17 CO 317/2022-640 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně shora uvedeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.). Výroky II. a III. zavázal žalobkyni k zaplacení nákladů řízení ve výši [částka] žalované a ve výši [částka] vedlejšímu účastníkovi. 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky [částka], a to z titulu náhrady škody, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] (tj. vedlejšího účastníka na straně žalované). Pochybení mělo spočívat v tom, že vedlejší účastník porušil svou zákonem stanovenou povinnost postupovat v exekuci rychle a účelně, a dbát ochrany práv účastníků exekučního řízení, a to tím, že v exekuci vedené ve prospěch žalobkyně coby oprávněné nezřídil včas exekutorské zástavní právo na nemovitosti povinného [jméno] [příjmení]. Tento jeho postup způsobil, že žalobkyně se mohla v insolvenčním řízení domáhat uspokojení své pohledávky pouze z pozice nezajištěného věřitele, což mělo za následek uspokojení její pohledávky jen v rozsahu částky [částka] (2,26 %). Ohledně této částky vzala žalobkyně svoji žalobu zpět a řízení bylo v uvedeném rozsahu zastaveno dle § 96 o.s.ř. Žalovaný nárok sestává z částky [částka], která byla žalobkyni přiznána pravomocným platebním rozkazem Okresního soudu [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do rozhodnutí o úpadku dne [datum] ve výši [částka] a z částky [částka] přiznané platebním rozkazem z titulu náhrady nákladů řízení. Svůj nárok uplatnila žalobkyně u žalované za účelem předběžného projednání dne [datum]. 3. Žalovaná požadavku žalobkyně na odškodnění nevyhověla s tím, že dosud nebylo skončeno insolvenční řízení [jméno] [příjmení], do něhož žalobkyně přihlásila svoji pohledávku a zatím je tudíž předčasné činit závěr o vzniku a výši škody. Navrhla žalobu zamítnout. 4. [ulice] účastník žádal žalobu jako nedůvodnou zamítnout a trval na tom, že exekuci prováděl v souladu s občanským soudním řádem a § 47 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. (exekuční řád – dále jen EŘ), kdy zvolil přiměřený způsob vymožení pohledávky povinného. Uvedl, že institut exekutorského zástavního práva byl zařazen mezi způsoby provádění exekuce v období od [datum] do [datum] (zákon č. 286/2009 Sb. § 69a -novela EŘ) a měl pouze funkci zajišťovací, nikoli realizační. [ulice] účastník neměl možnost ovlivnit probíhající insolvenční řízení ani skutečnost, že povinný [příjmení] začal spekulativními insolvenčními návrhy mařit jím nařízené dražby nemovitostí. Dále zdůraznil, že z usnesení KS v [obec] o vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům plyne, že předmětné nemovitosti povinného [příjmení] byly v rámci insolvenčního řízení prodány mimo dražbu za částku [částka], přičemž dva věřitelé měli zajištěnou pohledávku vůči povinnému ještě předtím, než došlo k nařízení exekuce vedené pod sp. zn. 77 EX 3876/09 k vymožení pohledávky žalobkyně. Zmíněné dřívější pohledávky by tak byly uspokojeny přednostně před pohledávkou žalobkyně. Navíc poukázal na to, že institut exekutorského zástavního práva obsažený v exekučním řádu byl koncipován tak, že exekutor je oprávněn podat návrh na zřízení exekutorského zástavního práva, nikoli povinen. Doplnil, že se pokusil několikrát o dražbu nemovitostí povinného, ale vždy předtím než mohla proběhnout, byl ze strany povinného podán spekulativní insolvenční návrh. Tato skutečnost měla za následek nutnost odložení každé z dražeb. Takové jednání nemohl předpokládat. Současně namítl, že pohledávka žalobkyně mohla být uspokojena až po několika přednostních zajištěných pohledávkách dalších subjektů. 5. Po provedeném dokazování vzal soud I. stupně za prokázané, že usnesením Okresního soudu [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] byla nařízena exekuce oprávněné žalobkyně proti povinnému [jméno] [příjmení] pro pohledávku [částka] s příslušenstvím a náklady řízení v částce [částka] podle platebního rozkazu téhož soudu sp. zn. [spisová značka]. Vedením exekuce byl pověřen [datum] JUDr. [jméno] [příjmení], soudní exekutor. Ke dni [datum] bylo v katastru nemovitostí ohledně povinného zapsáno vlastnické právo k nemovitostem (pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa] rodinný dům, pozemku parc. [číslo] zahrada na [list vlastnictví] v k.ú. [obec]). V řízení bylo prokázáno, že soudní exekutor nařídil čtyři dražby nemovitosti, a to na den [datum], [datum], [datum] a [datum] Tyto dražby se neuskutečnily, v prvém případě pro nezájem dražitelů a poté pro podané návrhy na insolvenci, které byly sice následně většinou odmítnuty, ale předtím musela být vždy dražba odložena. 6. K návrhu povinného a jeho manželky ze dne [datum] bylo zahájeno další insolvenční řízení u KS [obec] sp. zn. [insolvenční spisová značka] do něhož se přihlásila i žalobkyně se svojí pohledávkou ve výši [částka]. Dne [datum] bylo schváleno oddlužení J. [příjmení] plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. 7. Exekučním příkazem ze dne [datum] (v právní moci dne [datum]) byl exekučním příkazem vedlejšího účastníka nařízen výkon exekučního titulu (platebního rozkazu ze dne [datum]) proti povinnému [příjmení] ve prospěch žalobkyně zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitosti povinného. Před žalobkyní vzniklo zajištění následujícím věřitelům: [právnická osoba] dle zástavní smlouvy k nemovitosti ze dne [datum], Mgr. [příjmení] dle exekutorského zástavního práva ze dne [datum], Česká republika (ČSSZ) z titulu soudcovského zástavního práva ze dne [datum] a [datum], Ing. [příjmení] dle exekutorského zástavního práva ze dne [datum], Ing. [příjmení] dle exekutorského zástavního práva ze dne [datum]; žalobkyni vzniklo zajištění z titulu exekutorského zástavního práva ze dne [datum]. 8. Soud věc právně posoudil dle zák. č. 82/1998 Sb. (§ 1, § 3, § 13 a § 15) dle EŘ ve znění ke dni [datum] (§ 46, § 47, § 58, § 59, § 69a, § 32). Ve věci rozhodl původně rozsudkem ze dne 4. 1. 2019 č.j. 12 C 334/2015-296 tak, že žalobu zamítl. Tehdy dospěl k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu soudního exekutora spočívajícího v nevydání exekutorského zástavního práva na nemovitostech povinného nedošlo, neboť takovou povinnost mu zákon neukládá. Zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech upravoval z.č. 286/2009 Sb. v § 69a. Bez návrhu tak mohl exekutor učinit jen v období od [datum] do [datum]. Zdůraznil § 46 a § 47 EŘ s tím, že je to exekutor, kdo postupuje rychle a účelně, dbá ochrany práv účastníků i třetích osob a za tím účelem posoudí a rozhodne, jakým způsobem má být exekuce provedena při zachování způsobů v zákoně uvedených. 9. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný (rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 17 Co 325/2019-357 doplněný usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 17 Co 325/2019-362). 10. K dovolání žalobkyně byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení (rozsudek NS z [datum rozhodnutí] č.j. 30 Cdo 2014/2020-405). Dovolací soud s odkazem na jeho předcházející judikaturu (30 Cdo 2769/2017 a 30 Cdo 4274/2019) uzavřel, že požadavku na rychlé a účelné provedení exekuce podle § 46 ve spojení s § 69a EŘ ve znění účinném do 31. 12. 2012 odpovídá zásadně takový postup soudního exekutora, který při zjištění existence postižitelného nemovitého majetku ve vlastnictví povinného vede neprodleně ke zřízení exekutorského zástavního práva k tomuto nemovitému majetku. Zdůraznil, že je třeba vzít v úvahu, že soudní exekutor ani stát neodpovídá za skutečnost, že proti povinnému bylo zahájeno insolvenční řízení, které je ovládáno odlišnými pravidly pro uspokojování věřitelů. Soudní exekutor (stát) v obdobných případech odpovídá toliko za škodu, kterou představuje rozdíl v uspokojení, kterého by se oprávněnému dostalo v rámci insolvenčního řízení kdyby bylo včas zřízeno exekutorské zástavní právo a plněním, kterého se mu skutečně v insolvenčním řízení dostalo. Uzavřel, že nelze úspěšně tvrdit, že škoda vznikla v důsledku toho, že exekutor měl v konkrétním exekučním řízení jednat rychleji, než exekutor v řízení jiném. Je tomu tak z důvodu, že se oprávněný domáhá náhrady škody plynoucí z jeho práva na bezvadný výkon veřejné moci. Není možné modelovat okolnosti, za nichž by škoda nevznikla, právě tak, že veřejná moc měla být vykonána bezvadně pouze vůči konkrétnímu oprávněnému a současně nikoliv vůči ostatním oprávněným. 11. Soud I. stupně se znovu zabýval posouzením, zda byla založena odpovědnost státu. S odkazem na judikaturu NS konstatoval, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona č. 82/1998 Sb., je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nesprávný úřední postup vedlejšího účastníka; vznik újmy na straně žalobkyně a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem