (fikce uznání) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, když nárok žalobce uplatněný žalobou neshledal v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. O zákonném úroku z prodlení rozhodl dle § 1970 o. z., když žalovaný nezaplatil dlužnou částku za provedené dílo splatnou dne [datum] a následujícím dnem se dostal do prodlení. O náhradě nákladů pak rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci soudní poplatek ve výši [částka] a náklady právního zastoupení, jež je tvořenou odměnou ve výši [částka] za každý z 2 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu a z částky [částka] za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu, včetně 3 paušálních náhrad výdajů po [částka] a daně z přidané hodnoty 21 %, celkem jsou náklady tvořeny částkou [částka]. 4. Rozsudek napadl včasným odvoláním žalovaný. Namítal, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, neboť vůbec nebyly splněny podmínky pro aplikaci § 114b odst. 1 a odst. 5 o. s. ř. a odkazoval přitom na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2693/16-1, z něhož citoval. Dále poukázal na své písemné vyjádření ze dne [datum], z něhož opětovně citoval, zejména, že neuznává nárok žalobce, a to ani zčásti, neboť nikdy neuzavřel žádnou písemnou ani ústní smlouvu či dohodu, jejímž předmětem by bylo provedení fakturovaných prací a dále poukázal na svůj aktivní přístup před zahájením řízení, neboť na fakturu, kterou mu zaslal žalobce reagoval a žalobci vrátil, i na skutečnost, že žalobce rovněž k důkazu založil listinu označenou jako„ písemné vyjádření žalovaného ze dne [datum]“, když v této listině žalovaný zcela prokazatelně aktivně rozporuje nárok žalobce co do důvodu i výše. Poukázal na skutečnost, že před doručením rozsudku pro uznání žalovaný doručil soudu své písemné námitky proti nároku žalobce, ačkoliv soud I. stupně vydal rozsudek již [datum], rozsudek doručoval žalovaného až dne [datum], a to i přesto, že lhůta k vyjádření dle kvalifikované výzvy uplynula již [datum]. Dále uváděl účel, pro který byl do občanského soudního řádu zaveden předmětný institut, a namítal, že v důsledku jeho jednání k žádným obstrukcím v řízení nedošlo. Poukázal závěrem i na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1298/17, v němž Ústavní soud uzavřel, že pokud obecné soudy vydají rozsudek pro uznání, i když se žalovaný vyjádřil a projevil připravenost aktivně se řízení účastnit, poruší tím jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a právo na slyšení dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Navrhoval, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. 5. Žalobce navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Byl toho názoru, že procesní obrana žalovaného je ryze účelová a obstrukční, neboť žaloba obsahuje tvrzení o rozhodných skutečnostech, kterými je vymezen skutkový děj tak, aby soud věděl, co má projednat a o čem má rozhodnout. Soud I. stupně zcela správně dospěl i k závěru, že nečinnost žalovaného neboli marné uplynutí lhůty stanovené podle § 114b o. s. ř. pro jeho vyjádření k žalobě, měla za následek, že nastala fikce, že žalovaný nárok, který byl proti němu uplatněn, zcela uznává. Na základě této fikce uznání soud musel rozhodnout v neprospěch žalovaného rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.), neboť účinky této fikce, jestliže nastala, nelze zařízení vrátit a nezanikají ani uplynutím času viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1951/2004 uveřejněný pod [číslo] Sb. Žalovaný ani neuváděl žádný důvod, pro který se nemohl ve věci řádně a včas vyjádřit. [jméno] skutečnost, že se žalovaný vyjádřil, avšak po lhůtě, aniž zároveň uvedl a prokázal závažné důvody, které mu bránily vyjádřit se včas, nelze jako procesní obranu při zkoumání podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání zohlednit (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3110/2021). 6. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, 212a, § 205b o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Podle § 153a odst. 2, 3 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). 8. Podle § 114b odst. 1, 2 věta prvá, odst. 3, 4, 5 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Usnesení podle odstavce 1 nelze vydat nebo doručit po přípravném jednání podle § 114c nebo po prvním jednání ve věci. Usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 9. Jak vyplývá z obsahu spisu, soud I. stupně vydal ve věci platební rozkaz, v jehož rámci vydal i výzvu dle § 114b o. s. ř., ve které žalovanému poskytl lhůtu 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, včetně řádného a úplného poučení o případných důsledcích spojených s jeho případnou procesní pasivitou. Platební rozkaz spolu s výzvou byl žalovanému doručen do jeho datové schránky dne [datum], žalovaný dne [datum] prostřednictvím svého právního zástupce podal proti pracovnímu rozkazu blanketní odpor, který nijak blíže nezdůvodnil. Vzhledem k tomu, že žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ani soudu v téže lhůtě nesdělil vážný důvod, který mu v podání vyjádření bránil, rozhodl soud I. stupně dle § 153a odst. 3 o. s. ř. ve věci rozsudkem pro uznání. 10. Dle § 205b o. s. ř. odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání. 11. Odvolací soud neshledal, že by byl dán důvod pro zrušení rozsudku pro uznání z důvodů vyjmenovaných v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.; ostatně žalovaný tyto důvody ani netvrdil. V daném případě odvolací soud ani neshledal, že by nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání stanovené v § 153a o. s. ř. V daném případě uplatněné právo vyplývalo ze sk