18 CO 216/2022-72 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně řízení co do částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení a co do úroku ve výši 49,68% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] zastavil (výrok I.), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] [anonymizováno] s blíže specifikovaným příslušenstvím a částku [částka] (výrok II.), ve zbytku žalobu zamítl (výrok III.) a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků na ně nemá právo (výrok IV.). 2. Takto rozhodl v řízení, ve kterém se žalobkyně domáhala shora uvedených částek s tvrzením, že na základě smlouvy uzavřené účastníky dne [datum] poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit včetně nominální úrokové sazby ve výši 73,92 % ročně v 30 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel a v souladu se smlouvou došlo k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalovaný zaplatil před zesplatněním pouze částku [částka], po zesplatnění částku [částka]. Žalobkyně proto podanou žalobou požadovala konkrétně zaplacení zůstatku„ nové“ jistiny úvěru (poté, co k ní přirostl dlužný úrok) ve výši [částka], smluvní pokuty [částka], nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši [částka], smluvní pokuty z„ nové“ dlužné jistiny úvěru ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení od [datum] do [datum], kdy byla podána žaloba, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 73,92 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Posléze vzala žalobkyně žalobu co do částky ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení a úroku ve výši 49,68% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zpět a soud I. stupně řízení v tomto rozsahu, s odkazem na ust. § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), zastavil (výrok I.). 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný. 4. S ohledem na bulharskou státní příslušnost žalovaného soud I. stupně dovodil svoji mezinárodní příslušnost (čl. 4 a násl. nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech) a rozhodné právo české, které bylo stranami sjednáno (čl. 3 odst. 1 nařízení [anonymizována dvě slova] a Rady (EU) č. 593/2008). 5. Po provedeném dokazování listinnými důkazy zjistil následující skutkový stav. Dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši [částka]. Ten se žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 73,92 % ročně ve 30 pravidelných měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 17. dni v měsíci od [datum]. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 30 dnů se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit za každou splátku smluvní pokutu ve výši [částka] (splatnou do 10 dnů) a náklady související s prodlením ve výši [částka] (splatné ve lhůtě 10 dnů). Žalovaný úvěr řádně nesplácel, přestože byl čtyřikrát upomenut. V důsledku prodlení s úhradou po dobu delší než 65 dnů žalobkyně zesplatnila úvěr dopisem ze dne [datum]. Jelikož ani po zesplatnění nebyl úvěr uhrazen, byl podle smlouvy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s níž je žalovaný v prodlení s tím, že souhrn uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však [částka]. Obvyklá výše úrokové sazby v době uzavření smlouvy přitom činila 8,08 % ročně. 6. Po právní stránce soud I. stupně hodnotil zjištěný skutkový stav tak, že strany adhezním způsobem (§ 1798 a násl. o. z.) uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný na straně úvěrovaného smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Sjednanou výši nominální úrokové sazby 73,92% p. a., převyšující úrokovou sazbu poskytovanou bankami v místě a čase více než devítinásobně, hodnotil soud I. stupně s odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu jako nemravnou (ust. § 580 a 588 o. z.) a smlouvu v tomto rozsahu jako neplatnou. Neplatné ujednání o úroku nelze ani moderovat dle ust. § 577 o. z., když takováto moderace by byla v rozporu s ustanovením § 582 o. z., přičemž upozornil na soulad jím uvedené interpretace § 577 o. z. s judikaturou SDEU. Ust. § 1813 o. z. (tzv. zakázaná ujednání či zneužívající klauzule) či ust. § 1783 o. z. (neúměrné zkrácení) možnost posuzovat smlouvu z hlediska její mravnosti nebrání. K stanovení průměrné výše úroků použil informace z databáze [příjmení] [příjmení], kdy v případě nově uzavřených spotřebitelských půjček se splatností nad 1 rok do 5 let byla v únoru 2020 úroková sazba 8,08%, když žalobkyně přes výzvu a následná poučení soudu k této skutečnosti žádné jiné listiny k prokázání výše obvyklých úroků v místě a čase nedodala. Z výše uvedených důvodů soud I. stupně žalobě vyhověl pouze co do částky [částka] (jistina úvěru ve výši [částka] po odečtení žalovaným uhrazených částek [částka] x [částka], [částka], [částka] a s připočtením smluvní pokuty [částka], paušální náhrady nákladů [částka] a smluvní pokuty po zesplatnění úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka]). Tyto poslední dvě položky, požadované v důsledku prodlení žalované, soud posoudil podle § 122 odst. 1, 2, 3 zákona o spotřebitelském úvěru a žalobě vyhověl. Platně byla ujednána i smluvní pokuta za prodlení se čtyřmi splátkami úvěru ve výši [částka] za každou z nich, celkem tedy [částka], stejně tak byly rovněž platně ujednány náklady vynaložené v souvislosti s prodlením žalované ve výši [částka] (paušální výše [částka] za každou splátku) a žalobkyně v žalobě přesvědčivě vysvětlila, že tato výše odpovídá nákladům obvyklým. Soud přiznal žalobkyni i nárok na smluvní pokutu po zesplatnění úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny [částka] od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka]. Pro prodlení žalované konečně přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení (ust. § 1970 o. z., § 122 odst. 1 písm. b/ zákona o spotřebitelském úvěru) ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu požadovanou v žalobě, která nepřevýšila zákonný nárok. Ve zbytku žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. když zohlednil i příslušenství pohledávky a to, že žalobkyně zavinila částečné zastavení řízení. 7. Žalobkyně napadla včasným odvoláním výrok III. napadeného rozsudku, kterým byla žaloba zamítnuta ohledně povinnosti žalovaného zaplatit částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně za dobu od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 8,08 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a úroku ve výši 8,25% z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka]. Namítla, že úroková sazba ve výši 73,92% ročně je v daném případě pouhým 3 násobkem nejvyšší úrokové sazby 24,02% ročně. Má za to, že úrok z úvěru byl mezi účastníky sjednán v zákonných limitech, a nebyl proto důvod jej žalobkyni nepřiznat. Žalobkyně je nebankovním poskytovatelem úvěrů a v této sféře je zcela běžné a spravedlivé, že je úrok o něco vyšší, než u bankovních subjektů, neboť je třeba zohlednit vyšší rizikovost poskytování úvěrů. Žalobkyní požadovaná úroková sazba je přitom v rámci„ judikatorního čtyřnásobku“ tak, jak jej vymezil Krajský soud v Ostravě v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], když konstatoval, že zákon s lichvou ve smyslu ustanovení § 1796 o. z. spojuje sankci pouhé relativní neplatnosti, aby byla dána absolutní neplatnost úvěrové smlouvy pro kvalifikovaný rozpor s dobrými mravy, musel by sjednaný úrok dosahovat čtyřnásobku obvyklé úrokové míry tak, jako v případě posuzovaném Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. [spisová značka]. Zdůraznila význam smluvní autonomie stran a zásad pacta sund servanda a vigilantibus iura skripta sunt s tím, že výše sjednaných úroků je ovlivněna celou řadou faktorů jako např. požadavkem na rychlost poskytnutí úvěru, jeho krátkodobost či dlouhodobost, či riziko transakce, a strany mají možnost se svobodně rozhodnout, zda do smluvního vztahu vstoupí. Žalovaný měl dostatek času se ještě před uzavřením smlouvy o úvěru seznámit se smlouvou. Ze zásady in favorem negotii zakotvené v § 574 o. z. plyne presumpce platnosti a závaznosti smlouvy. Žalobkyně je proto přesvědčena, že úvěrová smlouva sjednaná mezi účastníky je v celém rozsahu platná a strany zavazuje. Odkázala na závěr Ústavního soudu Pl. ÚS-st [čí